Návrh sociální reformy. Pomůže, nebo ublíží?

Asi málokdo z nás, které nepotkala osudová rána v podobě těžce postiženého blízkého, si dokáže představit celkově drtivý dopad, jaký už sama tato skutečnost má. A zatím nemluvím o stránce ekonomické. Zatím jsme čistě u té lidské...

Ať je, jaký je, je to můj syn…

Žena je založením bytosti především matkou.

Zázrak, kterého je schopna jen ona, je stvořit ve vlastním těle z mikroskopického nic lidskou bytost. V bolestech přivést dítě na svět a být přítomna okamžiku, kdy se poprvé nadechne vzduchu na této Zemi.

S neobyčejnou obětavostí je připravena dát mu péči, lásku, starostlivost a provést ho dětstvím i dospíváním. Z rukou matky odchází do života nový člověk. Silný, kvalitní, připravený a zdravý. V tomto se vlastně matky lidské neliší od žádných matek v živočišné říši.

Matka lidská jde ale ještě dál.

Není-li její potomek zdráv, pozná-li, že mu něco schází, její přístup se na rozdíl od jiných živočichů změní zcela jinak. Její odhodlání zachovat ho na světě ještě zesílí. A namnoze i přes vědomí, že připravený a samostatný z její náruče a péče nikdy neodejde.

Myslíte, že si někdo na světě dokáže plně představit, co prožívá matka, která je nucena se postavit před skutečnost, že své dítě do samostatného života nikdy nepošle?

Jak se cítí při pohledu na třinácti-, patnácti-, osmnáctileté miminko?! Kolik fyzické a psychické síly stojí rodiče péče, koupání, krmení, přebalování… věkem dospělého člověka?

Jednou mi jedna maminka těžce postiženého šestnáctiletého chlapce odhodlaně řekla: „Dala jsem mu život, porodila ho a kojila. Mohl umřít, ale žije, protože chce žít. A já jsem jeho matka. Je to mé dítě, můj syn. A bude do smrti... vím, že tu budu dýl než on.“

Než cokoli reformujeme

Obyčejná máma obyčejného dítěte se prostě v době, když dítě dokáže přijít ze školy a počkat na ni, prostě ráno sebere a jde do práce. Táta jde také do práce. Doma se sejdou někdy v pět hodin odpoledne. Jejich třináctiletý potomek se mezitím stihl najíst toho, co měl v mikrovlnce, napsat úkoly a umýt nádobí.

*

Matka 13letého chlapce upoutaného 24 hodin na lůžko nevytáhla paty z bytu. Na práci může zapomenout, možná napořád. A když ne ona, pak její manžel.

Ekonomický dopad takové situace? Obrovský!

Rozvinutá demokracie a sociální cítění lidstva je zárukou, že takoví lidé budou v popředí zájmu každé morálně vyspělé společnosti.

Před navrhovanou sociální reformou pěvně věřme, že je to případ i společnosti, respektive vlády České republiky.

• Že ti, kteří navrhují změny týkající se reformy, jsou plně obeznámeni s údělem, který na lidech, o jejichž osudu rozhodují, leží.
• Že prioritním zájmem celé reformy je zkvalitnit péči a pomoc pro rodiče a blízké postižených lidí.
• Že ona polovina částky, kterou se reformou chystá stát ušetřit, je pouze částkou, která se teď dostává do rukou těch, kteří zneužívají finanční pomoc státu pro nemocné občany.
• Těch, kteří se nestydí doslova ujídat z talíře těm, jejichž životní úděl je často noční můrou zdravého člověka, či šťastného rodiče.
• Že individuálním posouzením a znemožněním okrádání potřebných zbude naopak více těm, ke kterým tyto prostředky patří.
• Že když už nelze dát mamince zdravé a normálně se vyvíjející dítě, dá jí společnost alespoň pocit, že její těžký osud někdo sdílí.
• Někdo, kdo má takové slovo a pozici, že jí ho může dokonce pomoci nést a maximálně usnadnit.
• Že informace a zprávy, které momentálně děsí rodiče a blízké postižených občanů, jsou bezohledným vyvoláváním paniky mezi lidmi, která vede k demonstracím. Kupříkladu k té, která je naplánována na 22. 3. 2011 v Praze.
• Že zoufalí lidé, odhodlaní na ni jet ze všech koutů naší země, nemají k obavám důvod.

Co na to samo MPSV?

Tady je odpověď samého MPSV, kterou jsme si pro vás vyžádali:

Cílem sociální reformy je předně efektivnější provedení. Administrativní zátěž pro uživatele služeb by se měla snížit. Mělo by dojít k lepšímu zacílení, adresnosti a účelnosti sociálních dávek.

Současný zavedený způsob je svazující, příliš složitý a nepřehledný. V zásadě neumožňuje v dostatečném rozsahu posoudit skutečné potřeby konkrétního člověka, což avizují sami pacienti, kteří poukazují na nespravedlnost v některých případech. Novela se chce právě takovýchto situací vyvarovat.

Nový posudek by měl být v zásadě víceúčelový, a tak by se například eliminovala nutnost posuzovat jednoho člověka pro různé dávky dvakrát i třikrát, což je mnohdy i nedůstojné.

Kromě jiného výrazně zvyšuje objektivitu posuzování. Přístup k pacientovi bude více individuální.

Umožní zabezpečit potřeby dětí se zdravotním postižením jedním příspěvkem.

Měl by obecně zachovávat sociální jistoty klientů i celou stabilitu dávkových systémů. Navrhovaná reforma není mířena proti lidem pečujícím o zdravotně postiženého člověka, ale naopak si klade za úkol udělat maximum pro pokrytí jejich potřeb co možná nejspravedlivěji, nejefektivněji a co nejméně zátěžovým způsobem.
Navrhovaný způsob navíc respektuje mezinárodní model.
Petr Sulek, TO-MPSV

Na adresu MPSV jsem vedle tohoto článku také zaslala konkrétní doplňující dotazy v bodech, které jsem čerpala přímo z vašich e-mailů a na které MPSV slíbilo zodpovědět v co nejkratší době. Jakmile odpověď dorazí, k článku ji v nezměněné podobě přiložím.

AKTUALIZOVÁNO 15. 3. 2011 11.40 h

Výše jsem slíbila, že jakmile dorazí odpovědi na otázky, které jsem zaslala jako doplňující na adresu MPSV, že je ihned v nezměněné podobě k článku přiložím.

Tady je kompletní znění doplňující odpovědi, kterou mi pan Sulek poskytl, právě teď:

Odpověď na dotazy Michaely Kudláčkové, Magazín žena- in