„Ttttttt. T.“
„Ne.“
„Uuuááááááágh!!!! Uááááááááá.Uááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááá
ááááááááááááááááááááááááááá
ááááááááááááááááááááááááááááá
ááá        ááá         ááááá  
ááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááááá
ááááááááááááááááááááááááááááááááááá.“

Vypadá vaše konverzace s potomkem poslední dobou takhle? Nebo takhle:

„De te de.“
„Já vím, ale tady to nejde. Zablikáme si doma ano?“
„Uááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááá   
ááá        ááá         ááááá  
áááááááááááááááááááááááá
ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá“?

Jistě jste si přečetla jinde, proč se v určité době tohle může stát, i co se s tím dá dělat. Jistě tušíte, že to jednou skončí. Ale čert vem literaturu, když ta chvíle nastala právě teď!

Nedala jste si pozor a řekla jste slovo „NE“? Má vaše dítě ve vlasech vajíčka? Dvě? Cucá vaše naprosto nehygienické klíče? Leze pod pult a jí slevové poukázky? Vzorně sedí s květinou v klopě a pobuřuje tak zastánkyně volné výchovy?

Pak jste si jistě musela všimnout, že pokud se něco takového stane v obchodním domě, na ulici nebo v šatně bazénu, je pozornost okolo stojících žen maximální a velmi nemilá. Až na jednu nebo dvě vidívám ve tvářích těch fúrií jasně napsáno:

            a)         Co je to za matku? Příšerná ženská! 

            b)         Co tomu dítěti nebohýmu provedla?! 

            c)         Mně se tohle nikdy, nikdy, nikdy nestalo! Já si jednak svoje dítě umím srovnat, a navíc bychom se do takovéhle situace jakživo nedostali! Fuj, ať na ni hodí síť!

Chci vám jen říct: Vydržte! Jsem s vámi! Není to vaše vina! Jste skvělá máma, sestra, teta, únosce, pedofil, babička, otec i dědeček…! A nenechte se otrávit.

P. S.: A vyndejte mu tu vidličku z ucha.

Reklama