Před týdnem jsme se vrátili z cestování po Jižních Tyrolích, kde jsme nemohli vynechat návštěvu městečka, které je pro nás navždy spjaté s „národním mučedníkem“ Karlem Havlíčkem Borovským. Na místě samém jsme chtěli zjistit, proč se tu Karlu Havlíčkovi nelíbilo.
Dnes je toto upravené městečko součástí Itálie. Historické území Südtirol, odjakživa rakouské, bylo totiž v roce 1919 připojeno díky mírové smlouvě ze Saint- Germain k Itálii. Jako odměna za to, že se v první světové válce Itálie nepřidala ke svým bývalým spojencům z Trojspolku – Německu a Rakousko-Uhersku. Po válce nastala tvrdá italizace celé oblasti. Přesto dodnes je to stále spíše oblast rakouská než italská. Většina obyvatel – 72% - hovoří německy. Dvojjazyčné nápisy jsou samozřejmostí. Kamkoliv vejdete, první vás pozdraví Grüss Gott. Teprve když reagujete italsky, obrátí se k této řeči.
Brixen – náměstí s radnicí
Jak už bylo řečeno ve včerejším článku věnovaném Havlíčkově dceři Zdeňce, k deportaci do Tyrol došlo v prosinci 1851. Havlíček dostal dvě hodiny na to, aby se sbalil. Protestovat nemělo smysl. Loučení prý bylo tak srdceryvné, že se na to nemohl dívat ani otrlý okresní hejtman, a raději vyšel na chodbu.
Nucený pobyt v tomto poklidném městečku pod Alpami se Havlíčkovi protáhl na tři a půl roku. Ačkoliv s místními neměl nic společného, dodnes je zde jeho přítomnost živá. Ukazatele k domku, kde bydlel, o tom svědčí jasně.
Havlíček všudypřítomný
Dům je v soukromých rukou, žádné muzeum tam není. Jen pamětní desky na domě. Na plotě byla výstraha Pozor, zlý pes! Zkusili jsme přesto zazvonit. Dali jsme se do řeči s mladou obyvatelkou domu, nicméně bylo nám to žinantní se s ní fotit
Dílo Karla Havlíčka Borovského není zdaleka tak rozsáhlé, jak je rozsáhlá literatura týkající se jeho života a tvorby. Jaký vlastně byl? Jednoznačně měl velice složitou povahu, byl potížista, cholerik. Ve škole neoblíbený u učitelů i spolužáků. Zklamal otce, odmítl totiž studovat práva, zklamal i matku, když byl po roce vyloučen z arcibiskupského semináře (měl dvě nedostatečné). Zkoušel to jako učitel, poté byl vychovatelem v Moskvě. Odtud se vrátil rozčarován a vyléčen z obdivu ke Slovanům. Našel se až jako literát a novinář! Tím, že neohroženě bojoval proti nastupujícímu Bachovu absolutismu, se stal vlastně legendou již za svého života. Za své vlastenecké články byl často před soudem.
Hotel Elefant
Ale vraťme se do Brixenu. Po příjezdu se Havlíček nejdříve ubytoval v hotelu Elefant. Dnes je to čtyřhvězdičkový hotel. Po příjezdu ženy a dcerky si pronajal domeček se zahrádkou. Nebyl to tedy žádný hrozný kriminál. Že syrový alpský vzduch Havlíčkovi ukrátil život? Právě naopak! Brixen leží v údolí, které je obrácené k jihu. Prostředí zdravé, krajina krásná.
Brixen leží v údolí
Havlíčkově ženě Julii, už těžce nemocné, pobyt jednoznačně prospěl. Jenže - každodenní soužití manželů nejspíš zapříčinilo, že se touto chorobou časem nakazil jak Karel, tak i malá Zdeňka. Pozitivní ale bylo, že se mohl dcerce věnovat, což by se mu asi v Čechách při jeho vytíženosti nejspíš nepodařilo. Byl přísný otec a Zdeňka klidná a dobře vychovaná holčička. Z čeho Havlíčkovi žili? Z erární podpory 400 zlatých ročně, která byla po opakovaných protestech zvýšena na 500 zlatých. Neživořili tedy, i když si Havlíček stále stěžoval, že musí doplácet „ze svého.“ Na domácí práce ale měli služku a teplá jídla si nechávali většinou nosit z hotelu Elefant, který už tehdy nebyl nejlevnější.
Havlíčkovým by dnešní menu jistě chutnalo…
Přestože zlí jazykové tvrdí, že Brixen znamenal pro Havlíčka vlastně více než tři roky prázdnin v krásném prostředí, on tu byl skutečně nešťastný. Proč? Měl tu jen minimum přátel, nemohl se realizovat, nudil se. Prostě mu scházela česká společnost a hlavně – nemohl tu rebelovat…
Na další straně: Brixen dnes
A jak tedy vypadá městečko dnes? Jednoznačně idylicky. Posuďte sami...
Brixenské uličky
Dominantou města je Dóm původně pocházející z 12. až 13. století. V 18. století byl výrazně barokizován. Vnitřní štuková výzdoba je mistrovským dílem místních řemeslníků. Nástropní fresky namaloval významný rakouský barokní freskař Paul Troger, rodák z nedalekého Welsbergu
Vedle Dómu se nachází zachovalá křížová chodba. Fresky pochází z 13. a 14. století a po nákladném a důsledném restaurování jsou vskutku působivé…
Na tržišti pro vás připraví místní specialitu - jakousi placku z těsta plněnou zelím nebo špenátem (dejte si tu se zelím…)
Těch lákadel je ovšem mnohem víc – u nás vyhrává jednoznačně jihotyrolský špek, samozřejmě nejlépe bez tuku – dobrůtka k pohledání…
Na našem webu jste si také mohli přečíst: |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Altamora — #18 Ale já ho nepasovala na planého vlastence
píšu jen,že měl asi nešťastnou povahu.
Altamora — #18ano, dokázal být sžíravě sarkastický.
kobližka — #12 Havlíček nebyl planý vlastenec. Dokázal hezky (a bohužel i nadčasově) tepat české maloměšťáctví. Asi to byl protivný člověk, ale stejně jeho epigramy miluju.
zajímavý článek a Brixen vypadá jako pěkné město...
kobližka — #12holt intelektuál
Jana Ládyová — #13Opravuji: Autorkou je historička Milena Lenderová. Napsala i monografii o malířce Zdence Braunerové, také velice zajímavé ženě.
Ta byla o deset let mladší než Zdeňka Havlíčková a moc ji obdivovala, když u nich žila. A také se po ní přejmenovala na Zdenku - to jméno bylo díky Z.H. v té době in.
Jana Ládyová — #13 Díky moc za odpověď
Věřím,že tam byl nešťastný,ovšem otázka je,zda doma by byl šťastnější...no,asi ano,byl by přeci jenom ve svém prostředí.
kobližka — #9Ano, byla to státní podpora, která prý odpovídala platu vysokého státního úředníka. Člověk by si řekl, že si mohl oblíznout všech 10, že? No ale asi tam byl opravdu nešťastný...
Dokonce tehdejší ministr Alexandr Bach dal vyplatit paní Havlíčkové 150 zlatých na cestu, aby zabránil vnímání Havlíčka jako mučedníka - no nezabránil.
Tato částka byla docela vysoká, pokryla jízdné i pro její sestru a švagra a nejspíš ještě i něco zbylo.
Jinak loni vyšla kniha Dcera národa od Zdeňky Lenderové.
gerda — #11 No,to volání a skypování by mě teda chybělo
Ale při komplikované povaze páně Havlíčkově se divím,že vůbec nějaké přátele měl
...věčný kverulant,bručoun...k dceři se taky asi nechoval 2x pěkně...snad jen to vlastenectví mu lze přičíst ke cti.
kobližka — #9zas tak jednoduché to není. Představ si, že tě násilně vytrhnou prostředí, které důvěrně znáš, máš partu kamarádů, příbuzné, svou rodinu a najednou tě frknou do místa, kde neznáš ani kámen. Nikdo se s tebou nebaví, nikoho nezajímají tvoje názory, můžeš si tak akorát vést deník
. A samozřejmě si nemohl denně volat a skypovat
Pěkný
Opravdu zajímavé.I já si položila otázku,z čeho žili,ale hned jsem našla odpověď.Jen by mě ještě zajímalo,ta erární podpora,tím máte na mysli,že ho podporoval stát? Nu...v tom případě nevím,co na tom vyhnanství bylo zas až tak k nesnesení
Koukám,že "mučedníky" dokážeme udělat z kdekoho.
Pěkné počtení
Suzanne — #2s tou myslí jsi to řekla přesně.
pěkné
taky chci živořit se služkou po boku a donášeným jídlem z restaurace
Ono asi to utrpení z vyhnanství spočívalo v tom, že byl odtržen od dění v Čechách a v Praze, od přátel a spolupracovníků. Jinak věřím, že tam je krásně a že je tam zdravé prostředí.
Výborný článek
Brixenem jsem vždycky jen projížděla, musím se tam podívat víc. Když ono je takových krásných míst!
Havlíčkovo vězení spočívalo hlavně v jeho mysli. Škoda, že si nedokázal své krásné vyhnanství trochu užít.
To mám radost, že je článek už dnes! Splnil mé očekávání, prošla jsem si Brixen a zalitovala, že mě tam nikdo aspoň na měsíc nevyhnal.
Havlíčkovu povahu musela ovlivňovat i nemoc, těžko si představím, jak je člověku s tuberou, každá choroba je nápor na psychiku
. O utrpení se moc hovořit nedá
, přesto věřím, že v době bez mobilů a internetu mu nejvíc scházelo posezení s přáteli stejné krevní skupiny. Chlap potřebuje obdiv nejen své rodiny, a o ten přišel. Já mám ráda jeho sarkasmus v tomto epigramu: "Není nad výlučnost, každý po ní touží. Všichni chodí cestou - to JÁ půjdu louží." Kolika současníkům padne jako ulitý