Milá redakce a čtenářky,
vlastně ani nevím, jestli se k vám obracím pro radu či pomoc, nebo se jen potřebuji někomu svěřit, a možná i pochopit, třeba taky porozumět. Nevím. Ale jsem matka. A každá matka chce pro své děti to nejlepší. Avšak nejsem zase taková ta matka, která brání svým dětem v tom, aby se postavily na vlastní nohy, nebo aby vylétly z hnízda a začaly žít samy za sebe.
Myslím si, že jsme s manželem své děti vychovali dobře, jsou z nich slušní, pracovití lidé a dělají nám jen samou radost. Samozřejmě, že si oba dva prošli obdobím prvních lásek i zklamání a my jsme se je snažili s mužem vždycky podpořit, podržet, když je bolelo srdíčko, i se s nimi radovat, když měli pocit, že potkali toho pravého. Ne vždy se nám samozřejmě jejich výběr líbil, ale tolerovali jsme jejich partnery, protože oni je měli rádi.
Dcera si našla vojáka z povolání a odešla za ním do nedalekého města. Mají spolu dvě krásné holčičky a moc krásný vztah. Syn si našel přítelkyni z našeho městečka. A jelikož jsme město malé, vidíme si téměř do talíře. Nic proti jeho lásce, ne že by se nám zrovna líbila, to ne. Ale brali jsme ji prostě úplně normálně. Vždyť ji miloval náš syn.
Avšak ten má také mimo jiné velmi časově náročnou práci. Často jezdí na služební cesty do zahraničí, kde je třeba měsíc dva, a pak se zase vrací. Pro vztah je to asi doba dlouhá, tomu věřím, ale ne zas tak, aby si hned ten druhý musel hledat nějakou náhradu. Tak jako to udělala Eva. Bylo veřejným tajemstvím po celé vesnici, že se schází v době, kdy tu nebyl David, s někým jiným. Brala jsem to jako fakt, a myslela si, že se prostě s Davidem rozešli.
O to větší bylo mé překvapení, když se s ní po měsíci v cizině objevil ve dveřích, spokojeně si ji vedl za ruku a aniž by se s námi 
Ano já chápu, že má pocit odpovědnosti, že je hrdý na to, že bude otec. Ale kde je psáno, že tím otcem je opravdu on?! Po několika debatách, které nikam nevedly, nám prostě oznámil, že buď budeme akceptovat jeho rozhodnutí, nebo s námi nadobro skoncuje.
Náš syn teď chystá svatbu a hodlá spálit všechny mosty ke své rodině, kvůli holce, jež ho zradí pokaždé, když vytáhne paty z domu. A já nevím, co s tím.
Nový komentář
Komentáře
Co třeba krevní test,možná by na to přistoupil aby si byl jistý.Přeji ať je vše v pohodě.
Já bych to, Věro, neviděla všechno tak černě... nebo spíš černobíle. Sama jsem žila skoro dvacet let na vesnici, takže moc dobře vím, jaký díl pravdy bývá obvykle na takovém "veřejném tajemství celé vsi" a kolik lží, domněnek, polopravd, smyšlenek, pomluv a drbů se na tu pravdu taky nalepí...
A ať už to je pravda nebo ne, ty se tím trápíš úplně zbytečně, protože je to věc jen a pouze Davida a Evy, nikoho jiného. Nemůžeš dospělého chlapa vodit za ručičku a říkat mu, co je dobré a co ne a co má správně udělat... Myslím, že určitě nemá v úmyslu pálit mosty ke své rodině, pokud rodina bude respektovat jeho rozhodnutí (ať už jsou jakákoli). Ale pokud se mu budeš plést do života, tak se nediv, až to opravdu udělá...
Možná dělá chybu, možná ne, ale je to jeho věc, je dospělý. Bohudík, že to není tak jednoduché, aby stačilo říct "Neber si ji" a on by poslušně kývl a udělal vše podle maminky. Buď se časem spálí a poučí, nebo bude šťastný. Obojí je plus
Meander:
no vidíš 
Ještě že už nebydlím na vesnici. Před 14 dny jsem jela za sestrou na chalupu do rodné dědiny a dozvěděla jsem se, že jsem lesba
Když jsem bydlela na vesnici a vyrazila jsem svého tehdejšího manžela z domu, celá vesnice naprosto přesně věděla, že jsem si našla chlapa. Bylo to přece jasné. Pořád ke mně někdo chodil - PŘECE! A když manžel pil jenom trochu, peníze mi dával, nebil mě (tu jedinou scénu nikdo neviděl, že...), tak by nebylo normální, abych se s ním rozcházela a nikoho neměla. Věděli to všichni naprosto přesně, taky to bylo veřejným tajemstvím. ALE PRAVDA TO NEBYLA. Takže já jsem velmi opatrná na tyhle soudy. Nikdo jste jim k tomu nesvítil, takže, Věro, i když tě to asi bolí, nech to na něm - je plnoletý. Může to být průser, ale bude jeho. Stejně jako když to dopadne dobře.
Rozejít se snad můžou vždycky, ne ? Kdyby se snad později ukázalo, že dítě není jeho, a že ta Eva je opravdu taková, jak říká hlas lidu
Osobně těmhle "veřejným tajemstvím" nevěřím, a nevšímám si toho, co říkají lidi, většinou mají velké oči a bujnou fantazii.
Když to nedopadne - bude vítaná vaše pomoc, zůstanou-li dveře dokořán..
myslim, že je podstatné, že syn nevidí nevěry své vyvolené... asi má strach být sám, když je pořád na cestách a tak raději přivírá oči a jeho reakce "spálení mostů" je jen důkazem, že jste uhodili hřebíček na hlavičku, proto se brání jak lev. A taky má potřebu bojovat za sebe (nikoliv za ní), protože mu to chcete rozmluvit. Možná by se vyplatilo mu jí víc "vnucovat" a ne zakazovat. Jestli má takovou náročnou práci, určitě má itelektu dost, aby to pochopil. Ovšem aby pak už nebylo pozdě. Případné testy otcovství mohou prokázat, že neni biologickým otcem, ale jeho soužití s přítelkyní a "těšení se" je silným poutem, když je slepý k okolnostem
ad článek - třeba to je pravda, v tom případě to syn brzy pozná, ale pak už bude pozdě
a třeba taky ne a je to slušná holka, akorát holt není zavřená celý měsíc co syn je na služební cestě doma pod zámkem
vikina 007 - z tohohle důvodu bych nikdy nechtěla bydlet na vesnici, stačí že tam máme chalupu a co jsme se už o sobě od kamarádů dozvěděli, přestože že se tam ke každýmu chováme slušně
zlatý město a jeho anonymita
pajda: já ti rozumím, to bylo jen na okraj - abych se chudáka kluka zastala
Markýza: já to nemyslela pejorativně, prostě má konečně důvod si ji vzít...připadá mi to opravdu jako že se všechno "projevilo" až po tom oznámení...tím spíš, že Evu rodiče nechtěli od začátku.
pajda: mně to přijde, že se chce oženit, že to nebere jako povinnost, jako že "musí"
Taky se přimlouvám za to, že se mosty nemají pálit - rozhodně ne ze strany rodičů. Mám za sebou totéž...v říjnu mi kamarád pomohl vyměnit zámky, když jsem našla vyloupený domek a manžel byl nedostupný - a už začátekm listopadu jsem se dozvěděla, že se jim do vesnice přistěhovala pěkná ku*... přitom toho kamaráda známe oba víc jak deset let, známe celou jeho rodinu, nešla jsem za cizím...a nakonec jsem útěchu našla u jeho maminky, kteá prohlásila, že kdyby se drby platily, byly by z půlky vesnice miliardáři. Nakonec dítě může být tvého syna...a nepíšeš, jestli mu někdo to vaše "veřejné tajemství" prozradil dřív, než došlo k nejhoršímu. Takhle to vypadá, že bylo všechno v pořádku až než syn sdělil, že se musí ženit - a pak jste začali po jeho milé plivat...
Audrey1" Když tak studuješ ty vztahy, co poradíš matce dívky,se kterou nechce mít otec jejího dítěte nic společného protože" jedna paní povídala...." a jeho rodina taky...?
I já jsem matka, tyhle problémy budu možná řešit někdy taky. Ale určitě budu věřit jen tomu, co uvidím na vlastní oči,, a tomu jak to uvidí moje děti.
A mimochodem- kdyby tenhle článek vyšel před 13 lety, myslela bych si, že ho psala moje tchýně.
Věro mmusíte se holt smířit s tím, že rodiče tu jsou hlavně na to, aby poradil...a někdy i pomohli pofoukat bolístku na srdci.
Žádné dítě nechce poslouchat rodiče, když je zamilované.Já nebyla jinačí.Taky jsem chodila s grázlíkem a nepomohlo tehdy nic.Výhrůžky, domluvy....prostě nic.Musela jsem se sama spálit.Hlavně si to kvůli té potvoře nepokažte.Alespoň bude chlapec vědět, že tu pro něj vždycky budete.Hodně štěstí
nechte ho v tom vymachat. je jedno, jestli je malej, velkej, dospelej nebo prastenej. kdyz si v tom "drzku" nevymacha, nikdy tomu neuveri
. je to jeho zivot a on ponese nasledky. a mimochodem, zapis v rodnem liste se da vzdycky zrusit :)
Ale on se rozhodl, že CHCE být otcem! Určitě to má složité už tak dost, tak proč mu ještě přidávat? Je dospělý a svéprávný. Domluvami docílíte jedině toho, že ho ztratíte a nevím, jestli s tím pocitem spravedlivého vítězství na vaší straně budete spokojeně žít? Taky jsem musela se svými dětmi ledacos řešit, ale nakonec jsem přišla na to, že je nejlíp, když je necháme na pokoji. Nikdo přece není povinen uvažovat přesně tak, jak uvažujeme my. Pro něj asi mají cenu jiné věci, než pro vás.
Anai: přesně jako ty, ale já si ho naštěstí nevzala. Rozešli jsme se dřív, nějak mi začalo svítat - že by mozek začal myslet??
Ale naši - jsou to moje zlatíčka - neřekli ani jednou tu odpornou větu:"My jsme ti to říkali celou dobu.."
Hodně mě tehdy podrželi a asi až po měsíci mi taťka řekl, že je rád, že to tak dopadlo, ale chtěl, abych k tomu rozhodnutí došla sama. No došla jsem po pěti letech
Audrey1: ty bláboly o ničem jsem si prožila na vlastní kůži - drbny co neměly co na práci, mě pomlouvaly kudy chodily, hovno věděly, ale mě udělaly ze života peklo. Nastuduj si, jak se bránit pomluvám a pak buď za chytrou.