Samotná léčba onkologických onemocnění pacienty na dlouhou dobu vyřadí z aktivního života, do kterého je po jejím skončení často náročné se vrátit.
Rakovina prsu a rakovina prostaty – diagnózy, které mění život
Rakovina prostaty je jedním z nejčastějších zhoubných nádorů u mužů, zatímco rakovina prsu patří mezi nejčastější nádorová onemocnění u žen. Přibližně 75 % všech nádorů prsu je nezhoubných, což znamená, že nádor roste pomalu a neproniká do okolní tkáně. Zhoubné nádory (karcinomy) prsu prorůstají tkání prsní žlázy a mohou tvořit metastázy. „Nejčastěji se rakovina prsu ohlásí jako hmatatelná nebolestivá bulka. Méně časté projevy jsou bolest, vtažení kůže či bradavky, výtok z bradavky, který může být i krvavý, jednostranné zvětšení prsu, povrchové změny na bradavce nebo zvětšené uzliny v podpaží. V pokročilých stádiích se mohou objevit např. i neurčité bolesti hlavy, kostí či břicha, hubnutí, nechutenství nebo kašel,“ vysvětluje MUDr. Zdeněk Kinkor z Bioptické laboratoře. V případě rakoviny prostaty jsou časné příznaky často nenápadné – může jít o potíže s močením nebo bolest v oblasti pánve. V pokročilých stádiích může být nutná hormonální terapie nebo jiná intenzivní léčba.
Po odhalení diagnózy už pacienty čeká rychlý nástup na vhodnou léčbu. Často je to vyřadí z běžného života na dlouhou dobu. „Byl to pro mě rok života. Operace, chemoterapie, ozařování, a pak hormonální léčba. Tu mám stále,“ vzpomíná pacientka Magda, které byla ve 41 letech diagnostikovaná rakovina prsu. Kvůli závažnosti nemoci se často kombinuje více léčebných postupů, které se volí podle typu a rozsahu rakoviny, věku pacientky a dalších faktorů. Léčba rakoviny prsu je náročná a dlouhá cesta, která se neobejde bez vedlejších komplikací.
Nemohla jsem řídit, v kuchyni jsem byla nebezpečná
Většina z nás si v souvislosti s onkologickou léčbou spojí vypadávání vlasů. Řadu vedlejších účinků léčby ale na první pohled nejde poznat. Mezi ně patří také neuropatie - ztráta citlivosti v končetinách, která postihuje až 70 % pacientů. „U někoho se může objevovat zhoršení citlivosti konečků prstů rukou nebo nohou s pocity mravenčení (odborně neuropatie), a to může vést k určité míře nešikovnosti, zhoršenému vnímání tepla a chladu s vyšším rizikem úrazu a také případnému omezení některých pracovních činností,“ říká lékař Samuel Vokurka z Onkologické a radioterapeutické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Neuroložka Daniela Bláhová dodává, že možností léčby neuropatie je málo: „Vzhledem k tomu že příčinnou léčbu zatím nemáme, jedná se o léčbu symptomů pomocí antiepileptik nebo antidepresiv. Stále častější se k léčbě využívají antioxidanty a výživové doplňky nebo vitaminové preparáty.“
Také Magdu ztráta citlivosti během léčby rozhodila. „Po několika prvních dávkách chemoterapie jsem měla pocit, že sem nešikovná a všechno mi padá. Bylo to pro mě těžké, připadala jsem si nebezpečná v kuchyni a nemohla jsem řídit, protože jsem necítila pedály,“ říká. Nakonec ji pomohla pravidelná rehabilitace a doplňky stravy: „Brala jsem Neuritogen, rehabilitovala a chránila si ruce a nohy před chladem. Neuropatie pak postupně odezněla během 10 měsíců.“
Naskočit zpátky do rozjetého vlaku
Než se mohla Magda vrátit zpět do aktivního života, trvalo to rok. Po dokončení léčby na jaře se rozhodla užít si klidné léto a načerpat síly. Díky práci účetní pro ní nebyl návrat do zaměstnání příliš náročný, a to hlavně díky možnosti práce z domova. „Ale to jsem měla štěstí. Kdybych měla fyzicky náročnou práci, tak to si neumím představit,“ říká. Pracovní stres už jí nic nedělá, nemoc ji donutila přehodnotit priority. „Vlastně mě nemoc osvobodila. Práce je výzva, ale nemoc je něco, co je fakt průšvih,“ vysvětluje Magda.
Mnoho pacientů ale takové štěstí nemá a návrat do rolí, které měli před nemocí, je pro ně až nereálný. Často se potýkají s finančními problémy, protože kvůli dlouhodobé nemoci přišli o pravidelný příjem a zároveň se nemohou vrátit do fyzicky náročného zaměstnání. Této problematice se věnují pacientské organizace, které nabízí pomocnou ruku při návratu do aktivního života. „Je potřeba společnosti vysvětlovat, že se onkologických pacientů nemusí bát. Nádor od nikoho v kanceláři nechytnete, ale občas vám to připomene vlastní smrtelnost, že? Moc by pomohlo větší množství částečných úvazků, možnost práce z domova třeba v období chřipek nebo odlehčení, když přijde velká únava. Vlastně je to dost lidský pohled na člověka s jakoukoliv chronickou nemocí,“ vysvětluje Michaela Tůmová, ředitelka společnosti Dialog Jessenius, která pomáhá šířit osvětu o závažných onemocněních.
Podzim ve znamení prevence
K rizikovým faktorům pro vznik karcinomu prsu patří kromě zděděných genových mutací také věk a hormonální vlivy. Typický věk české pacientky je sice v intervalu 60-74 let, ale nemoc může postihnout i mnohem mladší ženy. „Prevence je vždy základem a nejdůležitější je zdravý životní styl, to znamená dostatek pohybu, ale také kvalitního spánku, omezení stresu, dostatek pestré stravy s více ovocem, zeleninou a vlákninou,“ vysvětluje Vokurka a dodává, že je velmi důležité dodržovat pravidelné samovyšetření prsou jednou měsíčně. Ženy by kromě preventivních kontrol u gynekologa neměly zapomínat na screeningové programy. Od 45 let mají každé dva roky nárok na mamografické vyšetření v rámci screeningu rakoviny prsu. „Pokud je vám méně než 45 let, můžete si nechat prsa vyšetřit jako samoplátce. Podle věku zvolí lékař nejvhodnější variantu. Do 40 let se obvykle doporučuje ultrazvuk, starším ženám mamograf. Cena vyšetření se pohybuje mezi 500 až 900 korunami, pojišťovny na něj většinou přispívají,” říká MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono.
Podobně i prevence rakoviny prostaty zahrnuje důraz na zdravý životní styl a včasné vyhledání lékařské péče při výskytu příznaků, jako jsou potíže s močením nebo bolest v oblasti pánve. Muži nad 50 let by měli pravidelně podstupovat vyšetření PSA (prostatický specifický antigen) v krvi, které je schopno včas odhalit změny svědčící o zvýšeném riziku rakoviny prostaty. Těm, kteří mají genetickou predispozicí k rakovině prostaty nebo výskyt nemoci v rodině se doporučuje začít s preventivními kontrolami již od 45 let.
Nový komentář