Foto:Shutterstock
Má tři děti - tříletou Miu, pětiletého Sebastiana a osmiletou Klárku. Všechny bez rozdílu věří, že jim dárky nosí Ježíšek. Zároveň ale dobře vědí, že na to v jejich rodině není sám. Hrdě se hlásí, že jsou jeho pomocníčci. I ony jsou totiž zvyklé obdarovávat své blízké. Každou volnou chvíli během adventu si s maminkou sedají k pracovnímu stolu, kde společně vyrábějí milé drobnosti. Ty pak společně balí a zdobí, aby je 24. prosince mohli přichystat pod vánoční stromeček.
„Vytváříme různá vánoční přáníčka, motáme andělíčky, sypeme domácí granolu do malovaných skleniček, malujeme hrníčky, vystřihujeme a lepíme vločky, děláme stromečky z čajů, pečeme sušenky… Každý rok najdu na internetu nějakou novou inspiraci, se kterou mi mohou pomoci i ti nejmenší. Poprvé jsem se do toho pustila, když byl Klárce, té nejstarší, jeden rok. Vím, že z toho ještě neměla rozum, ale už tehdy ji to neskutečně bavilo,“ směje se maminka Klára, která do výroby vánočních dárků postupně zapojila všechny tři své děti. Dalo by se říct, že už jde o rodinnou tradici.
„Samozřejmě po malých dětech nemůžete chtít, aby byly výtvory dokonalé. Ale vždy se najde nějaká fáze výroby, kterou hravě zvládnou. I kdyby měly zpočátku jen něco držet nebo podávat. Ano, vyrábění se s nimi protáhne a občas je to trochu o nervy. Jenže důležité je, že se zabaví, rozvíjí a postupem času si vštípí myšlenku, že je fajn dělat něco pro druhé,“ pochvaluje si Klára, která své děti nazývá Ježíškovými pomocníčky. A ony to rády slyší.
„Zvlášť v dnešní době je pro mě důležité vychovat lidi, kteří nejsou sobečtí, myslí na druhé. A taky je učím, že není důležité za dárky utrácet spoustu peněz. Nejde o drahé věci, ale o snahu potěšit druhé. Chci, aby věděly, že je mnohem víc, dát blízkým kousek sebe, svého času a lásky prostřednictvím ručně vyráběných dárečků, než jen něco narychlo koupit. Ráda bych, aby si do života odnesly ty správné hodnoty,“ vysvětluje Klára s tím, že o kouzlo Vánoc je svou tradicí rozhodně nechce připravit. I její děti píší Ježíškovi a těší se, co z toho jim nakonec přinese. Jen při tom těšení se myslí i na ostatní.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
No, pro děti je to sice fajn, jednak se pocvičí, něco se naučí, jsou pak šikovnější a nemusí pořád jen čučet na televizi nebo do mobilu. To je v pořádku, chválím. Jenom je potom potíž s těmi výtvory. Když to dostanete, nemůžete to vyhodit, aby to těm dětem nebylo líto, a tak máte pak zaplevelený byt "uměleckými artefakty" poněkud specifického vzhledu. S kamarádkou jsme se shodly, že se nám velmi ulevilo, když naši potomci dosáhli dospělého věku, a tudíž jsme mohly vyházet všechny jejich dětské výrobky, aniž by z toho oni měli trauma. To už dávno zapomněli, co jako malí vyráběli. Jenže teď nastává druhé kolo s vnoučaty. Ne, nejsem "vděčný odběratel". Nekazím to, ale klidně bych se obešla bez stromečků z čajů i motaných andělíčků. Ani vánoční svícen, který prohořel až na nábytek a málem způsobil požár, mi moc radosti neudělal, ale co už no. Pár let to člověk vydrží, a pak to zase všechno radostně zlikviduje.
Je to skvělé na jemnou motoriku, spolupráci, sociální cítění a babičky bývají vděční odběratelé. Zvlášť vhodné jsou ty dárky, které se nikde nepovalují, čaj, granola, sušenky. Maminka Klára si zaslouží pochvalu, že v předvánočním shonu stíhá ještě vyrábět dárky.
Tuto tradici máme také - mýdla, svíčky, tvrdnoucí hmota, papír atd. Chci aby děti věděli, že to není pouze o dostávání ale i o darování a zejména darování času a snahy. Letos děláme obrázky z tavných korálků a kožené střapce na kabelku pro tetičky. Přáníčka čekají na nadepsání prvňáčkem. Dárky jsou drobnosti, ale zejména babičkám přinášejí radost. Přiznám, že už první rok jsem všem řekla, že pokud věcičku nechtějí, nevidím problém s tím, že ji vyhodí. Každý si nemá potřebu vystavovat výtvory malých prcků.
To je pěkná tradice.