Musím se vám svěřit se svým trápením. Ono se vlastně nejedná o nic tak důležitého, ale docela se mi tím komplikuje život. Je mi 37, děti mám už docela velké, Janče je 13 a Pepíkovi 11 let.
Poslední dobou mi přišlo, že nic nedělám, pořád jen chodím do práce a domů, koukám na televizi, žehlím, nakupuju a točím se kolem toho jak veverka v takovém tom běhacím kolečku. Nevím, jestli to byla nějaká ta krize středního věku, ale měla jsem pocit, že musím něco začít dělat.
Objevila jsem v sobě netušený talent na plácání všelijakých sošek, nádobek, panoramátek a podobných drobnůstek. Po čase mě paní lektorka Katka pustila i na hrnčířský kruh, takže jsem začala s výrobou květináčů, váziček, hrnečků i džbánků. Taky mě bavily různé zdobící techniky, glazování apod. Svými prvními výrobky jsem se doma patřičně chlubila a sklidila obdiv. Měla jsem hroznou radost, že mi to jde a ostatním se to líbí. 
Jenže po čase se stěny našeho bytu zaplnily, na mém pracovním stole v práci už také není hnutí a na chalupě máme taky pěknou výstavku. A nastal problém - můj muž Jarda se začal ofrňovat nad mými dílky, že prý jsem nemožná, proč to pořád vyrábím, že jsou to krámy pro zlost. Že jestli přinesu domů ještě jeden hrneček nebo talířek, vyhodí to z okna a bude následovat všechno ostatní. Že jsem s těmi svými zrůdnostmi k smíchu.
Vím, že je to směšné, ale hrozně těžko se s těmi svými výrobky loučím. Nevím, jestli je to normální a Jarda nemá pravdu, že jsem trošku cvok?
Nový komentář
Komentáře
Souhlasím s Rikinou a vůbec: rozdávej! Vždyť to je přece také radost, podarovat svým výrobkem lidi, které máš ráda a lidi, kterým to udělá radost! Já mám slabost pro všechno, co najdu u moře a mám byt plný škeblí a kamenů, no, snad to tak nepřeháním, takže to zatím nevadí, protože nemám na druhou stranu skoro žádný zbytečný nábytek a volné prostory, akorát je to lapač prachu, což mi štve, ale nedokážu se od toho odpoutat. Napadlo mě pořídit si na to akvária :-)).
Taky ráda tvořím a taky hrozilo, že si svými výtvory zaneřádím byt ...
by to sice asi rozdýchal, ale já ne ... Tvořím pro ten relax, který zažívám při tvoření, ne pro ty výrobky samotné, takže se občas stane, že něco vytvořím a za pár dní to letí do koše nebo letí do koše něco, co tím má být nahrazeno nebo tvořím to, co potřebuji ... lpění na věcech, byť jsou vlastnoručně dělané, není podle mě to pravé ořechové ... tvému manželovi se nedivím a tobě bych asi radila - třiď (když své výrobky protřídíš, nepochybně ti manžel bude tvoření dál tolerovat)
femme:Já nevím,ale není to trochu hloupé?Nemůže na něj přece kašlat,jsou rodina a musí se domluvit.A tvořit jenom pro sebe?Jaká je v tom radost?
kašli na Jardu
a tvoř si dál 
Řekla bych,že jsi příliš zatížená na keramiku.A pokud ti jde,máš určitě určité nadání a můžeš se realizovat ve více oborech.Já chodím do Kreativního klubu a tam děláme všechno,vždycky se dohodneme,co dělat příště a hlavně se snažíme naučit něco nového.A tak jsme nejen vyráběly keramiku,ale ubrouskovaly,savovaly,malovaly na sklo,batikovaly,filcovaly,pletly ozdoby ze slámy,dělaly panenky ze šustí a prostě kde co.I malování na hedvábí.Každé něco šlo líp,něco hůř,ale bavily jsme se dobře.A je pravda,že svých výrobků doma mám moc málo,vždycky se někomu něco moc líbilo a tak to dostal.A já měla o radost víc.
žárlí.......ale nenech se odradit:-)))
Vivian: Rikina: V některých domovech důchodců a snad i v těch dětských domovech se také ta keramika vyrábí coby náplň volného času.
Vivian: má to jednu malou chybu - v domovech důchodců, v dětských domovech i v nemocnicích je taky zatraceně málo místa a úložného prostoru, a navíc podle mých zkušeností s nemocnicí se personál netváří zrovna nadšeně na přítomnost takových předmětů jako keramika... zkusit se to ale může.
Já tvého muže tak trochu chápu. Ty to určitě vnímáš jinak, protože tě to baví a keramiku miluješ, a on je taky určitě rád, že jsi našla něco, co tě baví a co máš ráda, ale asi to holt není takový šílenec do keramiky a váš byt se pro něho (v jeho očích) změnil ve skladiště keramické velkovýrobny, nic víc...
.
), pak třeba potěší stařečky v domovech důchodců, děti v dětských domovech, nemocné v nemocnicích...
Zkus ty výrobky, nebo alespoň jejich část, rozdat. Já chápu, že je to srdeční záležitost, ale asi bude lepší, když jejich osud určíš sama, než když je tvůj rozčilený manžel prohodí oknem
Pokud o ně nebudou stát příbuzní (jako že asi ne, pokud soudím podle sebe, taky mi keramická blbůstka jako dárek moc velkou radost neudělá
Pokud se člověk baví tím, že něco tvoří a vyrábí, a nemá přitom velkokapacitní skladovací prostory, pak zkrátka musí vymyslet i způsob odbytu...
Já jsem zase zamořila mému
byt květinami, které zbožňuju. Když ale pokaždé, co vkročil do pokoje, dostal facku od listu nějaké mé favoritky, uznala jsem, že je jich moc a počet jsem zredukovala. Ale nerada! A je klid.
Kvůli tomuhle "překeramikování" jsem před několika lety s keramikou skončila. Už jsem nevěděla, kam s věcmi, tak mě nějak pomalu přestalo i bavit je vyrábět...
Teď se k tomu pomalu vracím, občas zajdu na kurz s kamarádkou, ale vyrábím teď spíš užitkové věci, které si předem promyslím a vím, že je užiju a nebudu řešit, kam s nima....
Přijdou mi jako moc dobré nápady s prodejem, jarmarky, občasnou rozdávací/prodávací výstavkou - ale asi to chce dost energie tohle zrealizovat...tak si budeš svůj koníček moct dál naplno užívat
Jestli vás to baví není co řešit! Vyhoďte muže a dál kružte!
Koníček je hezká věc, ale čeho je moc... keramika je na tohle trochu nepraktická, zabírá místo, práší se na to a každýmu se nemusí líbit. Asi fakt nezbude, než to zkusit někde prodávat, nebo rozdávat. Ačkoliv já tyhle čičurky taky nemám ráda, a když nějakou dostanu, strčím to někam do krabice, a po čase to stejně vyhodím...
nenech se odradit, klidně tvoř, když ti to dělá radost
zkusila bych se domluvit s ostatnimi ženami, udělala prodejní výstavku a výtěžek dala na nějaký účel - škole, domovu důchodců nebo podobně...určitě by vás něco vhodného napadlo
Simono, napíšu ti vlastní zkušenost - je mi o pár let víc než tobě a takhle "blbnout" jsem začala, když se odstěhovaly děti. Aby nenastal problém, o jakém píšeš, dělám dvě věci: 1) přesvědčila jsem manžela, aby se vrátil ke koníčku z mládí - k fotografování. K vánocům ode mě dostal nový foťák, k narozkám a svátkům další příslušenství a odborné knížky - a ono ho to fakt chytlo. Takže koníčky máme oba a tím je daná i vzájemné tolerance. 2) A co se týká mých výrobků, vždycky jednou za čas vezmu krabici věcí, přínesu to do práce - a jen se po tom zapráší. Dokonce jsem už párkrát dostala konkrétní objednávku na nějaký výrobek - a to potěší. V bytě a na chatě nechávám jen pár těch nejpovedenějších věcí , co se hodí ke stylu zařízení.
No podle mě to teda vůbec není směšné!!! Vždyť nemít nějakou takovou vášeň je smutné. Nechci se dotknout vašeho manžela, ale je to trubec s prominutím. Místo, aby byl rád, že vás něco těší, tak dává najevo svou otrávenost. Jasně, je-li hrníčků už mnoho, tak mohou překážet, ale není problém je někomu podarovat nebo nabídnout. Co víte, třeba si ještě otevřete živnost
lol
ja byt pisatelkou, tak svoje dilka nabídnu do nějakého obchůdku, at to udělá radost někomu jinému, když ne manželovi
Tobbi: No právě, o tom píšu
"Tam jde o přátelství" - tak co s tím? Byt mám příliš malý na to, abych si z něj dělala skladiště nepotřebných krámů (nehledě k tomu, že jsem poněkud bordelář a zkušenost mě naučila, že jeden vystavený předmět k sobě jak magnet přitahuje další haldu bordelu 
), ale rovnou to vyhodit mi přijde poněkud nefér...
Milá Simono, máš můj obdiv. Vždycky mi přišlo, že ženy od určitého věku jen složí ruce do klína a fňukají - že mají moc práce, že je nikdo neocení, že by dělaly támhleto a todleto, ale copak na to mají čas...že.
Karal Čapek řekl, že muži se od žen liší především tím, že muži mají koníčky. Nic proti Čapkovi, byl to jistě chytrej chlap, ale tohle nevychytal. Ženy by třeba i koníčky měly, ale jde o to udělat si na ně čas.
Nesouhlasím s Lesanou s tím darování. Pokud je budeš rozdávat po jedné, tak se žádná opravdová kamarádka nenaštve. Já jsem od kámošů dostala obří hliněnou příšerku v barvách týmu, kterému jsem tehdy fandila a má své čestné místo u mě v pokoji furt. Prostě tam jde o přátelství, o to že ti někdo chtěl udělat radost.
jo a takovej nápad. Jestli tu karamiku děláš delší dobu, tak už budeš určitě dobrá. Zkus se domluvit s organizátory různých "středověkých" akciček (viz. slavnosti pětilisté růže, kutnohorské stříbření apod.) Určitě se koná něco i v tvém okolí. Ti vždycky hledají do jarmarků, které se při akcích konají, nějaké to opravdu "středověké" zboží - jako jsou poháry, korbely a podobně. Nasadíš nízkou cenu a máš to.
Prodávat, rozdávat ne
Je to dilema, když člověk dostane věc, kterou by nekoupil ani omylem (a klidně může být i na pohled hezká, o to vůbec nejde) a je potřeba vyřešit, kam s ní. Rovnou vyhodit... schovat a před návštěvou vždycky včas vytáhnout na světlo boží... někam vystavit, i když mi to poleze na nervy... V prvním případě člověk riskuje, že se dárce urazí, v dalších dvou zas věc překáží a navíc člověk riskuje, že dostane další podobné dárečky, když mu ten první TÁÁÁK LÍBIL 