Přišel nám do redakce zajímavý příspěvek. A protože si myslíme, že se jedná o záležitost, která se dotýká snad každé ženy, rozhodli jsme věnovat tomuto tématu celý dnešní den.

 

Milá redakce,

již několik let chodím na Váš magazín a ráda si čtu zajímavé články. Vždycky si najdu něco, co mne zajímá, a musím říct, že jsem ráda, že jste.

 

Co jsem zde také zaznamenala, je, že občas dochází ke sporům mezi ženami, které již jsou matky nebo děti plánují, a mezi těmi, které děti nemají. Ne proto, že by je mít nemohly, ale prostě proto, že je nechtějí.

 

Sama k této skupině žen patřím. A moc ráda bych si vyslechla názory pro a proti.

 

Je mi 31 let, jsem vdaná a s manželem jsme se dohodli, že děti mít nebudeme. Ani jednoho z nás neláká ztratit několik let života péčí o malého uřvaného mrňouse. Jsme hodně sportovně založení, dobře vyděláváme, máme spoustu aktivit. A o to všechno bychom s příchodem dítěte přišli. Příjem by se ztenčil na polovinu a místo ježdění po cizině, což je náš velký koníček, bychom museli trčet doma.

 

Jak jsem psala. My jsme se tak dohodli, vyhovuje nám to a považujeme to za naše výsadní právo. Na co ale narážíme, je nepochopení okolí. Hlavně našich rodičů.

 

Jsme oba jedináčci a naši rodiče se nemohou smířit s tím, že nikdy nebudou mít vnouče. Naléhají, vyčítají, považují nás za sobce. Jakoby byla naše povinnost přivést na svět dítě, aby oni měli vyplněné stáří vnoučetem!

 

Skrz prsty se na mě dívají i spolužačky a kamarádky, které již většinou děti mají nebo je plánují. Co už jsem si musela vyslechnout! Že to poznám, že až to jednou přijde, nebudu myslet na nic jiného než na dítě. A že pak bude třeba už pozdě, že se nám to třeba nepodaří. Další katastrofická vize mých kolegyň a kamarádek je, že se s manželem třeba rozejdeme a já pak zůstanu sama. A že se může klidně stát, že u něj se objeví otcovské pudy a najde si nějakou, která mu to dítě dá.

 

Tyhle scénáře považuji za zcela liché. Alespoň v našem případě. Mateřské pudy já prostě nemám. Nerozplývám se nad miminky a upatlané pusy a ruce uječených mrňat mi jsou odporné. Opravdu netoužím po tom, utírat pokakaný zadeček a v noci se nevyspat.

 

A mít dítě proto, abych jednou nebyla sama? To je přece taky pitomost! Nebo si všichni, kdo mají děti, je pořizují z tohoto důvodu?

 

Myslím, že spousta lidí má děti prostě proto, že je to tak normální. Vůbec neuvažují o tom, že život se dá prožít kvalitně i bez nich. A tak si pořídí dítě nebo děti a pak brečí, jak je nízká mateřská a jak nemůžou tohle nebo tamto. Ale rozhodli se svobodně, ne? Zrovna tak, jako jsme se my svobodně rozhodli, že děti mít nebudeme. Proč jsme ale pro rodiče a okolí takovým trnem v oku? Závidí nám?

 

Chtěla jsem se zeptat na názory zdejších čtenářek. Myslíte, že se najednou můžu třeba ve čtyřiceti zbláznit a toužit po dítěti? Připadá mi to velmi nepravděpodobné. Ale přesto – stalo se to některé z vás?

 

Tolik e-mail čtenářky, která si přála zůstat v anonymitě. Můžeme jí říkat třeba Lucie.

 

Co si o jejím „případu“ myslíte? Je sobec, nebo to má prostě v hlavě srovnané? Neví, o čem mluví, když píše, že netuší, co to jsou mateřské pudy?

 

Pište nám dnes na náš redakční e-mail Vaše osobní prožitky, které souvisejí s plánováním či neplánováním dítěte. Co vás k jednomu nebo druhému rozhodnutí vedlo.

 

Uvítáme i příběhy z Vašeho okolí, kdy třeba byla žena absolutně přesvědčená, že dítě nikdy mít nebude, ale čas to pak zamíchal úplně jinak. Anebo příběh, ve kterém nám představíte jinou ženu, která děti nechtěla a nikdy neměla a je tak prostě šťastná.

 

redakce@zena-in.cz

 

Těšíme se dnes na Vaše příspěvky a vybrané oceníme pěkným dárkem. Navíc se můžete těšit na vyhlášení zajímavé soutěže a skutečně super cenu, které proběhne krátce po poledni.

 

Po celé pondělí se Vám budou na střídačku věnovat Meryl a Nioneta, které si  dnešní editorskou službu střihnou pěkně napůl.

 

Hezké pondělí všem přejí

TÉMATA:
TĚHOTENSTVÍ A POROD