Foto: Tomáš Tesař


Baru, známe se už pěknou řádku let a já o tobě vím, že jsi po maturitě vystudovala učitelství na prvním stupni, čemuž ses také následně věnovala. Kde vznikl nápad pověsit učitelství na hřebík a začít se ségrou Annou podnikat?
Začátek bych popsala jako lásku k českému designu, retru i kouskům, které jsou kvalitní a vydrží mnoho generací, ale také snahu změnit své spotřebitelské chování a cestu k udržitelnosti.
Učitelství je profese, které jsem se věnovala několik let a vlastně i setra je bývalá učitelka, jsem mu za mnoho vděčná. Učení mě vybavilo dovednostmi, které se mi hodí i nyní a doufám, že se k němu jednou vrátím. Nicméně jsem měla pocit, že bych po čase chtěla vyzkoušet něco nového, poznat nové situace, učit naopak sama sebe. A tak se z velkého koníčku stala nová práce. Sestra zrovna v té době šla na mateřskou dovolenou a neměla tedy obtížné rozhodování.

Kde vznikla nápad zaměřit se na repasování starých křesel?
Nápad vznikl v rodině. Rodiče vždy milovali umění a sbírali kousky od výtvarného umění až po kubistický nábytek. Když si nechávali renovovat staré křeslo po babičce, tak se nám tento nápad líbil a pochopily jsme, jak jsou ty tvary nadčasové. Po několika zkažených křeslech jsme zjistily, že není snadné nalézt kvalitní potahové materiály a že ne vždy je renovace provedena precizně. Začaly jsme se více zajímat, načítat knížky, jezdit po výstavách a schůzkách s lidmi z oboru, a tak vzniklo Banannachair a poté BO House, který je nejen naším showroomem, ale také se snaží ukázat současný česko-slovenský slowfashion svět.

Měly jste nápad a ten jste začaly realizovat. Co k tomu člověk potřebuje, pokud si zvolí takový druh podnikání, ale nemá na to specializované školy?
Jsme velké optimistky a dokážeme riskovat. Myslím, že nebát se „plavat v nových vodách“ je to, co člověk potřebuje k realizaci každého nového projektu. Poté stačí vydržet a chtít vše udělat nejlépe, jak to jen jde.
Nám pomohlo chtění se učit novým věcem, že nás tento druh práce baví a má pro nás smysl. Učitelství nás vybavilo mnohým a řádku let jsme se také věnovaly tanci, divadelní scéně a tvorbě kulis – z toho všeho nyní můžeme čerpat. Mám naopak pocit, že kdybychom studovaly specializované školy, možná by naše práce byla zaměřená více jednostranně. Jsme rády, že si můžeme přicházet na jisté věci samy a třeba i jinak. Možná je ta cesta delší a složitější, ale o to víc nás těší výsledky.

Foto: Tomáš Tesař

Na jaká křesla, potažmo i nábytek, se specializujete? A z jaké doby? Případně proč?
Naší specializací je nábytek a převážně křesla, která spadají do kategorie retro. Období druhé poloviny 20. století. Vracíme těmto kouskům jejich život a smysl. V našem obchodě máme převážně ta, která prošla částečnou nebo kompletní renovací.  Jsou to retro křesla od významných designerů, jako byl J. Halabala nebo J. Vaněk, ale i ta, která jsou „no-name“. Máme rády industriální kousky například stará kadeřnická křesla nebo dílenské židle. Těch máme pěknou sbírku a čekají na svou renovaci.

Přivádíte křesla takzvaně k životu. Co je k tomu třeba? Kde staré kousky sháníte a jaká je pak jejich cesta k znovuzrození? Co je na tom samotném procesu nejtěžší?
Nejtěžší je řemeslo a dodržení správných technologických postupů, nalezení kvalitních materiálů, a především týmu lidí pro spolupráci. Měly jsme to štěstí, že se nám podařilo vytvořit tým velice schopných a nadšených lidí. Nyní se chceme více věnovat samotné estetice křesel a posunout naši práci o další kroky. Díky tomu jsme navázaly další spolupráce s kvalitními řemeslníky, za což jsme moc rády. Rády bychom také více vytvářely své vlastní kolekce, na které díky zakázkám na přání nemáme zatím tolik času.

Žijeme v době, kdy obchody typu Ikea doslova praskají ve švech a lidé mají z modulových nábytků doslova složený celý byt. Myslíte si, že má repasovaný nábytek budoucnost?
Doufáme, že ano. Křesla, která nabízíme, byly vyhotoveny z materiálů, které už dnes neseženete. Dřevo se například nechalo sesychat mnohem déle než dnes. Dnes se všechno dělá, tak, aby to bylo, co nejvýnosnější. Cena a kvalita jsou tlačeny dolů, pokud se tedy bavíme o produktech a výrobách některých řetězců s nábytkem.
Kvalitně zrenovované retro kousky vydrží další dekády a mohou bez problému sloužit dalším generacím.
Mnoho lidí k nám přichází s přáním renovace křesla po babičce nebo po prababičce, ke kterému mají citový vztah. Je to jejich památka a tu mohou předat dál svým dětem. Navíc se dá očekávat, že i cena těchto kusů bude s časem stoupat. Proto je potřeba, aby byla renovace, provedena s citem a správně. Pokud ne, může být křeslo znehodnoceno.

Čeká nábytek stejná cesta jako je to třeba u módy, kdy se lidé odklání od konzumu a spíše kupují věci udržitelné, kvalitní, od českých výrobců, a hlavně „slow“?
My si myslíme, že ano.  Samy hledáme cestu k udržitelnosti ve všech odvětvích a většina našich zákazníků také.

Proč by si takové křesílko měl člověk pořídit?
Ve zkratce – kvalita, nadčasový design, investice.


Podle čeho vybíráte design jednotlivých křesílek? Kde se inspirujete?
Klíčem je hlavně estetika a pak samozřejmě poptávka zákazníků. Často nás inspiruje samotné křeslo, jeho vznik, tvar, stav, ve kterém ho nalezneme. Jindy najdeme zajímavou látku a až potom k tomu vymýšlíme typ křesla a barevnost konstrukce. Pokud tvoříme křeslo na přání zákazníka, tak samozřejmě na první schůzce vyslechneme jeho přání a požadavky, zajímá nás, kde křeslo bude, kdo ho bude využívat, jaké jsou požadavky na údržbu. Nakonec pracujeme také s cenou a hledáme vhodné kombinace.

Nejznámější jsou křesla designera J. Halabaly, takže ty nemohou chybět ani u nás. Ale máme i křesla, která nás zaujala pouze svým tvarem, designem.



Jaké jsou postupy při repasování křesla nebo jiného typu nábytku? Jak je to náročné? A spolupracujete s odborníky nebo jste se už třeba samy pustily do úpravy, abyste si to vyzkoušely na vlastní kůži?
Ze začátku jsme dělaly samy a se známými, ale pokud chcete kvalitu, tak stejně jako v jiných oborech musíte najít lidi, kteří jsou odborníky na daný druh práce.
Zjistily jsme, že ten kdo umí skvělá molitanová křesla, nemusí už na stejné úrovni zvládnout pružinová nebo pracovat s kůží. Proto jsme se obklopily týmem odborníků.

Kolik času zabere repase jednoho křesílka?

Když jsem si u vás vybírala křesílko já, které je mimochodem tím nejkrásnějším, co doma mám a dává mému bytu skvělého ducha, říkala jsi mi, že není nejdražší křeslo jako takové, ale práce a materiály, které jsou na něj využité. Jak to tedy je? Jaké látky a materiály používáte nejvíce, od čeho třeba zákazníky odrazujete a kde je kupujete?
Kvalitní látka by měla být odolná proti oděru, měla by být stálobarevná, nepodléhat UV záření, potom jsou třeba také speciální nešpinivé a nehořlavé úpravy látek. Jako v každém segmentu i látky podléhají určitým módním trendům. Nyní jsou látky více přírodní, dají se najít 100% vlněné, z alpaky, lněné. Lidé také ustupují od koženek a vracejí se ke kůži. Máme dodavatele látek, kteří rozumí svému oboru a mají široké portfolio. Spolupracují s designéry, kteří tvoří textilní umělecká díla. Často se také jedná o rodinné firmy, dílny a malé fabriky z různých koutů světa. Přednost dáváme těm, kteří nabízí i ekologické postupy.

Dále se vždy snažíme respektovat linie, tvar křesla, jeho hodnotu, původní výplně a materiály. Odmítáme například zakázky, kdy zákazník požaduje odstranění pružinového roštu a chce jej nahradit molitanem a ani to našim zákazníkům nedoporučujeme. Křeslo bylo určitým způsobem navrženo a záměnou výplní se změní jeho hodnota i funkčnost. Například do sedáku Koželka-Kropáček patří gumožíně a pokud se nahradí molitanem, je sedák příliš hranatý, měkký a netvoří s konstrukcí harmonický celek.

Je nějaké křeslo, které je pro tebe srdcové? Na které třeba ráda vzpomínáš nebo mělo nějaký svůj vlastní příběh?
Těší nás každé křeslo, které se podaří kvalitně zrenovovat. Často jde o kousky, které mají lidé po svých nejbližších a tím je naše zodpovědnost ještě větší. Oslovil mě příběh rodiny, která koupila chalupu a nábytek, který tu byl, zde také chtějí nechat. Cítí, že je to pro to místo autentické, neopakovatelné a z takových projektů máme radost. 

Retro jako takové celkem slaví comeback, a to opět nejen v módě, ale i v oblasti interiéru. Co preferujete vy a jaká je vaše představa ideálního interiéru/bytu?

Za nás je to mix moderních kusů s retrem, fast a slow. Přeci jenom, všichni toho máme v bytech hodně a není potřeba vše vyházet a začínat od nuly. Důležité je vše skloubit dohromady. Najít kompromis a vytvořit si interiér na míru, který bude odrážet naši osobnost, bude nám v něm jednoduše dobře. V našem týmu máme několik designerů, kteří našim klientům dokáží poradit, jaké retro zvolit a jak třeba využít solitérní křeslo v již zařízeném bytu nebo domě. Často také pracujeme s vizualizací pro lepší představu

Vnímáte takové věci jako je repasovaný nábytek jako druh investice?
Určitě ano, jejich cena poroste směrem vzhůru.

Jsme Barbora a Anna. Jsme Banannachair. Jsme BO House store.
Banannachair je mladé studio zabývající se renovací nábytku z druhé poloviny 20. století. Naší filosofií je tvořit objekty, které kombinují to nejlepší z doby svého vzniku a současnosti. Využíváme proto moderní technologie, kvalitní potahové materiály a re-designujeme objekty tak, aby sloužily současnému zákazníkovi. Vážíme si každého kusu, jeho jedinečnosti a příběhu. Pro renovaci používáme převážně původní metody čalounění, která zachovává hodnotu nábytku a nabízí pohodlné sezení.

Lokálnost a upcyclaci a vidíme jako cestu k udržitelnosti. Baví nás být SLOW a podporovat nové projekty a designery a proto vzniklo naše Béčko - BO House store. Ten je nejen naším showroomem, ale představuje našim návštěvníkům svět současného slow designu.

Také si přečtěte:

Reklama