Vykouzlí-li se k tomu ještě obrovské slzy jako hrachy, koulející se po tváři, je někdy těžké tomuto nátlaku odolat. Pokud ale rodiče na takovéto výstupy vůbec nereagují a zůstanou docela v klidu, je to to nejlepší, co mohou v této situaci udělat. Malou útěchou ale může být, že všechny děti od 18 měsíců do tří let zažijí fázi vzdoru. Mezi třetím a čtvrtým rokem většinou tato fáze odezní.
Vztek se dostaví tehdy, když dítě pochopí, že s tím, co chce, občas narazí na určité hranice. Pak je dobré mu vysvětlit, že je rozdíl v tom něco si přát, a v konečné realitě. Že není možné dostat všechno, co chce, a že rodiče jsou tu od toho, aby rozhodovali.
Děti se musí v tomto období především pomalu učit srovnat svou vůli s tím, co chtějí ostatní. Přitom si vyměřují hranice a dělají velký krok k samostatnosti. Někdy jsou tyto děti dychtivé po dobrodružství, jindy se drží máminy sukně. Pro rodiče je to někdy zkouška trpělivosti. Je lepší nechat dítě vyvztekat, nebo mu raději ustoupit? U všeho, co by mohlo být pro dítě nebezpečné, je potřeba nasadit striktní hranice. Dítě se prostě musí naučit, že se k horkému sporáku nechodí příliš blízko a že se na balkoně neleze po zábradlí. V takových případech neexistují výjimky. V některých věcech ale mohou dělat rodiče a děti vzájemné kompromisy.
Když nechce Terezka večer uklízet pokoj, možná to půjde jednodušeji, když jí maminka trochu pomůže. A pokud si Matěj umanul, že půjde do školky v dešti v sandálech, proč ne, když mu maminka zabalí s sebou náhradní ponožky a holinky. Matěj sám pochopí, že to maminka myslela dobře, a že pokud v sandálech skočí do louže, bude mít mokré nohy a bude mu zima.
Důležité je však dodržet zásadní pravidla. Pokud rodiče povolí, děti brzy poznají, že vztekáním snadno docílí svého. Mnoho rodičů nesnese, když jejich dítě pláče, a to především na veřejnosti. Nejlepší je ale v této situaci počkat, až se dítě vyřve a uklidní. Je dobré to vydržet, i když na vás možná bude okolí koukat jako na krkavčí rodiče, když vám bude dítě v supermarketu řvát jako na lesy nebo se válet v hysterickém záchvatu po zemi.
7 preventivních opatření proti vzteku
+ Pro děti je složitější, když mají v hlavě udržet hodně zákazů. Mnohem účinnější bude, pokud si stanovíte menší množství pravidel, ale o to budou zásadnější.
+ Malí rebelové chtějí vědět, na čem jsou. Bude maminka opravdu naštvaná, když se přiblížím k tomu domácímu kinu? Pokud budou rodiče ve svém počínání důslední, dají tak svému dítěti jistotu. A právě tu potřebují vzdorující děti nejvíce.
+ O pocit jistoty a bezpečí se také postará pokud možno stálý denní režim.
+ Necháme-li dítě venku dostatečně vyřádit a vyběhat, bude později více vyrovnané a nebude tolik vzdorovat.
+ Vztek přichází celkem často, když rodiče chtějí jít z hřiště domů nebo dítě při hraní ruší. Tomu se dá předejít třeba tím, že dítě včas na odchod připravíme. Stačí říci: „Ještě chvilku si můžes pohrát, ale pak už musíme jít opravdu domů.
+ Vzdorující špunti chtějí být za každou cenu soběstační. Je dobré dětem přenechat méně náročné úkoly. Mohou například prostírat stůl, mazat si chléb při snídani nebo pomáhat mamince péct koláč.
Co malé umíněnce opět utěší? 7 tipů, jak správně reagovat
+ Důležité pravidlo pro rodiče zní: I když je to někdy těžké, zůstaňte v klidu a nenechte se zlostí dítěte rozhodit. Jinak bude situace ještě horší.
+ Při záchvatu vzteku mluvte na dítě klidným hlasem. Potřebuje teď vaši blízkost, protože je dítě samo překvapeno svými pocity. Pokud okolo sebe vztekle rozhazuje rukama a chce do něčeho bouchat, vezměte ho do náručí a pevně držte.
+ Pokud se necháte vydírat a dítěti ustoupíte, odměníte tím pouze jeho vzdor a křik. Dítě pak snadno pochopí, že bude-li řvát hodně nahlas, bude dělat maminka a tatínek přesně to, co chce. Proto by měli rodiče dbát na to, aby se dodržovala jasná pravidla.
+ Je obzvlášť těžké ukočírovat vzdor, pokud tomu přihlíží spousta lidí. V supermarketu s tím zřejmě nic neuděláte, ale třeba na návštěvě u sousedů ano. Vezměte dítě do náručí a odveďte ho z místnosti. Venku se uklidní mnohem rychleji.
+ Cítíte-li na sobě, že už máte sami všeho dost a že se brzy přestanete ovládat, běžte se projít a nadýchat čerstvého vzduchu.
Jaké máte zkušenosti se vztekající se ratolestí vy?
Nový komentář
Komentáře
kalakai učitelka tedy opravdu nejsem. Ty děcka zažily i dost svobody, ale na místech, kde nikomu neškodily. Možná mělo vliv, 6e jsme se nastěhovali do věžáku kde kolem nic nebylo všichni zhruba stejně staří. Všichni jsme se znali tak děcka nejen naše věděli, že je pan Dvořák po noční tak se neřve. Když touha po hlasitých projevech byla natolik silná, tak prostě odešli dost daleko od obydlené oblasti. Prostě byly vedeny odmala k ohleduplnosti. TeĎ mám dojem, že rodiče než by trošku omezili dítě tak raději budou obtěžovat široké okolí.
že ty si učitelka?
herodes11 hraní není svinění a todle mi teda připadá jako despotismus. svoje děti krotím, ale takhle bych jim vzala veškerou svobodu. já byla vychovávána podobně jak píšeš ty a ještě za cokoliv mlácená, takže vim o čem to je..
kalakai mám 2 už velké. Mimo to jsem mívala na starosti synovce, sousedy/jiné/ a různé spolužáky či spolužačky a přežili to. Věděli, že nesmí skákat do řeči , poslechnout nejpozději napodruhé a hlavně řvát, hrát si doma s míčem , dupat prostě svinit. I těm hlídaným, které doma na to nebyly zvyklé nedělalo problémy se podřídit. Když byly v normě tak jsme na druhou stranu dělali ptačí budky, pokojíčky panenkám, domky k autodráze a jiné blbiny. Chodí k nám do dneška.
herodes11 to jsem zvědavá jaké ty budeš mít děti.. potichu sedět rozhodně nebudou, to nesedí žádné dítě. naše sousedka zase huláká o půlnoci a to děsně no a naše děti jsou v mezích hlučné přes den..
herodes111: my měli SVATÉ sousedy, svaté!!!! Moje děti ječely, řvaly, nešly zklidnit a vedle měli sousedi ložnici. Když jsem se chtěla sousedce omluvit, jen se zasmála a prohlásila, že jí stačí ke štěstí, že to už nejsou její děti- měla jich 5!!!
tyrkys už mají 2. A to už bylo opravdu děs, tak jsem jim zvonila každý den kolem půlnoci když jsem se vracela se psem. Vzhledem k tomu, že už spali, tak je to rozhodně asi netěšilo. Stačilo 14 dní.
herodes111: Minimálně by neřval v té čekárně. Sousedy zabít i s děckem.
Tyrkys jen jestli by to pomohlo. PO té co mne 2 roky budil kolem 7 ráno kdydoliv o dovolené nebo nemoci sousedovic spratek/jak já je nenávidím/tím, že to vypustili na chodbu a tam to asi půl hodiny vřískalo, zpívalo, skákalo či umělohmotným krámem mlátilo do zdi jsem nesměle požádala babičku toho spratka, jestli by se tyto aktivity nemohly odehrávat v bytě a dočkala jsem se odpovědi JE TO DĚCKO. A řvalo se dál.
Meander: Já bych asi paní požádala, ať s tím spratkem jde ven.
Nasadit striktní pravidla nejen tam kde hrozí nebezpečí dítěti, ale i tam kde svým vztekem a řevem omezují ostatní lidi. Tak jak jde dítě naučit, že kamna pálí a tak se na ně nemaká, zrovna tak lzë dítě naučit ohleduplnosti, že to dítě ani nenapadne dělat scénečky tam kde někomu škodí. Vzhledem k tomu, že dnesní děti o nějaké vychovanosti, nebo ohleduplnosti nikdy neslyšely/nebo jen tak,že má být poskytnuta jim./ tak obtěžují na všech možných místech a už mi tak lezou krkem, že by člověk raději viděl ať se spratek raděj přerazí jen když mi dá pokoj.
Severacka: Sedět naproti já, tak by ten pohled říkal "dej mi to a já to zabiju"
OlgaMarie 33: Bohužel to mám na VHS a fakt nevim, jak bych to sem dostala. Ale stálo by to jistě za to, aby se tu všichni pobavili.
Anime Otaku: a beze svedku, ze?
mám tři děti, které se vztekaly minimálně
jestli to nebylo tím, že jsem jim to vztekání hned v začátcích zatrhla a ony věděly, že další pokus je ztráta času
ellinor: Na budoucího bejvalýho platí hodně ostrej dobře mířenej nůž
Dante Alighieri: Video sem někdy nahoď. Díky.
takový to ne, když nechce něco udělat, ale nevzteká se až tak moc. tak kolikrát stačí, když mu to řeknu opačně a on reaguje opačně a nakonec udělá, co chci.
Mám děti celkem hodné, teda Eliška je zatím malá a Míša udělal výstup snad jen jednou u zubaře, až po vyšetření
, když jsme čekali ještě až bude mít tatínek spravený zub, už se nudil a tak tam udělal výstup, no tak sem ho pěvně držela a snažila se toho křiku nevšímat, naproti nám seděla paní a její pohled říkal, "to znám......"
Ovšem pamatuji si určité potíže s mou mladší sestrou, v době, kdy jí bylo tak 4-5 let, vodila jsem ji do školky a odpoledne vyzvedávala. Občas to zkoušela - nebudu se oblíkat, nikam nejdu, jsem nemocná, ne a ne a nepůjdu - jenže mně bylo 12 let, neznala jsem žádné psychologické finty, a hlavně jsem byla otrávená, že ji mám na krku a ještě mi bude dělat problémy. Tak jsem obvykle použila fyzickou převahu a autoritu, coby starší, větší a silnější sourozenec.
Ségra, jestli to na tobě zanechalo následky, tak promiň.