Neber si ho! Zkazíš si život!
Vzala jste si sobce? Hrajete v manželství druhé housle? Pak jste na tom stejně jako paní Růžena. I přesto, že její život nebyl vždy růžový, nelituje toho, že si svého muže vzala...
Pamatuji se, když jsem Ivana přivedla poprvé domů představit rodičům. Byla jsem pyšná na to, jakého krásného chlapce jsem si našla, jaký je galantní a jak se úžasně dokáže chovat k mým
rodičům.
Byl zdvořilý, usměvavý, šarmantní...
„Má na obličeji masku, Růženko! Až si ji sundá, budeš s ním trpět!“ řekla mi tehdy maminka, když za Ivanem zaklaply dveře.
Nevěřila jsem tehdy ani mamince, ani kamarádkám, které mě varovaly, že Ivan není takový, za jakého se vydává.
Když mi bylo třiadvacet, s Ivanem jsme se vzali. Maminka tenkrát plakala a stále dokola mi opakovala, že si kazím život.
Byla jsem však jako zamilované dítě a maminčiny obavy se mi zdály tak směšné, tak vzdálené od reality!
Tři roky po svatbě jsem Ivanovi řekla, že bych ráda měla děťátko. Tehdy se jen usmál a řekl: „Ale Růžo, na to je dost času!“
Nesouhlasila jsem s jeho názorem, ale akceptovala jsem ho.
Dost času bylo za další rok, tři roky, pět let....
Měla jsem Ivana ráda, lhala bych že ne, ale zda jsem byla šťastná? Když se nyní ohlédnu za sebe, vidím, že má maminka měla pravdu.
Ivan měl skutečně přes tvář masku. Ale sundaval ji tak pomalu a opatrně, že jsem to vlastně ani nepostřehla...
Nejenže se nikdy nechtěl vzdát svého pohodlí na úkor toho, abychom se stali rodiči, ale dnes vidím, že naše manželství bylo vlastně jeho manželstvím a jeho životem.
O všem důležitém rozhodoval on, vše bylo podle jeho přání. Můj názor neměl v našem manželství pražádnou váhu.
Ivan byl sobec, který si vždy našel nejlepší řešení jen pro sebe. A myslím si, že mu ani nikdy nepřišlo na mysl, že já vlastně v našem vztahu hraji druhé housle.
On byl zkrátka takový: Já, já, já a pak teprve ti ostatní.
Ale nestěžuji si. Má maminka měla pravdu, ale já přesto Ivana milovala celý svůj život. Odpustila jsem mu všechny jeho chyby, i chvíle, kdy mě trápil k uzoufání. Sobě jsem ale nedokázala odpustit to, že jsem víc nebojovala za to mít dítě.
Ivan zemřel před dvěma lety. Mně bude hnedle pětašedesát a mimo kamarádek jsem zůstala na tomhle světě sama.
Říkám všem mladým: Bojujte za své sny a touhy. Když nebudete bojovat hned, pak už může být pozdě.
S upřímným pozdravem
Nový komentář
Komentáře
nou koment každej svého štěstí strůjce aneb nečekej panenko v koutě
tak misto rad paní Růžence se to zvrhlo v posuzovani tlustych a starych skatuli, at s detma a nebo bez nich
a jeste se do toho vmichali psi a kocky 
xoxox: děti přece nejsou ničí majetek, ony jsou prostě "svoje". Znám několik žen, které si myslely, že jim patří i život jejicj dětí.
Já myslím, že litovat, že "jsem neposlechla maminku" je opravdu smutné. Ze svého okolí mám spíš pocit, že 99% "dobrých rad" (ať už se týkají čehokoliv) od příbuzných a známých je cestou do pekla. Nejlepší je poslouchat svůj vlastní rozum a srdce.
Z psychologického hlediska je "rodina" manželský pár a pak teprve děti. Nejdůležitější je zůstat v prvé řadě partnery a pak být rodiči - prostě udržovat a oprašovat svoje manželství, aby nevyšumělo. Děti nás intenzivně potřebují pár let, potom ještě nějakou dobu budeme jejich pojistka, ale budou žít vlastní život. A co pak až odejdou?
Život s dětmi je úžasný, ale musejí to tak chtít oba.
Nyotaimori:
no nic trochu mě překvapila tvá reakce.....každý svého štěstí stůjcem
Vivian: Kočky a psi mám moc ráda, obé taky mám, ale co si budem povídat někteří smrdí
To jste pani Ruzenu, ktere bude 65 let, doooooost povzbudily. Uz je vlastne od padesatky odepsana jako stara tlusta skatule ( takova Sharon Stone - to je kybl jak vysitej ) ..... Ja jsem teda drzka, ale obcas by to chtelo trosku taktu....
Ja z toho pribehu necitim jen nenaplnenou touhu po detech, citim spis povzdech nad tim, ze mozna mela mamu poslechnout a zaridit se jinak... Ale pani Ruzena si nestezuje, jen je to tak nejak lito....
Henna: kočky a psi hlavně vůbec nesmrděj
Nyotaimori: Zřejmě každý není tak drsnej jako ty ..
.Předpokládám, že pokaždé až kolem tebe projde rozum ještě mnohokrát změníš svoje názory.....BTW: někteří lidé smrdí hůř než kočky a psy....
Manx 33: já přišla až teď - takže ta moje jedovatá slina byla reakcí na tu tvou - už jsi ji naznala. Zprávy docela sleduju, ještě jsem nikde nenarazila na to, že by chystali nějakou změnu v důchodovém systému - takže zatím pořád musím předpokládat, že nynější děti jednou budou odvádět do důchodového systému, z kterého budou vypláceny důchody mně, pokud víš o jiném systému, tak mě upozorni.
a spokojenosti v životě.
Jinak tvoje názory mně nikdy nevadily, mnohdy s nimi nesouhlasím, ale nevadí mi, každý má právo na svůj názor, ať je jakýkoliv, k té mojí reakci asi přispěla zmínka o fakáňatech. Víš asi je to dobou, kdy já jsem byla vychovávána, ale i v dobách nejdivočejšího mládí jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych nikdy, ale nikdy neměla děti. Přeji ti hodně
xoxox: no jo, ale nemůžeš někomu nadávat, že to má jinak...
xoxox: "Až by ti bylo jednou řekněme přes 50-sát, tvůj úžasný by chcíp na infarkt", tak bys na tom byla možná úplně stejně - děti dávno pryč, nestály by o to, aby se jim bába motala do života a kazila a rozmazlovala jim jejich děti, takže by sis pořídila smradlavého psa a v tramvaji byla protivná na mládež, které bys záviděla, že má před sebou to, co ty za sebou :-) Já jen, že každá mince má dvě strany, tak nebuď hustá.
xoxox: proč by žena po padesátce nutně musela být škatule? A proč tlustá? A proč by její manžel musel umírat na infarkt? A proč by musela být opuštěná?? Opravdu si myslíš, že žena po padesátce je buď opuštěná nebo nemá pro motání se kolem vnoučat čas na kamarádky?
Tvůj pohled na život mi přijde dost omezený.
Manx: já nepíšu, že nás ty pudy ovládají (někoho více, někoho méně, že
), ale prostě jsme součástí přírody a pudy v sobě máme ať chceme nebo ne... Ačkoli už mnohem slabší než před xxxx lety.
Manx: já myslím, že touha mít děti není jen nějaké "osobní chtění" té ženy, ale biologicky podmíněná potřeba nezávislá na vůli. A pokud bude žena toužící po dětech žít s mužem, který děti nechce, tak může takovýho chlapa sebevíc milovat a obdivovat, ale bude-li v sobě kvůli němu potlačovat tu touhu po dětech, bude z toho akorát nešťastná a frustrovaná (frustrace z nenaplnění přirozené potřeby) - a nelze se divit, že od chlapa, s nímž se cítí nešťastná a frustrovaná, odejde. Tomu já ale neříkám sobectví
. Pro člověka je snad přirozené, že nebude žít s někým, s kým je nešťastný, ne?
Fiona: ... i pro spoustu mužů
Teda ne mě, ale mně
a hned dvakrát 
Manx: Mě ta tvoje první věta o fakáňatech a voplodňovatelích nepřišla o nic míň jedovatá než ta Markýzina o nádheře
Tak se nedohadujte, pravdu má Fiona, každej si musí najít partnera, kterej mu vyhovuje. Mě by ten, co nechce děti taky nevyhovoval, ani kdyby byl jinak nevím jakej 
Před deseti lety by mi to ani nevadilo, ale teď už jsem se vyřádila a chci ty fakáňata 
Manx: hele ty chytrá - ty fakáňata - i ty moje - ti jednou budou dělat na důchod - nádhero přemoudřelá - aby ti nepláchnul za tou, co bude chtít děti.
Susina: a nebo takhle
Vivian: a nebo se nespálí, protože si jde za svým a maminka třeba jednou pochopí, že ne vždy maj rodiče pravdu..