Téměř v každé rodině nastane situace, kdy potomek nejí. V takové situaci by rodiče neměli propadat strachu, a nebo naopak vzteku a zachovat si klid a nadhled. Je nutné si uvědomit, že děti jsou ve výběru jídel spíše konzervativní, nemají rády nové věci, a než přijdou novému jídlu na chuť, potřebují jej ochutnat až 10x! Všechna jídla navíc nejedí ani mnozí dospělí, tak proč by musely děti? Křik, nátlak, vyhrožování, nebo dokonce fyzické násilí nepomohou, spíše naopak – dítě má jídlo spojené s nepříjemnými prožitky a situace se ještě zhoršuje.

Základním pravidlem je TRPĚLIVOST. Rodiče by se neměli nechat unést a na dítě se jakkoli zlobit, rozčilovat a křičet jen proto, že si s jídlem hraje nebo mu to prostě déle trvá. Dále je třeba vyhnout se některým sice zažitým, ale taktéž chybným postupům.

  • nutit dítě sníst vše, co má na talíři
  • nabízet dítěti úplatky za to, že sní alespoň kousek (po čase by se situace mohla obrátit – „já to teda sním, ale ty mi dej…“)
  • nabízet náhradu, dítě si zaručeně vybere to, co mu chutná, a jídelníček se časem ještě zúží
  • podávat dítěti drobnosti (bonbony, sušenky atp.) mezi jídly
  • používat přednášky na zdravotní („když to nebudeš jíst, budeš nemocný“) a sociální („co by za to daly děti v Africe“) témata
  • nezkoušet ani „za tatínka, za maminku“

eatingPomáhá naopak vzít děti na návštěvu do kolektivu stejně starých dětí, které problémy s jídlem nemají a kde panují vhodné stravovací návyky, a zúčastnit se s nimi stolování. Při vybíravosti pomáhají také jednoduché „fígle“ a drobné „lži“, například „to není ryba, ale losos“, „to není maso, ale sekaná“, atd.

Osvědčeným postupem je nechat dítě „vyhladovět“. Rodiče mají mnohdy strach, aby jejich dítě neutrpělo újmu na zdraví, nebo dokonce bez jídla nezemřelo. Ale žádné zdravé dítě nebude o hladu dobrovolně a z vlastního přesvědčení, a proto hlad tvrdou hlavu dítěte často přemůže. Postup je velice jednoduchý, vyžaduje ale od rodičů notnou dávku trpělivosti, asertivity a důslednosti:

  • k snídani dostane dítě to, co by normálně na snídani dostalo
  • dostane časový prostor – například 15–20 minut, po které si může s jídlem dělat takřka cokoli
  • pokud svou porci nedojí, rodiče mu jídlo seberou, avšak bez zbytečných komentářů a výčitek
  • nic dalšího v podobě sladkých drobností nedostane ani v případě intenzivního dožadování se
  • dalším jídlem bude až svačina, na kterou nedostane zbytek snídaně, ale to, co by běžně ke svačině dostalo
  • tak pokračuje celý den.

Pokud dítě skutečně nic nesní, bude několik dalších dní pokračovat tak, jak bylo zvyklé, a po například 10 dnech přijde na řadu opět den s „přísnějším“ režimem.

I v raném věku mají děti právo na to, aby jim něco nechutnalo. Nenechte se ale zviklat a tvrdému odmítání jídla neustupuje. Jestli mu něco nechutná dnes, neznamená to, že nebude chutnat za týden či za měsíc. Nenechte se uklidnit ani vědomím, že sní aspoň něco – většinou jsou to totiž sladkosti, a ty ke správnému růstu a vývoji dítěte jistě nepřispějí. Pokud ale ratolest odmítá např. přesnídávku a chce raději jogurt, nechce rohlík, ale preferuje chléb – nemusí to představovat žádný problém. A pokud nechce vůbec nic, je možné, že prostě nemá hlad. Nevadí, ale na další jídlo si počká až do oběda – i hlad je přece individuální záležitost.

Autorka je nutriční terapeutka:
Poradenské centrum Výživa dětí
www.vyzivadeti.cz
800 230 000

Reklama