Sedím takhle s kamarádem na obědě. Povídáme o všem možném a najednou z něj vypadne věta v titulku tohoto článku. S Vaškem a Jitkou jsme jako studenti tropili všelijaké aktivistické šílenosti. Jak se stal ze zapáleného ekologa zarytý odpůrce adopcí na dálku?
Vašek a Jitka, znám se s nimi od střední. Prožili jsme toho společně vážně hodně a Vašek s Jitkou spolu zůstali dodnes. Vzpomínám si, jak jsme chodili na dálkové pochod za různé, pro nás tehdy absolutně zásadní věci. Byli jsme na všelijakých eko-seminářích, třeba na Slovensku na Čergove, kde místní ekologové vlastní pruh lesa.
Diskutovali jsme o všem možném, dohadovali si, a většinou se shodli.
Vašek s Jitkou to dali dohromady – dva takhle zamilované správné blázny jsem dlouho neviděl.
Když začaly ty běžné povinnosti normálního života, ukázalo se, že je Vašek hodně praktický chlap. Zařídil jim společné bydlení, začal pracovat hned ve dvou firmách, aby je uživil. To už byli tři. Loni se jim narodilo druhé dítě. Jitka je s dětmi doma a Vašek je v jednom kole. Klasika, ale štěstí z nich jen kypí.
K úplné idyle ale Jitce chybí, jak tomu říká: něco bohulibého. Všechny ty aktivity za zaručeně správně a pravdivé věci, které člověk podniká jako student. A tak se rozhodla, že jejich vztah uzrál na další dítě – adoptovaného chlapečka z Nairobi. A tady u Vaška narazila.
„Je to vměšování se do jiný kultury. Ale znáš Jitku, tohle jí nevysvětlíš. Zkoušel jsem to horem dolem, ale ona se prostě rozhodla. Je to stejný jak se smrkovým lesem tady – nemá tu co dělat, je to mrtvý les a požere ho každý škůdce, protože se neumí bránit. My si myslíme, jaký jsme pupek všeho a chceme naše blaho exportovat do třetího světa. Kravina na ultimum! Proč se vměšujeme do světa, kde se žije úplně jinak? Teda spíš žilo... Mě to prostě štve. Ukazujeme jim, jak by se mohli mít, a tím jim ubližujeme. Dovolíme to pár vyvoleným. Bezva. A co ty miliony dalších? Měli by si najít vlastní cestu, přirozenou jejich podmínkám a prostředí. Pak se divíme, že se tam lidé střílí. Pobuřují nás jejich zvyky, třeba ženská obřízka, ale klidně jim dáme kolem krku zlatý řetězy a do ruky kalašnikov. Myslíš, že přehánim? Ani náhodou!
Dovedu si dost dobře představit, jak ten učenej Huso, kterýho vytáneme z nuzný chatrče, jednou skončí na vejšce někde v Evropě. Pak se vrátí, bohatej jako nikdo jinej místní, a dostane strach. Dojde mu, že se musí bránit, protože takhle to u nich ve vesnici chodí – on měl štěstí, jeho rodina měla štěstí, a teď si ho musí prosadit. Když bude mít opravdu štěstí, tak jeho rodina bude ta, co vyvraždí konkurenční rodinu, a ne naopak. A máš tu paradox: Tím, že jim pomáháme, jim vlastně škodíme. My jsme ale přece ti hodní...“
Takhle nějak popisuje svůj postoj Vašek. Samozřejmě jde o silně zkrácenou výpověď (Vašek umí řečnit hodně zapáleně), ale podstatu jsem, doufám, vystihl. Jeho názor mě zaujal. Pevně věřím, že se s Jitkou nakonec nějak dohodnou a najdou cestu ke svému třetímu prckovi, ať už bude jakékoli barvy pleti, ale zajímá mě váš názor, milé čtenářky.
Nový komentář
Komentáře
Alenka0010 — #41 no jasně, co by nesežrali, když za rok zas přifičí nový dotační kusance
free — #38 To koupení kozy není zrovna dobrý nápad, oni je do roka všecky sežerou.
Koledujeme si o průšvih, stejně jako když budeme osidlovat jiné planety
Přispívám v naši zemi a naším dětem do dětských domovů.
Taky jsem strašně takto chtěla pomáhat, ale vyslechla jsem rozhovor s jedním cestovatelem a musela jsem svůj postoj přehodnotit. Oni tam opravdu zapomněli pracovat. Mělo by se začít jinak.... ale nevím jak. Dobrá akce je třeba kopání studní. To ale zas dělá někdo odsud... takže naučit je kopat studny. Bo koupení kozy.
Já měla vždycky dojem, že Adopce na dálku je něco jako .. nedám ti rybu, naučím tě je lovit...
Přijde mi to smysluplné. Ale chápu, že Vašek má v něčem pravdu
Vasku nedej se a bojuj! Jestli chce madam prispivat na cernousky, at jde do prace a prispiva ze sveho! Ono k tem cernouskum se dostane tezky minimum, z ceho vsechny ty ,,dobrocinne" organizace asi tak ziji?
Lukáš Čejka — #32 nadržený
Lukáš Čejka — #32 úplně normální konflikty nemilující manžel
Já také přispívám na adopci na dálku.Člověk se může na to dívat z různých úhlů.Vašek si vybral ten svůj.Já věřím, že "moje" Sandra může být jednou učitelka, lékařka nebo zemědělský inženýr a že své vesnici pomůže.Ona není z úplně nevzdělané a zaostalé rodiny.Její otec je učitel,ale peníze na vzdělání svých dětí nemají.
Rikina — #30 nadruhou stranu - co je to za chlapa, kdyz se necha zlomit od zeny
myslím, že máme dost co řešit tady u nás. Ostatně, charitu hodlá dělat i tv Nova prostřednictvím dobrovolných dárců důchodů při zaměstnání - pan Kroupa atd. To je kravina na ultimo, místo toho, aby se systémově řešil problém důchodců, co živoří, tak jim budou někteří přispívat almužnou.
Lukáš Čejka — #28 ... zlomí. Chlap pro klid v rodině udělá i horší věci. Otázka je, jestli to stojí za to, bejt takovej prudič, aby chlap vyměknul - mně by se s tím vědomím, že manžel udělal něco jen kvůli tomu, abych mu konečně dala svatej pokoj, nežilo pěkně.
telelot — #3 som toho istého názoru
Vasek ma recht, jina vec je jestli ho nakonec nezlomi, oni ti vykonavaci obecneho dobra jsou vytrvali a zabejceni, jak Svedci
Rikina — #22 margot — #26 Ono je to většinou jako s každou dotací, z darované tisícovky se na bohulibý účel dostane tak stovka. Zbytek se rozkrade na cestě. Je to stejné, jako tady. Dotace jsou už z principu zlo. Nakonec, před pár lety vyšel docela pěkný článek, kolik se na charitě vybralo na postavení domků buď po tsunami nebo po povodních, nejsem si jistá a jaké se za ty peníze skutečně domy postavili - ošizené, nedalo se v nich žít, ale stály jako paláce.....
A ne, nevím, jak to řešit, aby to mělo smysl. Ale pokud bych se rozhodla já dotovat nějaké dítě, chtěla bych ho vidět a chtěla bych to platit sama, bez prostředníka. Tj. stavila bych se v nejbližším dětském domově.
risina — #25 ? vyjmenovala jsem namátkou pár činností, na které je možno charitativně přispívat s větším zásahem a imho i větší prospěšností, než upřednostnit vyvoleného jedince (kterého třeba za rok sežere nějaké divoké zvíře, o sociálních dopadech v rodině nemluvě), u kterého není jistota, že během svého života do něj vložené investice zúročí. ano, považuji to za daleko menší zlo a opravdovou pomoc. ještě lepší je takové projekty vymýšlet, realizovat a shánět pro ně podporu - ale to už je něco víc, než jen si zařídit inkaso.
margot — #9 A "cihla, voda a koza" nejsou vměšováním?
cilani — #21 to sice ano, ale nespasí to nějaká paní Jitka z Česka adopcí jednoho prďoly z Nairobi
cilani — #21 Je třeba naučit je obstarat si jídlo? To už jsme skoro až v pravěku,kdy si obstarával pračlověk lovem mamuta.Silnější a obratnější měl,slabý ne. Jistě,doba pokročila,máme techniku,charitu a svědomí,ale v podstatě je svět pořád o evoluci...