Davídek je jejich vymodlené dítě. Přišel na svět po čtyřech letech snažení se, které bylo až do těch dvou vysněných čárek na těhotenském testu korunováno nezdary. A tak si ho teď jeho maminka chce užít, jak jen to bude možné. Proto letos na jaře, kdy oslavil třetí narozeniny, ani na okamžik neuvažovala o jeho zápisu do mateřské školy. Dokonce koketuje i s myšlenkou, že by svého syna za pár let neposlala ani do školy základní. Chce ho vzdělávat sama. Jenže to je trnem v oku její tchyni.
Foto: BearFotos/Shutterstock
„Jakmile se dověděla, že s Davídkem zůstanu dál na rodičovské dovolené, spráskla ruce. Prý nemám rozum, když ho chci takhle držet doma. Víc mi k tomu neřekla, ale já dobře vím, že jí to zajímat nepřestalo. A dokonce taky vím, co o mě široko daleko rozhlašuje,“ svěřuje se Jitka, k níž se pomluvy donesly od matčiny kamarádky. Doslechla se od ní, že tchyně všude vykládá, jakou má línou a vyčůranou snachu.
„Doslova mě líčí jako vyžírku, která hodlá jejímu Románkovi viset na krku i poté, co jí skončila rodičovská. Jen proto, že jsem údajně líná a nechce se mi do práce. Takové řeči! Přitom by mohla být ráda, jak příkladně se o jejího jediného vnoučka starám. Namísto abych honila kariéru, jsem matkou na plný úvazek. A její syn, tedy můj muž Roman, taky rozhodně nestrádá! Má doma plný servis, denně navařeno,“ obhajuje se Jitka. Ačkoli by se mohlo zdát, že by nemusela, opak je pravdou. Tchyně totiž nahlodává svými myšlenkami i svého syna, tedy Jitčina muže.
„Když jsem mu o těch pomluvách říkala, jen poznamenal, že v něčem má jeho máti asi přece jen pravdu. Prý kdybych šla do práce, nemusel by mít tolik přesčasů, měli bychom se lépe. Tak to mě teda namíchl ještě víc, než ta jedubaba! Copak může porovnávat pár peněz se spokojeností a vývojem svého vlastního syna? Já se mu věnuji od rána do večera, nešoupnu ho někam mezi ostatní děti a hotovo. A kdyby chtěl zaplatit soukromou školku, to bych já nevydělávala na nic jiného, něž právě na tu instituci, v níž mu rozhodně nebude tak dobře, jako u vlastní mámy,“ vysvětluje své pohnutky Jitka, jíž se takovými argumenty manžela podařilo pro svou věc znovu přesvědčit. S tchyní to ale tak jednoduché není.
„Nelíbí se mi, že o mě rozhlašuje takové věci. Ví prd, zasekla se ještě za socíku a bude dělat chytrou. Jenže zase nechci rozlévat v rodině zlou krev. Stejně bych si hádkou asi moc nepomohla, jede si pořád to své, umí být ve všem pořádně tvrdohlavá a inteligence taky moc nepobrala,“ krčí rameny ukřivděná a nazlobená maminka. Jenže mlčet je pro ni čím dál tím těžší.
O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:
V první řadě bychom se s Jitkou bavily o emocích, pocitech a myšlenkách, které se jí honí hlavou. Těch bude pravděpodobně více. Zkusily bychom je společně utřídit a najít tu nejpalčivější. Dále bych Jitku poprosila, aby mi popsala vztahy s tchyní a manželem blíže. Co s ní dělají (nevyžádané) rady a názory od tchyně a jestli má nějaké osvědčené způsoby, jak v takových situacích fungovat, jak se zklidnit. Jak vlastně taková situace vypadá a jak se v ní Jitka chová. Co je Jitky cílem, proč do terapie přichází - její tchyni nezměníme takže je potřeba zjistit, co Jitka od terapie očekává - je to umění postavit se za sebe, nebo něco jiného? Myslím, že tyto otázky by pro první setkání stačily, kdyby Jitka chtěla přijít znovu, pak by se určitě našla i další témata.
Umím si představit, že podobná situace se odehrává v mnoha rodinách. Neodmyslitelným faktem je, že hlavně rodiče mají na starost péči a vzdělávání svých dětí a za své rozhodnutí se nemusí nikomu zodpovídat (pokud nejde samozřejmě o zanedbávání atp.). Pokud dítě vyrůstá v kompletní rodině, pak by se na těchto rozhodnutí měli podílet oba rodiče. Pokud jim někdo chce poradit, pak je na místě zvážit, zda o radu/názor dotyční stojí a jak jí sděluji. Je velký rozdíl mezi dobře míněnou radou a shazováním. A to si nemusí nikdo nechat líbit.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Jednou se každé dítě dostane do kolektivu vrstevníků. Někdo tam je od dvou, někdo od tří, někdo až s nástupem do základky. Každé dítě je jiné, takže některé si ty děti užívá od začátku a jiné s tím má problémy a potřebuje delší adaptaci. Ono není dobré to hrotit, je dobré zvolit nějakou optimální zlatou střední cestu. To je ani je od dvou měsíců cpát na hlídání a od roka do jeslí, ani mít je doma, obětovat mu veškerou pozornost během předškolních a školních let, načež je v patnácti vypustit na střední či učňák jako nepopsaný list papíru a absolutně nepřipravené s lidmi vycházet. Obě varianty nejsou asi zrovna ty nejlepší.
Ovšem citované komentáře a hodnocení situace od tchýně jsou tedy hodně za hranou slušných mezilidských vztahů. Jasně, že každá máma se boji o svoje dítě. Má strach, aby mu ve školce neubližovali, aby byla paní učitelka hodná, aby se mu tam líbilo...ale držet je kvůli tomu svému strachu do patnácti doma, to mu moc neprospěje. To se maminka nebojí, že ho bude izolovat a že ji doma zůstane třeba do třiceti?
Já jsem měla ve školce oba dva syny od tří let, musela jsem se vrátit do práce. Oba jsem tam vodila už na šestou hodinu ráno a nezřídka tam zůstávali do zavíračky. Rvalo mi to srdce, byli na to moc malí, kromě toho dosud celkem zdravé děti začaly často marodit. Za mě paní Heleno, pokud máte tu možnost, tak chlapečka mějte doma, socializace a "budování" imunity ve třídě plné bacilů mu neuteče.
Vím prd, zasekla jsem se někde za socíku, jak krásně píše autorka. Přesto si myslím, že pokud dítě nemá zdravotní omezení, mělo by jít do školky. Sociální vazby, které se utvářejí, sebevíce ochranitelská maminka nenahradí . Je velká móda nedat dítě do školy a učit je doma. Ale jednou k té srážce s realitou dojde, tomu vzorná maminka nedokáže zabránit. Je hezké, že si chce užít syna doma. Ale napadlo jí někdy, co chce ten kluk? Třeba by se radši naháněl s kamarády na hřišti, nebo na prolézačkách dělal "spidermanna".
Ta ženská by si měla najít dobrého psychiatra. Chudák dítě s matkou "helikoptérou".
První dítě jsem z pracovních a ekonomických důvodů davala do jeslí od 9 měsícu, k druhému po 12 letech jsem jako učitelka měla na dopoledne paní od 2let ,nemyslím si, že by to dětem uškodilo, byly samostatné ,bydlím v arealu, kde je hodně mladých maminek doma i 8 let, ani nevaří, nosí domu krabičky ,nebo přijede jídlo, pěsky nejdou ani do obchodu 200m ,mají ípapírové pleny ,pracky, sušičky atd ,to, že vypadnou z kolektivu a určitého režimu jim asi moc nevadí, občas zajdou do kaváren, dětem dají hranolky a jsou spokojené ,když je podporují rodice jejich problém. Já si nedovedu představit ,že bych byla stále doma s manžel musel dělat od rána do večera, nebo bych si brala peníze od rodiču
Problém není tchyně. Toto je věc pouze otce a matky dítěte. Problém je ze ani oni nejsou jednotní. Ale tohle téma si možná mohli naťuknout už dřív ne?
V dnešní době je nejlepší nemít žádné dítě, jinak člověk furt dělá všechno špatně a ještě je za to bitý na penězích a vlastně ještě snižuje platy i jiným ženám, co třeba ani děti nemají, ale co kdyby je náhodou měly? Tak je prostě potrestáme na platech rovnou i skupinově... prostě výhodnější žádné děti (a tchyně) nemít.
Když byly staršímu synovi tři roky, už mu maminka nestačila. Jak viděl školčata na vycházce, toužil být s nimi. První den školky vlítl bez rozloučení do třídy a začal pro něj nový život se spoustou dětí. Zážitky mi vyprávěl celou cestu domů. Druhý syn se mnou pro staršího do školky chodil a často ho nechali si tam pohrát. Tak to bylo stejné. Školka byla novou dobrodružnou kapitolou v životě.
Paní z článku je, dle mého, na svém dítěti závislá. Možná by pomohlo pořídit dítěti sourozence. Ale paní zřejmě stačí jedináček, kterého hodlá svou opičí láskou zničit. A řekla bych, že muž byl jen prostředkem pro zplození děcka. Tak může dělat přesčasy, dokud nepadne. Teď už není pro ženu jako parner podstatný.
Líná? Asi také trochu - dohadovat se v kolektivu, poslouchat šéfa, to je lepší doma - v klídečku. S tříletým dítětem dokonce ani tolik práce už není....
Ale myslím, že hlavní důvod je nezdravá upnutost na dítě. A že na to to dítě doplatí. Manžel by si měl dupnout a školku prosadit. Už v zájmu svého syna.
Jestliže se jedná o zdravé dítě, které už umí všechno nebo aspoň většinu toho, co se od dítěte očekává při nástupu do školky, není žádný důvod, proč by s ním matka měla být dál doma. Naopak mu tím leda uškodí. Dítě potřebuje jít mezi jiné děti, potřebuje se socializovat, poznat jiné lidi než rodiče a prarodiče, naučit se fungovat ve společnosti a budovat si vztahy. Když se to nenaučí v dětství, bude mít velké problémy, až na to jednou dojde. A to se zcela jistě stane, matka ho nemůže držet pod šturcem donekonečna, a čím déle bude opečovávaný a rozmazlovaný mamánek, tím hůř se z toho bude dostávat a možná se mu to ani nikdy nepodaří. To není to, co by rozumná matka měla chtít pro své dítě. Druhá věc je, že zdravá dospělá žena by se měla hanbit nechávat se živit déle, než je nezbytně nutné. Otec toho dítěte by nejspíš rád nedělal přesčasy a měl víc času na svého syna. Nemůže všechno viset na jednom živiteli pořád, to je nefér. No a věta " Já se mu věnuju od rána do večera, nešoupnu ho někam mezi ostatní děti" mluví jasně. Je to jen Jitčino sobectví a přehnaná ochrana, chce mít vymodleného synka jen pro sebe, jako v kleci. Chudák kluk. Nikde mu nebude tak dobře jako u vlastní mámy? Když je u ní jako ve vězení?
Chudák manžel, když jeho slovo v rodině nic neplatí.
Názor té matky určitě nikdo nezmění. Je do svého jedináčka příliš zamilovaná. Dítěti spíš škodí přehnaná mateřská láska, než pobyt v mateřské školce s ostatními dětmi. Nakonec z něho bude přecitlivělý maminčin mazánek, neschopný se o sebe sám postarat, už vůbec ne postarat se o druhé. Bude to "děťátko" až do konce svého života. Pro tento můj názor mne nepodezírejte, že jsem svobodná neprovdaná bezdětná učitelka. Jsem z pěti dětí, vdaná, mám dva dospělé syny a jednoho vnuka ve věku teen.
Vymodlené dítě, které matka nedá ani chvíli z ruky a které možná nebude smět ani do školy, aby nepracující matka nemusela přestřihnout pupeční šňůru. Tady vidím do budoucna "velký špatný". Hele, a víš, že předškoláci musí do školky, Jitko? Jak to přežiješ? :D Myslete si, co chcete, ale matka upnutá na své jediné dítě je pro to konkrétní dítě jedno velké neštěstí do budoucna. Děti potřebují ostatní děti, ne jen na sobě závislou maminku.
Chudák dítě, nakonec z něj vychovate totálního mamanka, který si nebude umět zavázat tkaničky.
Nechte si syna doma. Já si tak nechala oba. Ani nikdy ve školce nespali.