Jsem osm let vdaná a v posledním roce se trápím problémem, se kterým nejsem schopná se komukoli svěřit. Tak mě napadlo, že ho zkusím napsat anonymně sem. Nevím, jestli mi někdo bude umět poradit, ale třeba mi pomůže jen to, že se alespoň takhle virtuálně svěřím.

Naše manželství je spokojené. S mužem si velmi rozumíme a nějaké větší neshody nebo spory mezi námi nejsou. Na všem se dokážeme dohodnout, a když už se objeví nějaká ta hádka, většinou ji ještě ten samý den vyřešíme. Dokážeme se podržet a podpořit v těžkých chvílích, zajímáme se jeden o druhého. Každý den si povídáme, co bylo v práci, co kdo z nás zažil, a tak. Manžel je i skvělým otcem pro naše děti, které velmi miluje.

Takhle když to píšu, napadne mě, že je to skoro idyla. Kdyby.

Kdyby ale nebyla jedna záležitost, která to kazí.

V posledním roce – či spíše – v posledním tak roce a půl stojí náš manželský sex za nic. Dá se říct, že postupně z našeho života úplně vymizel. A to nikoli z mé strany, já bych se milovat chtěla, ale ze strany mého muže.

Začalo to nenápadně. Nejdříve se častost našeho milování začala snižovat. Stěžoval si na únavu, na ospalost apod. Vím, že má hodně náročnou práci, a chápala jsem to. Ale přestávky byly čím dál delší, až dospěly k tomu, že jsme se nemilovali třeba tři měsíce.

Snažila jsem se, dávala podněty, vytvářela hezkou atmosféru, přitulila se, ale on mě vždycky odmítnul. To pro mě bylo strašné, a když se mi to stalo několikrát za sebou, ztratila jsem odvahu se o něco znovu pokoušet.

V současné době jsme bez sexu už skoro půl roku a já si nevím rady. Kdykoli začnu na toto téma hovor, manžel se tváří odmítavě. Vůbec se o tom nechce bavit. Netuším, jestli třeba nemá nějaký problém, vím, že pro muže je toto velmi citlivé, ale jeho chování prostě nerozumím. Navíc si ani nejsem jistá, jestli nějaký konkrétní problém skutečně existuje, protože když už k něčemu došlo, proběhlo to hezky a myslím, že se mu to líbilo.

Zaráží mě i to, že se třeba nechce koukat ani na filmy s erotickou tematikou. Když se třeba díváme na televizi a začne tam jen lehká milostná scéna, odchází z pokoje. Jako by se mu to protivilo.

Jsem zmatená a nešťastná. Je mi 36 let, nechci prožít zbytek života v celibátu. Svého muže miluji a vím, že i on miluje mne. Na nevěru podezření také nemám. Je spíše domácký typ a nechodí se ani často bavit někam s kamarády nebo něco podobného. Občas si zajde zaplavat, ale to je za dvě hodiny zpátky.

Je mu 40 let, připadá mi to brzy, že by už v tomhle věku ztratil zájem o milování. Nechápu to. Chtěla bych mu pomoci, ale už jsem vyčerpala všechny možnosti. Svádění nepomáhá, rozhovor nepřipustí. Nejvíc mě na tom děsí to, že to na mě dělá dojem, že je takhle spokojený. Už půl roku nic nebylo, z mé strany ustaly všechny signály, které by ho měly vyprovokovat, a on přímo kvete. Začal hrát hry na PC a do noci sedí a hraje si a já zatím usínám sama.

Mám ho ráda, v žádném případě nechci bořit rodinu, protože jak už jsem psala, v ostatních záležitostech si opravdu rozumíme. Ale přece vedle sebe nemůžeme žít jako bratr a sestra. Z jeho strany totiž ustaly i takové ty něžné projevy, které jsou mezi manželi běžné a samozřejmé. Nepolíbí mě, nepohladí. Jakoby se bál, že to vezmu jako signál a vrhnu se na něj.

Jsem z toho opravdu frustrovaná, citově i tělesně.

Prosím, setkala se některá z vás s podobným problémem? Co znám ze svého okolí, většinou jsou to ženy, které se vymlouvají na bolest hlavy a snaží se vyhnout sexu. S tím, že by to takhle zatvrzele odmítal muž, jsem se ještě nesetkala. Anebo se o tom ty postižené ženy stydí mluvit, stejně jako já.

Reklama