Přišel nám do redakce zajímavý příspěvek. A protože si myslíme, že se jedná o záležitost, která se dotýká snad každé ženy, rozhodli jsme věnovat tomuto tématu celý dnešní den.
Milá redakce,
již několik let chodím na Váš magazín a ráda si čtu zajímavé články. Vždycky si najdu něco, co mne zajímá, a musím říct, že jsem ráda, že jste.
Co jsem zde také zaznamenala, je, že občas dochází ke sporům mezi ženami, které již jsou matky nebo děti plánují, a mezi těmi, které děti nemají. Ne proto, že by je mít nemohly, ale prostě proto, že je nechtějí.
Sama k této skupině žen patřím. A moc ráda bych si vyslechla názory pro a proti.
Je mi 31 let, jsem vdaná a s manželem jsme se dohodli, že děti mít nebudeme. Ani jednoho z nás neláká ztratit několik let života péčí o malého uřvaného mrňouse. Jsme hodně sportovně založení, dobře vyděláváme, máme spoustu aktivit. A o to všechno bychom s příchodem dítěte přišli. Příjem by se ztenčil na polovinu a místo ježdění po cizině, což je náš velký koníček, bychom museli trčet doma.
Jak jsem psala. My jsme se tak dohodli, vyhovuje nám to a považujeme to za naše výsadní právo. Na co ale narážíme, je nepochopení okolí. Hlavně našich rodičů.
Jsme oba jedináčci a naši rodiče se nemohou smířit s tím, že nikdy nebudou mít vnouče. Naléhají, vyčítají, považují nás za sobce. Jakoby byla naše povinnost přivést na svět dítě, aby oni měli vyplněné stáří vnoučetem!
Skrz prsty se na mě dívají i spolužačky a kamarádky, které již většinou děti mají nebo je plánují. Co už jsem si musela vyslechnout! Že to poznám, že až to jednou přijde, nebudu myslet na nic jiného než na dítě. A že pak bude třeba už pozdě, že se nám to třeba nepodaří. Další katastrofická vize mých kolegyň a kamarádek je, že se s manželem třeba rozejdeme a já pak zůstanu sama. A že se může klidně stát, že u něj se objeví otcovské pudy a najde si nějakou, která mu to dítě dá.
Tyhle scénáře považuji za zcela liché. Alespoň v našem případě. Mateřské pudy já prostě nemám. Nerozplývám se nad miminky a upatlané pusy a ruce uječených mrňat mi jsou odporné. Opravdu netoužím po tom, utírat pokakaný zadeček a v noci se nevyspat.
A mít dítě proto, abych jednou nebyla sama? To je přece taky pitomost! Nebo si všichni, kdo mají děti, je pořizují z tohoto důvodu?
Myslím, že spousta lidí má děti prostě proto, že je to tak normální. Vůbec neuvažují o tom, že život se dá prožít kvalitně i bez nich. A tak si pořídí dítě nebo děti a pak brečí, jak je nízká mateřská a jak nemůžou tohle nebo tamto. Ale rozhodli se svobodně, ne? Zrovna tak, jako jsme se my svobodně rozhodli, že děti mít nebudeme. Proč jsme ale pro rodiče a okolí takovým trnem v oku? Závidí nám?
Chtěla jsem se zeptat na názory zdejších čtenářek. Myslíte, že se najednou můžu třeba ve čtyřiceti zbláznit a toužit po dítěti? Připadá mi to velmi nepravděpodobné. Ale přesto – stalo se to některé z vás?
Tolik e-mail čtenářky, která si přála zůstat v anonymitě. Můžeme jí říkat třeba Lucie.
Co si o jejím „případu“ myslíte? Je sobec, nebo to má prostě v hlavě srovnané? Neví, o čem mluví, když píše, že netuší, co to jsou mateřské pudy?
Pište nám dnes na náš redakční e-mail Vaše osobní prožitky, které souvisejí s plánováním či neplánováním dítěte. Co vás k jednomu nebo druhému rozhodnutí vedlo.
Uvítáme i příběhy z Vašeho okolí, kdy třeba byla žena absolutně přesvědčená, že dítě nikdy mít nebude, ale čas to pak zamíchal úplně jinak. Anebo příběh, ve kterém nám představíte jinou ženu, která děti nechtěla a nikdy neměla a je tak prostě šťastná.
Těšíme se dnes na Vaše příspěvky a vybrané oceníme pěkným dárkem. Navíc se můžete těšit na vyhlášení zajímavé soutěže a skutečně super cenu, které proběhne krátce po poledni.
Po celé pondělí se Vám budou na střídačku věnovat Meryl a Nioneta, které si dnešní editorskou službu střihnou pěkně napůl.
Hezké pondělí všem přejí
Nový komentář
Komentáře
Dobrý den,plně s Vámi souhlasím,je mi 30 let a taky jsem se rozhodla nemít žádná uřvaná děcka,ze stejného důvodu jako vy,a taky do mě každý pořád rýpe proč je nechci,a kdo se o mě ve stáří postará,atd..a mě už nebaví to každýmu vysvětlovat.Jediný kdo už si na to zvykl,jsou rodiče,ty už konečně pochopily,že mě stačí 2 kočky,co mám, a nic víc
život se dá opravdu kvalitně prožít i bez děcek.My přeci taky nikoho neodsuzujeme,že si ty děcka pořizujou,a že jich maj moc,tak at to oni nedělaj nám
Simona
Nám děti nikdy nepřekážely a od mala s námi všude jezdily a dělaly nám radost.
Teď si to opakujeme s vnoučaty.
Myslím,že rodiče musí počítat s tím,že se takhle jejich děti rozhodnou.A neměli jim by do toho mluvit.Já sama bych ovšem jednou vnoučky chtěla.A jelikož bych si nikdy z více důvodů nepořídila jedináčka,ale máme více dětí tak se asi dočkám.
Nyotaimori: jsem si už říkala, kde jsi
, To, že se Ty nechceš množit už tady všichni ale úplně všichni vědí
vikina007: Promiň, nechtěla jsem se tě dotknout. Já se za sobce považuji, protože jsem svým dětem předala spoustu alergií
A víš, že mi to nevyčítají?
A vůbec - proč se pouštím do používání takového ošidného termínu? Sobectví, nesobectví, to je jen úhel pohledu.
Mám bezdětnou kamarádku, má v mnohém pohodlnější život než já. Ale neměnila bych s ní. Ona by neměnila se mnou. Obě jsme víceméně spokojené se svými životy, máme témata, která nás spojují i ta, na které máme rozdílný pohled. Rády si spolu povídáme (tedy doufám, že i ona). Nemělo by to tak být?
phoebe24: Máš můj obdiv, já bych se o zdraví dětí taky bála a nevím, jestli bych měla odvahu. Ale to až teď, když už je mám a často se o ně bojím. Když jsem čekala první ditě, viděla jsem v TV slovenský polodokumentární film Záhrada plná plienok o tělesně postižených dětech. Genetika byla v začátcích. Do té doby mi připadalo samozřejmé, že každé dítě je víceméně zdravé, teprve tehdy jsem dostala strach. Naštěstí už bylo pozdě si to rozmyslet
A souhlasím s tebou - dětná s bezdětnou si o dětech povídat nemá, ten pocit je nesdělitelný. Prostě my matky, které jsme si děti na přírodě vyvzdorovaly, víme jaké to je na obou stranách. Neznamená to, že jsme lepší nebo horší, jen jsme udělaly jiné rozhodnutí a stojíme si za ním. Tedy většinou...
Rikina: dětná je fakt strašněj výraz, ale já s tím nezačala
a píše se to rychle
vikina007: jé migréna a kyčle, tak to taky předávám a ještě krátkozrakost. Když jsem přišla s holkou poprvé k pediatričce, tak jí rozbalila, kouká na pinďulku a povídá sestře (to už věděla, co mám v anamnéze): "Jarčo, poď se na to podívat, to je nějaký divný a ty jsi dělala v tom Motole" Málem jsem se složila a mazali jsme s desetidenní holčičkou na gyndu. Byl to kousínek pannenské blány, co koukal ven (celkem běžná záležitost). Za tři měsíce doporučila hospitalizaci kvůli špatným jaterním testům. Přijali nás se slovy: "Není to tak hrozný, ale když už jste tady..." Teď už jsem v klidu a nehysterčím z každý virózy. Ale pediatra máme jinýho
phoebe24: dětná - to je strašnej výraz, kam na to, lidi, chodíte ? Mě tak někdo nazvat, radši ty děti zapřu
Podle mě se lidi domluvěj vždycky, když chtěj. Na počtu potomků nezáleží, jen na dobré vůli. Když ta chybí, pohádaj se i dvě bezdětné jako koně. Dětné taky
To je všechno věc názoru, když to tak někdo cítí, tak ať děti nemá.Já jsem měla mimi ve 32 letech.S manželem jsme 18 let.Mít dítě je velká zodpovědnost a první tři roky ta matka v podstatě nemá na sebe vůbec čas, protože jsou tu jiné povinnosti.Alespoň u mě to tak je.Zpočátku jsem to nesla hodně těžce, poněvadž se nám totálně změnil život a několikrát jsem připustila, že kdybych to věděla, nikdy bych do toho nešla.Ale to všechno záleží na té které ženě, některá to snáší dobře.Pokud jste se s manželem dohodli, pak není o čem mluvit, ale v těch 40 nebo i dřív tě to klidně "chytnout" může.A nebo, až bude člověk mít o pár křížků víc a bude "sám", taky si třeba řekneš, žes to měla kdysi řešit.Já miluju svoji
, ale je to fakt náročné, ale jsem rozhodnuta dát jí maximum a to ve všem.A jednou, až budu babička, tak se budu těšit na to, jak jí pomůžu se svým vnoučkem, aby na to nebyla sama tak jako my.....Přeji ti hodně štěstí a taky to, abys svého rozhodnutí nikdy nelitovala.
Bellana: já se taky tak trochu považovala za sobce, když jsem po rakovině porodila dvě dcery. Co jim asi tak předám v genech, že....
A potom se mě jedna známá zeptala, jestli jsem se nebála, že těhotenství mi opět rozhodí zdraví a třeba se někde nějaká metastáza objeví. Dost se divila, že z toho jsem strach neměla i když to bylo reálné (daleko víc, než to, že by nebylo v pořádku dítě). Ta známá děti nemá. Jak říkám, dětná se s bezdětnou nedomluví....
Bellana: Tak to víme obě přesně, o čem je řeč.
Meander: Viděla.
Bellana: S tím souhlasím. Viděla jsi Ocelové Magnolie?
Meander: Já osobně považuji za větší sobectví, když těžká diabetička chce dítě za každou cenu, když porodí skoro sedmdesátiletá babka. Sama jsme dlouho byli bezdětní, protože jsme chtěli mít nejprve pro své děti zázemí (a pak se mi to nedařilo), a to se v dávných dobách netolerovalo. Vlastně neznám téměř nikoho z mých vrstevníků, kdo by se "nemusel" ženit. Taky jsem musela vyslechnout spoustu rad a poznámek o sobectví, ale že bych se kvůli tomu čílila, to si nevzpomínám. Že by to byla jen špatná paměť?
phoebe24: Omlouvám se za přetočení kousku tvého příspěvku: Jen mi vadí, když mi dětná říká, o co všechno přicházím, jak budu jednou litovat, jak budu sama, že jsem sobecká a jánevímcoještě...
znám jednu lékařku. Špičkovou lékařku (vyléčila mě z rakoviny a pár let po tom jsem porodila dvě zdravý děti). Ta doktorka taky měla dítě jen proto, aby "nebyla divná". Jen jednoho syna. Brzo se rozvedla a celý život se věnovala výzkumu. Teď už jí je přes šedesát, je trochu pomalejší, ordinuje na částečný úvazek a na jejím pracovním stole je fotka tří vnoučat. Je na ně strašně hrdá a když o nich mluví, tak pochopíte, že je to skvělá babča (zkrátka ty mateřský pudy si realizuje až teď).
Ale jinak mám názor "žij a nechej žít". Kdo nechce děti, ať je nemá. Jen mi vadí, když mi bezdětná říká, o co všechno přicházím, jak se omezuju v cestovámí, mám málo peněz....Sakra, já přece nic z toho nechci. Chci prostě úplnou rodinu, to je celé. Mám bezdětnou kamarádku. Vlastně měla jsem, protože asi po třicítce komunikace mezi námi začala váznout - najednou jsme neměly žádný společný téma krom vzpomínek na studia. Je mi to líto,ale o tom to je. Bezdětné a dětné se už ze zásady nemůžou domluvit, protože žijou svoje životy úplně jinak a pro něco jiného. Ale jak říkám: "Žij a nechej žít".
Bellana: Nezdá se mi, že by tu některá bezdětná vylítla a označila dětnou za sobce
Meander 124: Právě tyhle ženy většinou děti vlastně nechtěly a měly je hlavně proto, že nebyla dostupná antikoncepce. Takže: kdo děti nechce, ať je raději nemá. Mučednice mateřství už dnes opravdu žádná být nemusí. Jen nechápu, proč úmyslně bezdětné uraženě vyskakují, kdykoliv je řeč o dětech. Mně nudí řeči o dietách, kosmetice, plastických operacích a podobných "důležitých" věcech. Mám kvůli tomu vyskakovat a argumentovat chudobou třetího světa? Asi bych mohla, třeba bych byla štíhlejší.
Herama: Mě, v dobách, kdy jsem ryla držkou v zemi, podrželi právě ti kamarádi.
Je to individuální, ale vycházím z toho, že rodinu si nevybereš, přátele jo.
Ani ve 40 není přece pozdě mít dítě a když to nevyjde jsou tu ještě dětské domovy plné opuštěných dětí
, důležité je že to tak chtějí oba a pokud se na tom něco změní budou to chtít změnit zase oba.