S Kubou jsem se poznala v jednom baru, pro který naše firma dodává květinovou výzdobu. Od začátku se mi hrozně líbil, vysoký blonďák a s takovým klukovsky roztomilým pohledem. Když chtěl moje telefonní číslo, neváhala jsem ani minutu. Po pár schůzkách jsme oba cítili, že se spolu hned tak nerozejdeme.

Měla jsem hroznou radost, protože po sérii krátkých známostí (spíš průšvihů) to byl konečně někdo, kdo to se mnou myslel vážně. A když mi Kuba navrhnul, jestli se k němu nechci nastěhovat, byla jsem blahem bez sebe. Po jednom důkladném úklidu jsem našla ve skříni dámské džíny (velikost 36, ach jo!), Kuba mi řekl, že tam asi zůstaly po jeho bývalé přítelkyni Daně.

O jeho bývalé jsem věděla, chodili spolu asi tři roky a rozešli se ze dne na den. Prý si našla někoho jiného. Džíny a ještě pár dalších Daniných drobností, jsem zabalila do igelitky, uložila do komory a šťastně na ně zapomněla.

Kubův životní styl pro mě představoval trochu šok. Je to člověk, který nevydrží chvíli na místě. Musí se stále něčím zaměstnávat. Kromě práce (navrhuje webové stránky a hrozně ho to baví), patří mezi jeho koníčky paragliding, surfování, skoky padákem a jízda na divoké vodě. Zpočátku mi dělalo dobře, že mě vozil na všechny akce s sebou a vyžadoval, abych se taky zapojila. Po pár měsících – když jsem po víkendu na raftech – usínala nad objednávkami v práci, mi došlo, že budu muset ubrat plyn.

Kuba absolutně nechápal, jak se někdo může dobrovolně vzdát adrenalinových požitků. Z legrace jsem mu řekla, že když budeme jednou mít miminko, stejně tyhle aktivity budeme muset omezit. Kuba při slově miminko strnul, jako kdybych mluvila o nějakém druhu zvlášť odporného hmyzu. On tedy žádné dítě jednoznačně nechce. Myslela jsem, že žertuje, že to jsou jen takové ty chlapácké řeči. Koneckonců chodili jsme spolu ani ne půl roku, bylo nám tehdy oběma třicet, takže nebylo co řešit.

Po nějaké době  jsem v komoře narazila na igelitku s Daninými věcmi. Kuba mi dal její telefon, prý se vdala a on ji nechce vidět. Domluvily jsme si schůzku. Dana mě přivítala s miminkem v náručí. Při pohledu na mini džíny se smála, že bude mít aspoň motivaci na cvičení. Ale mně přišlo, že vypadá skvěle a strašně jsem jí záviděla malou Lucinku.

Když viděla, jak se na ni dívám, zvážněla. Zeptala se, jestli by Kuba už rád zahnízdil. Rozplakala jsem se. Dana mi pak vyprávěla, že důvod jejich rozchodu byla právě jeho nechuť mít děti. Prý se ho pokoušela přesvědčit, ale byl neoblomný. A otěhotnět s ním tajně si netroufla. „Nechci ti do toho kecat, ale on jiný nebude,“ řekla mi na rozloučenou.

Od té doby jsme na téma miminko párkrát narazili, Kubův postoj se ale nezměnil. Chce si mě vzít. Nicméně  tvrdí, že dítě by ho omezovalo. Nezbýval by mu čas ani peníze na jeho koníčky. Tvrdí mi, že jsem staromódní, moderní je žít bez dětí. Nechci ho opustit, ale vždycky jsem si přála velkou rodinu. Je mi skoro třiatřicet a mám pocit, že na miminko mám už nejvyšší čas. Poslední dobou nemyslím na nic jiného a mám pocit, že mi něco důležitého utíká…

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY