Nebaví vás vaše práce? Pojídejte hříchy!

Dobré platové podmínky a strava zajištěna! Zaujala vás profese pojídače hříchů? Příjemný kolektiv a klidné zázemí. Zkuste tuhle prastarou profesi oživit a napsat do svého živnosťáku. V MHD bude kolem vás s tímto řemeslem stoprocentně spousta volných míst.

Praúřad práce na ŽENA-IN

Vstupte do našeho praúřadu práce a promyslete si, jestli by se vám některé nabídky nezamlouvaly více než vaše současné povolání. Třeba vás něco chytí. Ještě máme volná místa.

Z údělu řemeslo! 

Zručný smolař nemusí být jen člověk, kterému i trpaslík v zahrádce do rána vyroste. Dříve to byl ten, kdo se živil sběrem a zpracováním smoly na výrobou dehtu. Dehet, tolik proklínaný odpůrci kouření, se na území dnešní České republiky vyráběl už ve třináctém století. Smola se zase hodila jak k praktickému využití, tak k rituálním účelům.

Produkt práce se smolařům nelepil na paty, jak se říká, ale spíše na prsty. Nejdříve bylo nutno smůlu sebrat z naříznutých stromů. K tomu sloužily nože a škrabky. Pracovní oděv smolaře připomínal sukni, uvázanou až u krku. Ta chránila před lepivou pryskyřičnou hmotou.

Kdo kolomaže, ten jede!

Kolomazník vykupoval dehet, čili kolomaz. Po vesnicích jezdil s vozíkem a  na něm měl kolomaz v soudku spolu se soudkem oleje, kterým se ztuhlá kolomaz musela ředit. Používala se například k mazání dřevěných ložisek.

Popeláři v lese?

Ani náhodou. Původním zaměřením popeláře byl opravdu sběr popela z uhlíři vypáleného dřeva. Popel byl totiž důležitou přísadou při výrobě skla. Louhováním popela se vyráběla látka zvaná potaš. Potaš se používal nejen ve sklářské výrobě, ale i ve výrobě textilní. Na jeho přípravu se však spotřebovalo obrovské množství dřeva, a tak jeho výroba ze dřeva byla na sklonku 18. století zakázána.     

Každý sanytrník kope

Sanytrník kopal za Bohemku, pak dělal funkcionáře, a nakonec si hodil mašli. To je sice pravda, ale jeho prapředek byl sanytrník profesí, nikoli jménem. Pracovitý člověk takového zaměření vykopával ze země ledek.

Tomu se říkalo sanytr či salnytr a místu, kde se zpracovával, pak saliterna. Bylo to pěkně smradlavé řemeslo. A proč byl tento dusičnan tolik zajímavý, že stálo zato podstupovat smradlavou proceduru? Protože ledek byl výchozí surovinou pro výrobu střelného prachu. Jeho význam s rozvojem střelných zbraní výrazně stoupal, takže to bývalo dobré živobytí. A  v trochu jiné podobě stále je. A ještě výnosnější. Jen dnešní „sanytrníci“ vypadají a žijí trochu jinak.

Prachař? To voní penězi!

Stanete-li se prachařem, máte dvě možnosti. Buď budete samé prachy, nebo samý prach.

„B“ je správně. Ale „A“ taky.

Prachař vyráběl střelný prach, takže i ty prachy budou. Měl se každopádně dobře. Zbrojení je holt příjemně placená práce odjakživa.

I když dnešní prachař už je jen buď Ilja, nebo rozhodně prachem nesmrdí. To už často jen ty prachy.

Rekvalifikace - ručníkář

Copak se asi na kurzu naučíte? Že by ručníkář šil froté osušky? Nebo se nechal platit za to, že se o vás po koupeli pěkně postaral? Kdepak. Ručnice byly palné zbraně, předchůdci dnešních pušek. Ručníkář měl tedy rozhodně blíž k prachaři než k plavčíkovi.

Rádi byste něco u zvířátek?

Nelíbí se vám mezi střelnými zbraněmi, popelem, prachem a smůlou? Máte raději zvířátka?

Náš historický úřad práce nabízí několik volných míst miškařů, nunvářů, ludvářů, lumbařů či lumbačáků. Můžete si vybrat, co by se vám nejvíce líbilo.

Požadujeme lásku k fauně, flexibilitu a dobré zažívání. Lidový název profese – zvěrokleštič. Platové podmínky dobré. Osobní ohodnocení po zapracování.

Budete dělat  z hřebců valachy, z býků voly čili bulíky (už vím, jak a proč kouká bulík), z kohoutů kapouny a z beranů skopce. Ze sviní pak nunvy čili mišky (jestli jsou tedy jména podle starých profesí, tak vlastně Miškovský... AHA ! :-)).

Vykleštěná zvířena se zklidní, bude ovladatelnější a způsobilejší k práci. Některé druhy získají na tučnosti a maso bude křehčí a šťavnatější. Někdy dokonce ztratí nepříjemný zápach. 

Ochránci přírody vám do řemesla zasahovat nebudou, neb tato profese ještě neexistuje.

K tanci i poslechu šlapu vám po měchu

Měchošlap není původní výraz pro plastického chirurga, zabývajícího se liposukcí. Pokud se vám ucvakávání bambulínů nelíbí, můžete se ucházet o práci poněkud blíže k Bohu.

V kostele, jak víme, jsou varhany, které krásně obhospodařuje varhaník. Jenže varhany mají píšťaly a bez vzduchu v nich by si varhaník ani nepísknul.  

A tak potřebuje někoho, kdo bude pěkně šlapat na měchy a vzduch do píšťal vhánět. Kdo má rad dobrou muziku a má silné údy…

Příliš lukrativní práce měchošlapa ale není, takže doporučujeme jako vedlejšák být rovnou i kostelník, případně hrobník, což je nejobvyklejší kombinace.

Co na to dietolog?

Pěkně jsme se z lesa přes přestřelky i kostely dostali rovnou k mrtvolám a současně k jedné velice zajímavé profesi, kterou vám náš praúřad práce nabízí jako bonbonek nakonec.

Nepotřebujete žádné školy a nemusíte ani umět psát. Stačí podstoupit náš rekvalifikační kurz na počítání do dvou a konzumaci bochníků chleba.

Nabízíme mimořádnou pracovní příležitost - pojídač hříchů.

Někdo jde před smrtí spáchat zpověď, aby se očistil, a doufaje v odpuštění pak v poklidu učiní poslední výdech.

Jiný to buď nestihne, nebo se na to vykašle.

Takový pak zalehne, umře a starejte se, pozůstalí. A ti se, pokud ho někde raději nehodí přes plot, opravdu starají. Pěkně ho nastrojí, umyjí a na oční víčka přiloží po jedné minci, aby měl nebožtík čím zaplatit Cháronovi, protože ani v podsvětí kuře nehrabe zadarmo.

Buďto ho takto vybaveného následně odešlou na poslední cestu, nebo mrtvole přiloží na hrudník bochník chleba a zavolají vás.

Vy přijdete, počkáte, až do bochníku pěkně nalezou všechny jeho hříchy, a pak hezky tu kupu neřestí a špatností slupnete, čímž od nich mrtvého očistíte.

Za to si vezmete dvě mince, původně určené pro převozníka. Čím pak takový nebožtík platil, jsem v kronice nenašla.

Možná se poflakoval po navigaci na věky.

Pokud tuto profesi přijmete, nesmíte se divit, když nebudete mít kromě svých mrtvol žádné kamarády. Nikdo vám ani skývu nepodá, i když pochybuji, že byste zrovna na ni měli chuť.

Pojídač hříchů byla ta nejodpornější práce.

Nedivte se, umíte si představit, co takový zasloužilý, letitý pracovník v tomto oboru, v sobě nosil za sajrajty? Jeho žlučník musel opravdu řvát blahem. A jeho dietolog?!

Vzpomenete si ještě na další zajímavé a zapomenuté profese a řemesla?