Foto: Shutterstock
Pro ilustraci oné ošemetnosti tu máme smyšlený příběh s imaginárním Robertem, který se sice nezakládá na pravdě, ale podobnost se skutečnými situacemi je velmi nápadná. Dalo by se říci až do očí bijící.
Těla třicetiletého Roberta se jednoho dne zmocnila vesmírná civilizace z Marsu, aby splnila svou misi na planetě Zemi. Cílem je naštvat či rozesmutnit během jednoho dne co nejvíc lidí, respektive žen. A to bez použití fyzických útoků nebo jasných vulgarit a nadávek. Povolené jsou pouze otázky. Jednodušší úkol Robert ani dostat nemohl.
1. část mise: kolegyně
Už při odchodu z bytu se mu daří zaskočit kolem procházející pošťačku otázkami: Kdy se to narodí? A nejste na to už moc stará? To by samo o sobě nevadilo, kdyby žena v menopauze neměla jen pár kilo navíc, která se jí ke vší smůle nahromadila převážně v oblasti bříška.
Po příchodu do práce se Robert zastavuje v hloučku štěbetajících kolegyň a odjistí hned několik dalších ručních granátů po sobě. Jarky, která žije už deset let s přítelem na hromádce, se zeptá, kdy už si jí ten její konečně vezme. Což Jarku, která doma už rok marně nechává povalovat katalogy svatebních šatů v domnění, že už mu to musí konečně dojít, hluboce zasáhne.
Do živého tne i v případě pětatřicetileté Kláry. Ta sice vdaná je, ale zatím bezdětná. Ne však dobrovolně, což okolí neví a bezvýsledné roční snažení o miminko si nechává pro sebe. Robert se jí nicméně zeptá, kdy se chystá do jináče, protože za chvíli už na to bude moc stará.
Mirka, která si právě rozbaluje čokoládovou tyčinku ke druhé snídani, z jeho úst slyší: Myslíš, že bys tohle měla jíst? Přijde mi, že se nějak zakulacuješ.
Následně sebevědomý Robert odkráčí a ze skupinky štěbetajících žen je skupinka zaražených trosek, které se utápějí ve svých osobních mizériích.
Další Robertův zářez přichází při obědě, kdy před jinou kolegyni servírka postaví poměrně velkou porci italských těstovin. Nic nedokáže ženě zkazit chuť k jídlu víc než otázka: Tohle vážně všechno sníš? Popřípadě následné: Tys to do sebe fakt nacpala?
2. část mise: přítelkyně
Ve zbývajícím čase musí Robert vykazovat nějakou pracovní aktivitu, a tak není na další otázky prostor. O to víc se ovšem v myšlenkách připravuje na setkání s přítelkyní. S tou má nejprve sraz v obchodním centru. Při vybírání nových lodiček proto vypálí velmi nepříjemný dotaz: Nemáš těch bot už dost? A jak skoro všichni (doufám) víme, žena nemá bot dost nikdy. Nikdy.
Po nákupech dorazí domů a chystají se vyrazit na společnou večeři. Ještě před tím se ale převléknou a upraví. Robertova přítelkyně Klára si dá opravdu záležet, místo pochvaly ovšem z úst svého milého uslyší dvě otázky položené záhy po sobě: Ty šaty máš po babičce? Tady je to jako v parfumerii. Vylila jsi na sebe celou voňavku nebo co? To už Kláře dochází trpělivost a na Roberta zakřičí, že se jen snažila vypadat dobře. Na to její přítel opáčí: Můžeš se uklidnit? Máš krámy nebo co ti je?
Hned dvě bomby po sobě. Atmosféra značně zhoustne. Ale oba mají hlad, takže za hrobového mlčení vyráží do restaurace. Před vchodem potkají Klářinu kamarádku, kterou Robert sice nezná, ale je společenský a hned s ní zabředne do družného hovoru. Otázka Kolik ti je? v tomto případě nevadí, protože pětadvacetiletou ženu nijak neurazí. Je to tedy 12 úspěšných ku 1 neúspěšnému pokusu pro Roberta. A to je pro něj vcelku uspokojivá bilance. Navíc si hned záhy spraví chuť, když se totiž Klářina kamarádka vzdálí, bez otálení se své přítelkyně zeptá: Pěkná holka, viď? A má někoho? Další dva zářezy do sbírky.
Klářin pohár trpělivost přetéká, nechává Roberta před restaurací a mimozemská civilizace, která se v něm usídlila, ho naprogramuje k odchodu domů. Zbývající členové posádky si ve své vesmírné lodi v obilí, kde všechno na obrazovkách sledují, mnou ruce. Mise se zdařila, a dokonce na jedničku s hvězdičkou. Robertovi se povedlo položit 14 zdánlivě nevinných otázek, které ovšem ťaly přímo do živého, a po kterých zůstalo šest naštvaných, smutných a zhrzených žen. To vše bez použití fyzického násilí i vulgarit – pouze silou slova.
Kdyby byl Robert třeba prase (a vsadíme se, že minimálně v čínském horoskopu je) – mohl by být tento příběh nazýván bajkou. O bajku v pravém smyslu slova sice nejde, ale poučení z příběhu stejně plyne – Robert se choval jako prase, proto nebuď jako Robert a važ slova, což platí nejen pro muže, ale i pro ženy.
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Už taky neříkám, až se to narodí budete zase štíhlá. Ani kolegyním, proč si tu polévku kupují, když by za stejnou cenu uvařily pro celou rodinu možná i na dva dny. Nedávno jsem ale říkala sestře, podívej, co tam ta slepica s autem nacvičuje, tam je místa, že by projel kamion, a ona říká, to je naša mladá, snaží se nacouvat a jí to moc nejde. To bych se taky raději neviděla, ale co nadělám.
Zrovna v sobotu jsem v rodné vesnici nečekaně řešila problém s autem. Kolem šel jeden soused a vykal mi, Na upozornění, že jsme staří známí mi řekl:" To jsi ty? Já jsem tě nepoznal. Tys bývala tak pěkná baba."
Prase mise dokonalá. Hned pár poznámek člověk zpětně vyhodnotí, že už je někde slyšel. Pro mne asi nejhorší byla když jsem nemohla otěhotnět ...a byla jsem častěji dotazovaná jestli už....a i když jsem vnitřně silná dost párkrát mě to stálo hromádku slz......a ponaučení. Těch bolístek bylo víc a z každé jsem si odnesla jiný nahled na život. Každý kdo prožije nějakou bolístku v životě už pak ví co není vhodné....někomu se to vyhne celý život a bohužel neumí být ,,humalní,, nikdy. Já patřím k těm co z vlastní zkušenosti ví a proto podobné ,,blbiny,, neřeším a nedotazuji se. A upřímně opovrhuji těmi co neumí být taktní.
Prase je v čínském horoskopu spíš chvályhodné, než naopak.
Obecná charakteristika
Vepř je milující, romantický a touží po poznání. Je kamarád, na kterého se může člověk spolehnout. Moc důvěřuje v lidskou dobrotu, a proto se stává, že je často zneužit svým okolím. Za jeho klidnou fasádou se skrývá obrovská vůle a vnitřní síla. Pro Vepře je pravda a mír důležitým základem pro jeho spokojený život, snaží se, aby všichni v jeho okolí byli spokojeni, a to i na úkor jeho vlastního pohodlí.
Silné stránky
Mezi největší přednosti Vepře patří jeho důvěryhodnost, věrnost, pravdomluvnost a ochota. Je velmi pozorný hostitel, jenž se postará o pohodovou atmosféru. Je kamarád, na kterého je možno se spolehnout.
Slabé stránky
To, co může být jedním velkým plus, se stává u Vepře zároveň i negativem. Jeho velká důvěra přerůstá často v naivitu, která bývá druhými zneužita. Vepř bývá také až příliš nejistý, rozdávačný a umíněný.