Majestátní středověká pevnost Riegersburg patří k tomu nejlepšímu, co můžete v Rakousku vidět. Rozsáhlý hradní komplex, už dvě století ve vlastnictví rodu Lichtenštejnů, ční na hoře sopečného původu nad stejnojmenným městečkem. Najdete ho ve východní části Štýrska, které je známé pro krásné krajinné scenérie, víno a kulinářské produkty nejvyšší kvality. Vyhlášené je místní víno, ovocné octy, sýry i čokoláda. Nudit se tu určitě nebudete, ani když přijedete na týden.

Místo pro všechny generace

Jako jeden z mála hradů má Riegersburg co nabídnout i sportovcům: přímo k nádvoří hradu můžou vylézt po ferratě, zajištěné lezecké cestě po skále. Trasa nesoucí název Leopold-Klettersteig je spíš nižší náročnosti, ale zdatnější lezci si ji mohou okořenit složitějším „déčkovým“ prodloužením v závěru. Velmi příjemné je finále výstupu na nádvoří hradu, které většina sportovců oslaví zaslouženým občerstvením v místní restauraci.

Do hradu ale vedou i jiné cesty. Ta „zlatá střední“ stoupá skrze sedm hradních bran a začíná v městečku u místního kostela. Nabízí o něco méně sportovní výstup něž ferrata a spoustu možností osvěžit se pohledem na okolní vinice a lesy. Nejrychlejší výstup k Riegersburgu, vhodný úplně pro každého, pak zajišťuje prosklený výtah, pendlující mezi spodním parkovištěm a vstupem do hradu.

Rozkvět za časů zlé Lízy

Při pohledu na monumentální stavbu nepřekvapí, že rozlehlý hrad od svých počátků sloužil hlavně k obraně, a to především proti Turkům a Maďarům. První písemná zmínka o Riegersburgu pochází z roku 1138. Od svých počátků vystřídal mnoho majitelů, z nichž asi nejvýrazněji se do historie hradu a okolí zapsala baronka Elisabeth Katharina Wechsler, provdaná von Gallerová. Tato rázná osobnost, které se už za života přezdívalo „Gallerin“ nebo také „zlá Líza“, by dnes nejspíš byla považována za silnou a emancipovanou ženu. Podařilo se jí hrad rozšířit do podoby majestátní pevnosti o 108 místnostech a šesti vstupních branách. Na svou dobu byla však příliš průbojná a proslula četnými konflikty s církví a sousedy. Její pověsti ještě přitížil fakt, že se nechala rozvést se svým třetím manželem.

Centrum honu na čarodějnice

Působení „zlé Lízy“ bylo poznamenáno honem na čarodějnice, který v regionu probíhal v letech 1673–1675. První „ďáblovy pomocnice“ a jeden „pomocník“ byly ohlášeny úředníkům na Riegersburgu a následně vypukla vlna lynčování. Významným aktérem procesů byl hrabě z Purgstallu, soudce, který poslal mnoho obviněných na smrt. Byl manželem jediné barončiny dcery Reginy a po smrti tchýně Riegersburg zdědil.

Živelným procesům padla za oběť řada místních obyvatel, mezi nimi také Katharina Poldaufová, jedna ze služebných „zlé Lízy“. Dodnes se traduje, že Poldaufová – obžalovaná v procesu ze spojení s ďáblem a účasti na čarodějnickém sabatu – se dopustila skutečného zločinu: vraždy vlastního novorozeného dítěte. Jak tomu skutečně bylo, už ale dnes s určitostí zjistit nelze.

Na Riegersburgu je k vidění rozsáhlá a netradiční výstava o čarodějnických procesech. Ukazuje, že lynčování domnělých čarodějnic nepatří pouze minulosti, ale v některých částech světa k němu dochází dodnes. Jsou tu vystaveny také mučicí nástroje, které se k výslechu nebo likvidaci čarodějnic, čarodějů a jiných hříšníků používaly až do 18. století. Hrad Riegersburg se může pochlubit také klasickou expozicí zbraní, mapující období od pozdního středověku až do současnosti.

Hrad v soukromém vlastnictví nevládnoucí větve lichtenštejnského rodu je ve velmi dobrém stavu a jeho hlavní prostory jsou přístupné veřejnosti. Individuální nebo skupinové prohlídky se konají od jara do podzimu.

Lichtenštejnské zámky ve Štýrsku

Riegersburg není jediným majetkem Lichtenštejnů ve Štrýsku. V této rakouské spolkové zemi vlastní rod ještě další dva zámky – Hollenegg a Frauenthal. Stejně jako Riegersburg je k rodinnému majetku přičlenil v roce 1822 v rámci tzv. „velkého nákupu“ kníže Jan I. z Lichtenštejna. Snažil se tak zaopatřit své mladší děti, které už nedosáhly na dědictví v hlavní rodové linii. Původně Lichtenštejnové vlastnili ve Štýrsku ještě další hrady a zámky, ale rodina postupně některá sídla darovala obcím: například zámky v Deutschlandsbergu, Schwanbergu nebo Lichtenbergu, dnes sloužící jako veřejné budovy, například nemocnice nebo muzea.
Otevřené veřejnosti jsou ale dnes i zámky a hrad, které v majetku Lichtenštejnů zůstaly: žijí kulturním životem, nabízejí prostor pro veřejné vzdělávání, jsou centrem správy okolní krajiny a ochrany přírody. A všechny jsou také příkladem zodpovědné péče o kulturní dědictví.

Více na DIERIEGERSBURG.CZ

 

Reklama