Svůj mozek jsem si ale nechala, zdál se mi příliš sexy, než abych ho taky dala pryč. Možná teď tápete a nechápete, oč tu vlastně běží. Začala bych s dovolením od začátku.

O nějaké té proměně jsem uvažovala celkem dlouho. S oblečení problém nemám, pojala jsem přesvědčení, že ani lepší obličej si už nenamaluju, jenom bych si mohla někde nechat vyretušovat ten Mount Everest uprostřed. Ale ty vlasy…

eva

Abych byla upřímná, už dvanáct let mi na vlasy nesáhl nikdo cizí. Naposledy jsem totiž šla do kadeřnictví s vlasy dlouhými na lopatky a plnými (podle mámy roztomilých) prstýnků, které jsem se časem naučila úspěšně nenávidět, a vrátila se ne nepodobna našemu pudlovi.

Od té doby jsem se vzala péči o svůj vlasový porost do vlastních rukou. Když jsem chtěla změnu, udělala jsem si ji sama. A tak jsem vystřídala celou škálu barev. Jen (ne)střih zůstával stejný, svých dlouhých vlasů jsem si cenila o to víc, že i přítel mi v posledních pěti letech zakazoval dát je pryč. Obměkla jsem až před půl rokem. Seděla jsem na zemi v bytě svého t. č. opilého kamaráda, on kolem mě poskakoval a pižlal mi rudou hřívu jednorázovou žiletkou. Nutno podotknout, že jsem s finálním výsledkem byla navýsost spokojena a rozhodla se si tento střih ponechat. Zvykla jsem si na každodenní žehlení a poctivé cuchání do rošťáckého (ne)účesu.

Jak se později ukázalo, nebyla údržba až tak snadná a moje letité zkušenosti po několika měsících zkrátka přestaly stačit, a tak jsem vlasy zase nechala volně růst. Zatoužila jsem po pomocné ruce odborníka a možná i nějaké odvážnější změně. A proto, když se do naší kanceláře skoro vřítila kolegyně s otázkou, že jí na poslední chvíli odřekla výherkyně, a zda nechci nějakou radikální proměnu vlasů, souhlasila jsem bez váhání. I když musím přiznat, že jsem usínala s obavami, s čím se asi vrátím domů…

Druhý den jsem se vydala do pražského studia Bomton. Už tam na mě čekala kadeřnice Soňa Pešková. Po chvíli jsem se začínala dozvídat, co mě vlastně čeká. A nijak jsem neprotestovala. Buď jsem měla s kadeřnicí Soňou stejný vkus, nebo zkrátka odhadla můj styl. Barvu jsme vybraly červenou a ještě červenější – tmavě červená základ a výrazný sytě červený melír. Přesně takhle jsem si to představovala. „Ale ty vlasy půjdou pryč, necháme je tak na ramena,“ připravovala mě. Souhlasila jsem, každodenní žehlení, barvy z drogerie a léta bez stříhání se na nich zkrátka podepsaly. „Aspoň budou regenerovat,“ říkala jsem si.

Abych se přiznala, finální výsledek mě nejprve trochu zaskočil. Doufala jsem, že ty vrchní vlasy zůstanou o něco delší. A také jsem doufala, že budu vypadat mladší, naopak jsem si připadala starší. Což si zase nemohl vynachválit přítel. „Vždycky jsem chtěl mít doma sexy pětatřicítku,“ usmíval se. Smích ho přešel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že z mého nového střihu jde vyrobit perfektní číro. To jsem zase byla nadmíru spokojená já. Argumentovala jsem slovy: „Na pětatřicet můžu vypadat, až mi bude padesát.“ Budeme muset vymyslet nějaký rozumný kompromis. :-)

Po návratu do zpět do redakce jsem se dočkala vesměs pochvalných komentářů. Jenom Jakub, který se před proměnou loučil se slovy „ty to nepotřebuješ, jsi nejkrásnější už teď“ se smál, až se za klávesnici popadal. Má zkrátka špatný vkus.

Dana ještě provedla tuning předního nárazníku a já poznala, že i tvářenka má nějaký význam. Tady je výsledek:

promenapromena

promenapromena

Konečné hodnocení: S barvou jsem spokojená. Střih je vzdušný – po dlouhé době se mi nepotí hlava. Je variabilní. I s tímhle střihem jsem vymyslela několik možných účesů. A je nenáročný na úpravu. Vrabčí hnízdo se přes noc šikovně vytvaruje samo. Ráno už stačí dožehlit ty delší vlasy a přidat trochu tužidla. :-)

promenapromena

 

eva

Kdybych měla známkovat jako ve škole, dávám bez váhání jedničku.


Tato proměna proběhla ve studiu Bomton v Myslíkově ulici. Více na www.bomton.cz