V Novém Městě na Moravě vás přemlouvat nebudou
Jako první jsme oslovili porodnici v Novém Městě na Moravě. Mluvčí Mgr. Tamara Pecková Homolová v podstatě potvrzuje zkušenosti, které nám popisovala už porodní asistentka Burešová: „Na novorozeneckém oddělení, na kterém pracují laktační poradkyně, se s takovými případy téměř nesetkáváme. Ročně je to asi pět maminek. Pokud se z jakéhokoli důvodu rozhodly nekojit, jejich přání a rozhodnutí je plně respektováno, nikdo je nesoudí, nepřesvědčuje, nepřemlouvá. Lékař v takovém případě předepíše léky (například Dostinex). Laktační poradkyně poradí.“
V Českých Budějovicích jsou opravdu připraveni
Podrobněji se nám k záležitosti nekojení vyjádřila budějovická porodnice, která ročně eviduje 1,2 % rodiček, které se rozhodnou nekojit. To je 0-6 žen měsíčně. Pro tyto případy je tu propracovaný postup komunikace s rodičkou: „Naše porodnice je součástí Baby Friendly Iniciative ČR a Deset kroků k úspěšnému kojení tvoří základ všech ošetřovatelských intervencí týkajících se výživy novorozence,“ napsala nám staniční sestra Klára Šindelářová.
Když rodička oznámí, že nechce kojit, snaží se tamní laktační poradkyně zjistit příčinu, která matku ovlivnila a dovedla k rozhodnutí nekojit. Staniční sestra Šindelářová vysvětluje, jak tento rozhovor probíhá: „Nejedná se o výslech nebo přesvědčování, ale dialog sestry a matky, ve kterém si vzájemně zkusíme objasnit důvody, které nás vedou ke konkrétnímu postoji ke kojení. Hlavním cílem je ujištění, že matka měla dostatek informací a zda je její rozhodnutí pevné – zástava laktace je farmakologický zásah do přirozeného vývoje mléčné žlázy po porodu a je ve většině případů nevratné.“
Odborné podpory se vám dostane, i když budete na svém rozhodnutí trvat. „Součástí předávaných informací je i způsob dalšího krmení novorozence,“ doplňuje Šindelářová.
I v Litoměřicích jsou vstřícní
Na přístup k nekojícím ženám jsme se zeptali vrchní porodní asistentky Bc. Moniky Boudové. I když se v litoměřické porodnici měsíčně objeví odhadem jedna rodička, která odmítá kojení, dávají si tu záležet na maximálně vstřícném přístupu. „S takovouto ženou komunikujeme stejně jako s kojící matkou,“ říká Boudová. „V žádném případě nepociťuje jakýkoli negativní postoj ošetřujícího personálu, protože zdravotničtí pracovníci přistupují ke svému povolání profesionálně a ctí právo každého jedince na svobodné rozhodnutí.“
Dodává ale, že i tak se personál snaží zjistit, jestli problém netkví pouze v nejistotě nebo neznalosti. „Snažíme se poskytnout takové ženě dostatek informací a plně ji podpoříme ve snaze kojení alespoň zkusit. Konečné rozhodnutí je však vždy na ní,“ doplňuje.
Zdravotníkovi může být dítěte líto, ale nesmí to dát najevo
Otázkami na vybrané porodnice jsme došli ke zjištění, že ženy, které se chystají nekojit, mohou své obavy z reakcí personálu odhodit. Porodnice jsou na tyto případy připravené a lékaři i sestry přistupují k ženám s respektem a podporou. Je přirozené, že některým zdravotníkům může být nekojeného dítěte líto, jak připustil jeden z nejmenovaných lékařů, ale své osobní názory si i tak nechávají pro sebe.
Čtěte také:
- Žena má právo nechtít kojit, volba by ale měla být informovaná, říká porodní asistentka
- Děti můžeme kojit i do sedmi let. Spokojené ratolesti jsou kojené, říká zakladatelka Kojící guerilly
Nový komentář
Komentáře
Tak já neměla ani tak problém s tím, že bych nechtěla kojit, spíš jsem pořádně ani nemohla kvůli tomu, že to pro mě bylo opravdu bolestivé. Hlavně moje bradavky bohužel dost trpěly. Nedávno jsem ale koukala, že dnes už jsou na bolestivé bradavky i různé hojivé náplasti a tak, viz například toto: https://www.kojenibezbolesti.cz/produkt/multi-mam-compresses/
V porodnici Havlíčkově Brodě Vás rozkojí, i kdybyste mléko neměli.... Po císařském řezu mi kojení nešlo, dělala jsem všechno možné i nemožné - od odsávaček po buzení po třech hodinách, pomáhali mi některé sestřičky a skvělá laktační sestra (díky bohu za ní), ale mimi prostě nesálo, ubývalo na váze...., když šli všichni domů mě bylo řečeno, že dokud dítě nenakojím - domů prostě nepůjdu, protože bych se o něj prý nepostarala - prohlásila jedna sestra. To chce každá nevyspalá, vystresovaná prvorodička opravdu slyšet, nakonec jsem se osměnila a řekla, že chci domů, že to zvládnu, a taky že jo!, miminko je krásný cvalík a jen z mého mléka. Mimichodem, jednou jsem volala na tu jejich linku pro podporu kojení - kde se mi s dotazem ohledně potravin při kojení vysmály. Tak jsem to udělala podle sebe a dobře jsem udělala. Jinak nemůžu proti havlíčkobrodské nemocnici nic říct, byla jsem tam spokojená, především porod byl skvělý, i péče o mě jako matku, až na dvě sestry na novorozeneckém, které měly radši v ruce mobil než čas poradit, ale stresovat uměly....
Já jsem měla s kojením problém.Dcera měla žloutenku a nechtěla se přisát.Místo aby mi sestra poradila,jak kojit,tak mi ukázala,jak ji mám krmit z lahvičky.V propouštěcí zprávě jsem měla napsáno,že kojím,i když to nebyla pravda.Doma jsem pak kojila 3 měsíce.Po každém kojení jsem musela dokrmovat.Rodila jsem v Liberci,a nikdy více bych tam už nešla.
V Hradci byl tlak na kojení enormní, byla jsem po císaři, dítě mi přinesli místo po slibovaných 6 ti hodinách až po 17 ti hodinách, strachy jsem byla bez sebe, protože tu noc zemřelo miminko holce, co se mnou byla na pokoji. Mléko jsem neměla a až po poradě s kamarádkou zdravotnictví jsem musela udělat trochu čurbes,aby mému miminku dali alespoň umělé mléko. Při převažování jen ztrácel váhu. Na odchodu z porodnice, kde se sešly matky, co odcházely a dostalo se nám instrukcí k miminkům jsem byla jmenována s ještě jednou maminkou před ostatními, že opouštíme porodnici nerozkojené. Bylo to ponižující a urážlivé. Neplánovala jsem nekojit,ale nakonec se tak stalo a prcek je zdravý a čiperný.
Myslím, že dnes panuje všeobecný tlak na kojení, je téměř společensky nepřijatelnější nekojit, než kojit třeba do tří let.
No nevím, kamarádka rodila před dvěmi lety a vzhledem ke svým různým psychickým traumatům žádala o zastavení laktace, po půl roce ovšem!!! a jednání bylo ve stylu, že je špatná matka a dítě si téměř nezaslouží. A to už dítě půl roku kojila. Dávali jí to hodně sežrat, docela psychický nátlak.Já druhé dítě kojím plně, ale na více než rok to nevidím, je to boj.
Vtipné je, že u toho tématu uvádíte Litoměřickou porodnici. Je pravda, že je to již pár let, ale co se týče kojeni, tak takový tlak jako v Litoměřicích jsem já ani nikdo koho znám nezažil