Foto: Shutterstock
„Ne že bych s naším synem nebyla doma ráda. Miluju ho, těší mě trávit s ním čas. Jenže mě dokonale frustroval ten stereotyp! Pořád to samé dokola, slovník se mi smrsknul na minimum slov. Navíc Michal, můj muž, nebyl věčně doma, vracel se až večer, kdy už mi z té samoty hrabalo. Chodil po práci ještě na brigády, abychom to finančně utáhli,“ popisuje Kateřina příčinu touhy po změně. Pro tu hrál i fakt, že ona má lépe placené zaměstnání. A tak se doma vystřídali.
Návrat do kanceláře pro ni byl vysvobozením. Byla manželovi vděčná, že jí to umožnil, a doma funguje na sto procent. Jenže časem se nad rodinnou idylkou objevily mráčky. „Michal má najednou nespočet kamarádek – maminek. Lepí se na něho na hřišti, u doktora, v zoo… Kamkoli se Sebíkem přijdou, hned je o něj zájem. Jenže tím to nekončí. Každou chvíli si s nějakou píše nebo volá! Řeší spolu recepty, zdravotní neduhy, různé vychytávky, prostě každé uprdnutí,“ svěřuje se Kateřina, která začala žárlit. Nejde jen o to, že má strach, aby jí některá z kamarádek z pískoviště muže nesvedla. Připadá si taky odstrčená, nepotřebná.
„Tohle všechno by měl řešit se mnou, ne? Proč s nějakýma cizíma ženskýma? Když mu to řeknu, jen se mi směje, že přeháním. Prý mám, co jsem chtěla, tak proč si stěžuju. Jen opáčí, že chlapi jsou na hřišti nedostatkovým zboží. Musím přiznat, že svého rozhodnutí lituji. Ale už nejde vzít zpět. Vydělám víc než manžel a on je takhle spokojený. Aby ne!“ zlobí se Kateřina.
Čtěte také:
- Pro ostatní maminky jsem za exota. Prý bez školky synovi i sobě škodím, svěřuje se Jitka (34)
- Babička versus vnučka: Za nás bylo (je) mateřství těžší!
Nový komentář
Komentáře
Na hřištích, kam chodím s dětmi, ve větším či menším počtu, se otcové vyskytují docela pravidelně. Ale upřímně, nikdy by mne nenapadlo, být s nimi v kontaktu více, než jako informace ve společném, hromadném WhatsApp chatu rodičů. Napíšeme si tam většinou, kdo jde třeba v sobotu kam na hřiště atd. Povídáme si na hřišti. Ale soukromě s těmi muži v kontaktu být nepotřebuji. Znám tady dva otce, co jsou místo ženy na rodičovské pauze. Nenapadlo by mne, volat si s nimi. Ano, jsou s dítětem více než matka, ale upřímně, nechápu, proč by měli řešit dětské problémy se mnou nebo jinou matkou, když mají doma matku svých dětí. Ano, asi bych se také šklebila, kdyby mému muži volaly ženské z hřiště. Prostě z principu. :) Jinak na tom, že chtěla do práce, nevidím nic špatného, každý to má jinak, některé dámy sedí roky doma, některé sedí v práci. Ale nějaký blízký kontakt cizí otec cizí matka, to nepěstuji. Ale v situaci Kateřiny bych řekla, že mají doma nějaké "kostlivce ve skříni", protože zdravý vztah si toto umí vyjasnit. Kompromis, který bude milý jak muži tak ženě, a to tady tak není. Mám na mysli ty telefonáty a tak, ne to, kdo je na rodičovské pauze.
Milá Kateřino, můžete být v klidu. Chlap na rodičovské není úplně běžným zjevem a na hřišti je pro maminky vítaným zpestřením. Asi těžko se bude na hřišti bavit o jaderné fyzice nebo nejnovějších motorech. Navíc to nebude trvat věčně, syn může jít ve třech letech do školky a manžel do práce. Jestli Vám vadí telefonáty, můžete mu říct, ať Vám paní dá k telefonu, aby se nemusel ještě doma unavovat, že prdíkům rozumíte, za ten rok máte taky zkušenosti s malým dítětem. Navíc si můžete z muže dělat srandu, že si díky němu maminky umyjí častěji vlasy.