Protože sama zatím děti nemám, můžu se vyjádřit jenom k tomu, jak moji rodiče vychovávali mě a mého bratra.
Dnes už mám i trochu odstup, s rodiči už deset let nebydlím, mám vlastní domácnost. A z tohoto pohledu i vzhledem k tomu, co vidím kolem sebe, musím říct, že moje i bratrova výchova byla spíš přísná, řekněme tedy direktivní. Ano, platila pravidla, pro volnost nebylo moc místo, protože jsme měli svoje povinnosti a rozhodně jsme moc dobře věděli, kde jsou hranice, co si ještě můžeme dovolit, a co už ne. Já jsem navštěvovala spoustu kroužků a kromě toho jsem byla „přirozený knihomol“, takže nějaká velká alotria opravdu nehrozila, nejčastěji jste mě našli v posteli schovanou za knížkou nebo časopisem.
Byla jsem asi rozmazlenější než o deset let starší bratr, ten totiž schytal první vlnu výchovného snažení mých rodičů a babičky, navíc to byl kluk a nebylo na něj, když se narodil, tolik času jako na mě… asi jsem měla to dětství veselejší a volnější než on, ale řekla bych, že nakonec se mu to zúročilo. Je daleko ambicióznější než já, mnohem úspěšnější a také naprosto samostatný, kdežto já jsem stále trochu ve vleku rodičů a pořád mi záleží na jejich názoru „co by si asi tak řekli…“.
Nevím, jak budu svoje děti jednou vychovávat já, ale předsevzetí v tomto směru určitě mám – nelíbí se mi současný trend „dělej si, co chceš, hlavně neotravuj“. A ještě víc se mi nelíbí to, co tomu obvykle předchází – matka, tlačící kočárek, si myslí, že v něm má toho nejúžasnějšího tvora na světě (na tom nic zvláštního není, ale teď to přijde) a že tento dokonalý NADčlovíček může všechno na světě, třeba se někomu i s odpuštěním vys*at na hlavu. Tak to tedy NE!
Já chci, aby moje děti dodržovaly určitá pravidla, protože to budou muset dělat celý život, a co chci hlavně: Aby byly slušné.
Vím, že jednoduché to nebude, proto také před těmi, kteří dokázali vychovat ze svých dětí slušné lidi, opravdu smekám!
Klára M.
Liberální nebo přísná výchova?
- Jaký přístup je vám bližší?
- Jak jste byly vychovávány vy?
- Jak se snažíte přistupovat k výchově svých dětí?
- Jaké pozitiva a negativa nacházíte v liberální a přísné výchově?
- S jakými výchovnými „chybami“ jste se setkaly?
- Jaké výchovné „chyby“ svých rodičů byste nerady opakovaly?
Pište mi své příspěvky na redakční mail redakce@zena-in.cz
předmět: výchova
Budu se těšit!
Na jednu z vás tu čeká pěkná cena! Vybraná čtenářka získá čisticí gel a tonikum 2 v 1 se zeleným čajem a olivovými lístky a vyhlazující tužku na rty!
Nový komentář
Komentáře
Nejlépe se vychovávají cizí děti (myšleno s nadsázkou, samozřejmě) Podle mého je základem příklad, děti jsou jako opičky a špatné věci bohužel okoukají dokonale
, jestliže je mamince zatěžko slušně pozdravit, poprosit nebo poděkovat, jak to pak můžeme chtít po jejích dětech.
Pokud se to „silné individuum“ nerovná tomu „nadčlovíčkovi“ z mého textu, pak je to v pořádku. Tím chci říct, že chápu, že se výchova nedá shrnout do pěti pravidel a že KAŽDÉ dítě je individualita. Jen mi vadí, když někdo tou individualitou omlouvá například to, že dítě je nevychovaný spratek.
ToraToraTora — #2 Krásné přirovnání
Než jsem si dceru poroila, též jsem měla spoustu předsevzetí. Nejkrásnější okamžik je, když sliby vezmou za své a člověk najednou zjistí, že neporodil pětiletku nýbrž silné individum.
jo,jo, snad to všichni zmáknem