„Vydržovat“ je hodně silné slovo, ale Romana si prošla tolika životními karamboly, že už si servítky nebere. Je to silná žena, která se pere s nepřízní osudu, i když na ní občas dolehne pocit beznaděje.
Život se s ní moc nemazlil.
V mládí měla s rodiči těžkou autonehodu. Maminka při ní zemřela, Romana utrpěla vážný úraz páteře a tatínek se z toho nervově zhroutil, i když nehodu nezavinil. Čas je sice nejlepší lékař, ale nedokáže zahojit všechno. Páteř se dala jakžtakž do kupy, tatínek se se smrtí milované ženy smířil, ale neštěstí nechodí po horách…Několik let po nehodě prodělal mozkovou mrtvici, po níž částečně oslepl. Bydlel v malém městě, takže za ním Romana dojížděla po práci, aby mu nakoupila, uklidila a uvařila. Starala se o něj až do jeho smrti, která pro něj byla spíš vysvobozením.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Že by si konečně vybrala svůj díl smůly?
Ani omylem. Aby těch životních zkoušek nebylo málo, ozvaly se staré rány a najednou přestala chodit. Skončila v nemocnici na kapačkách s prognózou ne právě optimistickou. Sotva ji lékaři dostali z nejhoršího a mohla začít opět pracovat, dostala výpověď. Na její místo nastoupila mladší, hezčí a samozřejmě zdravější kolegyně. „Jako z blbého filmu“, pousmála se hořce Romana, ale to by nebyla ona, aby se vzdala. Začala hledat novou práci. Jenomže kdo by chtěl ženskou před čtyřicítkou, která nemůže dlouho sedět, ani stát? Co je jí platné, že má vysokou školu, umí několik jazyků a chce být ještě užitečná?
Už rok hledá marně a ve svých osmatřiceti si připadá nepotřebná.
- Čtěte také: Stres. Jsem na něm finančně závislá
„Nejhorší na tom je, že jsem zůstala závislá na Jakubovi. Já, částečný invalida, bez peněz a výhledu do budoucna. Nemám už nikoho, jen jeho. Bez jeho pomoci bych skončila nejspíš na ulici. Ale co já vím, jak dlouho to vydrží? Sice tvrdí, že to všechno pro mě dělá rád, ale já vím, že se tajně schází se svou bývalou přítelkyní.
Svým způsobem ho chápu. I když se snažím, už nejsem jako dřív. Nemůžu s ním sdílet společné zájmy. Už neujdu dlouhé túry, nevydržím sedět na koncertě, ani v kině. A co si budu nalhávat, ani sex už není, co býval. Moje tělo mě zrazuje.
Mojí jedinou šancí je práce. Chtěla bych být zase finančně nezávislá, abych si mohla najmout malý byt a dát Jakubovi svobodu. Je natolik slušný, že by mě v téhle životní situaci neopustil, ale není mi příjemné, že jsem pro něj koulí na noze.“
Nový komentář
Komentáře
Třeba by nemusela sedět, mohla by mít klekačku, nebo sedět na gymnastickém míči, nebo mít jen částečný úvazek, aby teda neseděla 8 hodin, nebo mít práci, kde se celý den nesedí a chodí se i "do terénu".
Chodit na rehabilitace, cvičit, plavat, aby se to zlepšilo. Vyřídit si živnostenský list a brát si práci domů, obeslat nejrůznější nadace a neziskovky, jestli by tam neměli pro ni práci, většinou si nemůžou dovolit nikoho na plný úvazek a práce je to různorodá. Nebo aspoň nějaké sezónní práce. Přece v 38 letech je ještě mladá na to, aby házela střelnou zbraň do obilí, smutně koukala do zdi a čekala na nějaký zázrak. 
Karo Líná — #25 Aha - takže radši nebude dělat nic, a počká, až ji odvezou s depresema do Bohnic?
Rikina — #22 To by si paní mohla asi rovnou sestavit parte, kdyby měla 8 hodin 5 dní v týdnu sedět se svým zdravotním stavem na zadku v kanclu. To zničí páteř i mnoha původně úplně zdravým lidem, natož někomu, kdo už zničenou páteř má
A nejspíš by vůbec neprošla vstupní zdravotní prohlídkou - lékař by ji neuznal za práceschopnou 
Ptám se s ostatními: kdo je Jakub?
Rikina — #22spíš to paní v tom kanclu neusedí..
Do třetice - nedávno jsem četla různě po internetech několik článků na podobné téma - že je údajně problém najít úředníky. Státní správa nemůže prý najít schopné a vzdělané lidi, kteří by akceptovali jednak služební zákon (upřímně - taky by mi vadil), a druhak chtěli pracovat za ty platy, co tam jsou dle tabulek. Jestliže má paní částečný invalidní důchod, tedy určitý příjem již zaručený, tak celkem nevidím důvod, proč by to nemohla zkusit. Plat úřednice + to, co má jako důchod, to už by jí mohlo stačit.
Jinak bych taky řekla, že chybí kus textu - jaký Jakub a proč je na něm paní závislá.
Kadla — #14 Mám mezi klienty firmu, co vznikla v r.2015. Pět překladatelů se dalo dohromady a založilo s.r.o. - a nestíhají, co mají práce. Občas musí něco i odmítnout, protože prostě nemůžou nejíst a nespat a pořád dělat... takže práce je, ne že ne. Ovšem je pravda, že jsou v Praze, a že umějí být rychlí, když se to po nich chce, a umějí i úředně ověřené překlady, když se to po nich chce... a nedělají nic pro žádné agentury.
Kadla — #14 hodně taky záleží na jazyku. Ségra překlady obvykle odmítá, šéf taky - zejména státní zakázky.
Dobré je umět jazyk, který nepřekládá každý druhý a třeba to doplnit i o možnost soudního překladatele.
Motty — #18 objíždět školy a učit jinde než doma by pro paní byl asi problém, když musí měnit polohy a má problémy. Ale máš pravdu - učit může i doma
OlgaMarie — #17 To jo, ale přece jen učitelů němčiny nebo angličtiny je určitě mnohem víc než jiných jazyků. A pokud jich Romana ovládá pět, tak si myslím, že šanci má. Můj muž je z GB, žije tady už 15 let a zatím se mu nikdy nestalo, že by měl nějakou pracovní prodlevu, naopak učí AJ skoro od rána do večera, na různých místech, školách a firmách.
Motty — #16 V příhraničních oblastech frčí němčina, protože hodně lidí dojíždí do N nebo do R.
Vydržování vypadá jinak. Ale žít s tímhle pocitem musí být strašné. Taky si myslím, že s jazykovou výbavou nemůže být tak těžké najít si nějakou práci - ať už překládání nebo výuka - na školách pořád hledají učitele ne zrovna nejběžnějších jazyků. Pokud Romana ovládá třeba španělštinu nebo italštinu, myslím, že by po ní kdekdo hrábl.
Pavla_b — #13Vypadá to, jako by z článku vypadl celý nějaký odstavec....
amphora — #9 Ni-ka — #10Tak to se snadno řekne, ale podstatně hůř udělá. Jako člověk, který se překladama živí už přes 20 let, vím, že najít klienta je nesmírně těžké. Pokud jde o překlady pro agentury, je to ještě horší - každá agentura má tisíce překladatelů v databázi, ale v reálu jich moc nevyužívá - v zásadě jen ty prověřené, noví překladatelé jsou v databázi a mohou tam zůstat léta, aniž by jim byl zadán jediný překlad. Vím z vlastní zkušenosti. Trh je rozebrán - většina klientů má rámcovou smlouvu s nějakou agenturou. Já mám velké štěstí, že již 20 let spolupracuji s jednou velkou agenturou. Ale když jsem před pár lety zkoušela rozšířit počet klientů, tvrdě jsem narazila.
Kde se vzal najednou v příběhu Jakub? A je to manžel? Nebo jen "přítel"?
Divná zkratka v příběhu...
amphora — #9 také mně to napadlo a navíc by určitě měla nárok na některou ze sociálních dávek , možná na všechny
teb — #8jj, též si říkám, proč nedělá z domu..
teb — #8 Přesně, ať zkusí překlady, korektury a nebo třeba ještě někoho doučovat???Pokud je šikovná,tak myslím, že nějací studentíci by se chytli, kolikrát opravdu vidím na netu, jak těžké je sehnat nějaké doučování.
Tak pokud umí několik jazyků, co třeba překlady? Ty jdou pěkně dělat i z domu a "pracovní polohu" může zvolit dle libosti.