Dobře, byl to bláznivý nápad, ale na druhou stranu, přítel měl pro mě aspoň originální dárek. Večer před dnem D jsme procházeli internet a hledali k tomu účelu nejlepší místa. Favoritů bylo hned několik, ale představa, že je obíháme všechny, než se pro jednoho z nich rozhodneme, mě dost děsila. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou.

 

Druhý den jsme tedy vyrazili do ulic. Nejprve jsme navštívili místo kousek od Smíchova. Vypadalo to tam vcelku dobře, čistě a profesionálně. Spousta nablýskaného kovu a kamínků a visátek. S přítelem jsme se zakoukali do jedné banánové náušnice, která by se v mém pupíku obzvláště nejlépe vyjímala. Měla černý kulatý kamínek, který se přehnaně neleskl a nevypadal jak pouťová atrakce.

 

Byla jsem rozhodnutá, že za tu cenu, kterou nám řekli, se nechám píchnout rovnou tam. Ovšem nastal menší problém. Moji vybranou náušničku neměli vysterilizovanou. Slíbili nám, že by nám ji hodili na 24 hodin do roztoku a zítra bych ji mohla mít hezky na svém místě a dělat parádu. Cože?! Mám čekat až do zítřka? S tím strachem, který jsem měla už v tu chvíli, jsem věděla, že by mi sterilizovali náušnici naprosto zbytečně.

 

Nezbylo mi než slušně poděkovat a vyrazit o salon dál. Byl jen pár bloků od toho prvního, takže můj strach nestihnul vygradovat natolik, že bych nebyla schopna vejít dovnitř. I když jsem s tím už měla značné problémy. Piercingový salon se nacházel na dvoře nějakého činžáku. Byl to malý kamrlík skládající se ze dvou místností. V první byla něco jako čekárna s barovou židličkou, barelem a starým gaučem. Druhý byl samotný salon.

 

Chlap, který nám otevřel, byl potetovaný od hlavy až k patě, pravděpodobně, a v uších měl uříznuté vodovodní trubky. Hned u dveří mi začal tykat a chovat se ke mně jak ke staré známé. To působilo uklidňujícím dojmem. Tedy jeho chování, ne jeho zjev. Zavedl nás k nástěnce, kde měl pár zaprášených banánových náušnic z chirurgické oceli, ze kterých jsme si mohli bez omezení vybrat. Naše volba byla rychlá – jemně lesklý červený kulatý kamínek. Jednoduchý a pěkný. Tetovaný hromotluk naši volbu schválil a prohlásil, že na to můžeme v podstatě hned skočit. Tedy hned po jeho 15minutové přednášce, co s pupíkem smím a nesmím dělat.

 

Vyhýbat se aspoň na měsíc a raději déle veřejným koupalištím a jakémukoli slunění. Minimálně týden se vyhýbat fyzicky náročnějším činnostem (sbohem posilovno, sbohem cvičení) a třikrát denně se o ránu starat. Mazat antibiotikovými mastičkami a prolévat solným roztokem či bylinkami. Ty mi obzvláště doporučoval a mně se obzvláště vyplatily.

 

Poučení skončilo a já šla na to ošuntělé a popraskané kožené křeslo. Nejdřív si mě ovšem pomaloval, aby jeho vpich šel co možná nejrovněji. První nástroj, který se objevil v jeho ruce, byla menší napodobenina kleští na obracení věcí na pánvičce. Tím mi zakolíkoval horní část pupíku. V tu chvíli jsem už v puse měla prst a silně tiskla. Ne že by zakolíkování bolelo, ale to, co mělo následovat, zrovna procházka růžovým sadem nebyla.

 

Pokud jste čekali, že mi bude propichovat břicho jehlou, tak jste se spletli. Jako razicí nástroj skrz vrstvu mé kůže se vybral umělohmotnou dutou trubičku. To bylo poněkud nepříjemné, ale dalo se to docela přežít. Hlavně se zuby zaťatými do prstu. Pak přišla druhá dávka bolesti – prošupování náušnice skrz právě vytvořenou dírku. Díky bohu se nejednalo o žádnou vleklou bolest, ale jen jedno silné ďobnutí.

 

Jeden pohled na mé bříško mi prozradil, že jsem vše ve zdraví přežila, a to dokonce bez jediné kapky krve. Co jsem však netušila a bylo mi to sděleno přítelem až po té, co jsme opustili onen kamrlíkový salonek, že ta náušnice je právě ta zaprášená z nástěnky. Celá dezinfekce se tedy konala koupáním v lihu během jeho čtvrthodinové přednášky. Takže mi asi pupík i s náušnicí uhnije a upadne.

 

Naštěstí pupík se mi hojí dobře. Prolévání bylinkami se opravdu osvědčilo, a pokud si nezačnete mazat ránu první mastičkou, kterou vám nabídnou v lékárně jako opravdu vhodnou, tak máte velkou šanci, že si užijete léčení i bez větších bolestí. Opravdu se vyplatí si raději dojít k lékařce a nechat si napsat recept na salonem doporučované mastičky než experimentovat se zbožím od staré lékárnice.

 

Nechala jste si někdy opíchat něco vy? Jaké jsou vaše zkušenosti? Odsuzujete piercingy, nebo se vám líbí?A dovolila byste své dceři náušničku?