Všude jste se pyšnila tím, jaké máte úžasné miminko, jenže najednou o tom začínáte dost pochybovat. Máte pocit, že vám to sladké dítko někdo vyměnil za malého antikrista. Z jeho úst se line jen samé „NE“, případně „JÁ SÁM“ následované hysterickým vřískáním a kopáním kolem sebe. Je to snad vaše vina, udělala jste někde ve výchově chybu? Nepranýřujte se, nejste špatná matka! Jen se u vašeho potomka právě dostavila první puberta neboli období vzdoru.
5b1a60ee99c56obrazek.png

Kdy období vzdoru přichází?

Potká všechny děti, i když v rozdílné míře. Osobnost malého človíčka začne vystrkovat růžky většinou kolem druhého roku věku. A v té nejtěžší formě přetrvá plus minus do roku třetího. Je to ale samozřejmě velmi individuální, stejně jako každé dítě. U některého může přijít už v roce a půl, s jiným může „třískat“ s přestávkami až do pěti let věku.

Proč je najednou tak nesnesitelné?

„S Aničkou poslední měsíce pořád jen bojujeme. V jednom kuse se vzteká, dělá scény, a to úplně všude. Do obchodu s ní už raději vůbec nechodím. Nedávám ten cirkus, když jí něco odmítnu koupit. A nedovedete si představit, jak dlouho trvá třeba jen umístit ji do autosedačky. Třeba půl hodiny! A to přitom i patnáctkrát nastoupím a vystoupím. Naše princezna totiž trvá na tom, že se sama připoutá. Jenže jí to samozřejmě nejde, tak mě, celá vzteky bez sebe, volá. Jenže když k ní přijdu, opakuje se fáze JÁ SAMA!“ stěžuje si Klára (35), maminka dva a půl roku staré holčičky. Je to u vás to samé v bledě modrém?

Vinu nehledejte v sobě, ale ani ve svém potomkovi. Jde totiž o zcela přirozený a nezbytný vývoj jeho osobnosti. Rodiče přestávají být nedotknutelnými Bohy, dítě začíná mít svou vlastní hlavu a učí se vyjadřovat sebe samo. Jenže problém je v tom, že v raném batolecím věku kvůli stále ještě nezralé nervové soustavě nedokáže ovládat svůj vztek či smutek, jakmile není po jeho. Neexistuje pro ně zítra, za hodinu nebo za pět minut. Žije tady a teď. A když právě v tu samou chvíli nedostane, po něčem touží, protrhne se hráz emocí. Jenže tenhle příval zatím nedokáže zastavit, takže válcuje nejen vás, ale i je samotné. Nechápejte tedy výbuchy vzteku, trucování nebo vzdor jako vykopání válečné sekery, mocenský boj či vydírání. Tedy alespoň zpočátku ne, pokud se nedopustíte vážných výchovných chyb.

Jak to přežít ve zdraví?

Vždy, když podobný výlev přijde (a že to bude často), zatněte zuby a počítejte do deseti. Nádech, výdech a zopakujte si následující mantru: „Je to moje dítě, které bezmezně miluji. Nedělá mi to schválně, je to přirozený vývoj, který nebude trvat věčně. A ani ono samo není ze svého počínání nadšené. V tuhle chvíli prožívá nejhorší chvíle svého života, protože se mu právě zhroutil svět. A své emoce nedokáže z fyziologického hlediska ovládat.“ Že je to hned lepší? No dobrá, jsou chvíle, kdy máte rudo před očima, mantra nemantra. Přesto byste se ale neměla dopustit následujících chyb.

  • Neoplácejte mu stejnou mincí. Jakmile budete na dítě křičet, snažit se násilím prosadit svou vůli nebo ho dokonce trestat, neodnese si z toho nic pozitivního. Je prokázáno, že taková výchova nese jen krátkodobé ovoce. Dítě nemá v raném batolecím věku vyvinutý pocit viny. Proto je pravděpodobné, že se bude chovat podle vašeho přání jen ze strachu, a za vašimi zády to stejně udělá. Navíc si odnese ještě spoustu šrámů na duši a poznání, že křik a násilí je běžná věc. A co víc, při takto autoritativní výchově se mohou projevy vzdoru ještě zhoršit.
  • Dobře není ani opačný extrém – příliš liberální výchova. Dítě se naučí, že si vždy prosadí svou. Nepozná hranice, které pro svůj život nezbytně potřebuje. Jen tak se totiž může cítit ve svém světě bezpečně. A vštípenou schopnost empatie a kompromisu ocení i v dospělém životě.

Správě je zlatý střed

Stále dokola vysvětlujte, proč se vám dané chování nelíbí, a proč dítě nemůže to či ono. Neztrácejte trpělivost, nekřičte, netrestejte, ale přitom jemně nastavujte hranice. Psychologové doporučují nechat dítě, aby si v méně důležitých věcech občas prosadilo svou. Pokud totiž vy sami nebudete říkat na všechno jen „ne“, dítě se vám snáze podvolí v důležitých věcech, kdy musíte neoblomně trvat na svém.
5b1a62ba7d266obrazek.png

„U nás to bývalo peklo ráno při výběru oblečení. Simonka rozházela celou skříň a za nic na světě si nechtěla obléct to, co jsem jí připravila. Pak mi ale kamarádka poradila skvělou věc – dát jí na výběr. Od té doby před ní dám vždy dvoje oblečení, aby si z nich vybrala. A funguje to! Vlk se nažere a koza zůstane celá,“ usmívá se maminka Radka.

Zároveň nezapomeňte dítě chválit za vše, co se mu podaří. Má to větší efekt, než trest. Důležité je pro dítě i vědomí, že ho milujete, za všech okolností. Nezapomeňte mu tedy dávat svou lásku patřičně najevo. Třeba právě i při záchvatu vzteku.

Podle dětské psycholožky PhDr. Jiřiny Prekopové dokáže hotové zázraky pevné objetí. Terapie pevným objetím podle Prekopové, jak je tato metoda ve světě známá, může zafungovat i v období vzdoru. Jakmile se dítě začne vztekat, prostě ho k sobě pěvně (ale pořád citlivě) přitiskněte a v objetí setrvejte až do chvíle, než se uklidní. Více informací naleznete ZDE. 

Pokud se vám tento způsob neosvědčí, můžete praktikovat opačný způsob. Nechat dítě dosyta vyvztekat a až pak si s ním v klidu o jeho chování promluvit.

Jak to ustát venku?

Říkáte si, že doma je to ještě brnkačka, ale co teprve mezi lidmi? Ano, to bývá nesrovnatelně složitější. Málokterý rodič dokáže bez mrknutí ustát scénu ve společnosti. Proto často vybuchne a vláčí dítě domů násilím, nebo se mu naopak, ze studu před očima pozorovatelů, podvolí. A to má za následek jediné – opakování scén i v budoucnu. Jak jistě tušíte obojí je špatně. Vaše výchova by měla být konzistentní, doma i venku. I když je to složité, snažte se zachovat klid a ignorovat pohledy i poznámky okolí. Myslete na to, že dobrá polovina z nich jsou také rodiče, kteří si tímto obdobím u svých potomků prošli. A teď jen čekají, jak to zvládnete vy. Vytřete jim zrak svým klidem a rozvahou, byť bude nejspíš vykoupena propocenou halenkou.

Čtěte také:

Uložit

Reklama