Jana nikdy nebyla ničím výjimečná, alespoň to o sobě tvrdí. „Měla jsem jen pár kamarádů, nikdy moc peněz, o dobré práci by se dalo polemizovat a nezažívala jsem nic speciálního. Lidé kolem mě cestovali, nakupovali drahé oblečení a já jsem jim jen záviděla, protože jsem si nic takového nemohla dovolit a ani jsem nevěděla, jak na to. Myslela jsem, že jsem se nenarodila do dobré doby a že budu mít už navždy nudný život.” komentuje Jana.

6419881291a6fobrazek.png
Foto: Shutterstock

Jana nikdy neměla vztah a jednou to už její kamarádka nevydržela a řekla, že takhle teda ne. Pomohla jí vybrat oblečení, namalovat se a že spolu vyrazí na diskotéku a že se seznámí. „Samozřejmě se mi nikam nechtělo, ale udělala jsem to pro ni. Sama nevím, jak ten večer utekl, ale přiznám se, že jsem se probudila v cizí posteli s cizím chlapem. Pane bože, já jsem takové věci nikdy nedělala a teď jsem se asi strašně opila a dopadlo to takhle.”

Jana z toho byla dost vystrašená, a to i proto, že jí ten muž vyhodil ze svého bytu. Byl to úlet, ke kterému občas dochází, ale Janě se to nikdy nestalo. Ještě ten den volala kamarádce a všechno jí řekla. Kamarádka řekla, že tohle byl plán a dopadlo to tak, jak mělo.

Po dvou měsících

„Stalo se to. Otěhotněla jsem a já jsem si byla jistá, že je to jen další pitomý kus ze skládačky mého života. Vzhledem k tomu, že mi bylo 25 let, rozhodla jsem se, že si to nechám. I přesto, že jsem k tomu neměla tatínka a vlastně bych ho ani nechtěla. Však ho ani neznám, byl to cizí chlápek.”
Jana se do svého bříška, respektive do miminka v něm, totálně zamilovala. Těšila se na něj a ještě ho ani neviděla, už v tu chvíli si byla jistá, že jí změní život.

„Úplně jsem se zbláznila. Začala jsem být motivovaná, natěšená, nakupovat všemožnou výbavu a bylo mi nějak jedno, že jsem na to sama. Vlastně jsem nebyla, pomáhala mi mamka a mých pár kamarádek, nejvíc ta, která mě do toho vlastně uvrtala.”

Po dvou letech

„Mé milované holčičce Lauře je nyní rok a půl a totálně mi rozzářila celý život. Najednou vidím vše barevně a mám pro koho žít. Konečně můj život nabral ten správný směr a nikdy by mě nenapadlo, že k tomu potřebuji dítě. Díky tomu, co se stalo! Jen kdyby tatínek věděl…”

Zdroj: respondentka Jana

Čtěte také: