S Janem Mazánkem, vinařem a zakladatelem kanceláře Česká pohoda, neputujeme po našich zemích, ale po Rakousku. Kniha, kterou Jan Mazánek napsal, se jmenuje Cesta za vinným snem, a úryvky z ní vychází jako seriál každý pátek v rubrice Cestování magazínu Žena-in.

V těchto úryvcích najdete vždy nápovědu pro otázku v Soutěži o dovolenou za 10.000 korun!

  • Vyhrajte dovolenou v České republice podle vašich představ! Romantika, rodinná pohoda, koupání nebo výlety! Soutěžte zde: Dovolená za 10.000 korun!

Další úryvek se jmenuje...

Návrat do Wachau

Jan MazánekTeď musím udělat takový malý můstek, po kterém se přesuneme o pět měsíců po proudu času, abychom se mohli vydat na druhou cestu. To bylo tak. Když jsem se vrátil z první cesty, inspirovalo mě jedno náhodné setkání k tomu, že bych tu cestu mohl zkusit popsat. Jak jsem ji tak sepisoval, tak mě napadlo, že bych to povídání mohl věnovat tátovi k blížícím se pětasedmdesátinám. A když pak píšu doslov, tak mě napadlo, že to uděláme ještě jinak:

„Tak taková byla cesta za vinným snem do rakouských vinorodých údolí kolem Dunaje. Taky by se Ti líbila, tati! A víš co? Žádné „by se Ti líbila“, ale „bude se Ti líbit“! Zvu Tě na tuhle cestu k Tvým klíčovým narozeninám, na které jsme se všichni moc těšili (Ty víš proč). Co takhle na podzim, až ten kraj zezlátne barvami babího léta? To bude ten pravý čas, kdy spolu vyrazíme na pánskou jízdu za vinným snem... Těším se!“

O pět měsíců později...

Léto se nachýlilo a čas naší narozeninové cesty za vínem do Rakouska se blíží. Datum odjezdu není pevně naplánováno. Pojedeme v říjnu, a to už se rozhodně nebudeme spoléhat na náhodu. A tak osud cesty svěřujeme do rukou Meteocentra (www.meteocentrum.cz). Od počátku října každý den poctivě obnovuji stránku s čtrnáctidenní předpovědí počasí ve Vídni, a když pro nejbližší dny, v souboji symbolů sluníčka a mraků, sluníčko jasně válcuje svého soupeře a navíc jsou u něho teploty kolem 23-25˚C, a naopak v týdnu následujícím jasně vítězí mračna a teploty kolem 8 ˚C, dlouho neváhám a volám tátovi. Zítra už to nestihneme, ale pozítří vyrážíme.

Z Prahy opět Pendolínem do Vídně a pak do Kremsu. S koly. Člověk se má poučit z minulých chyb a zkušenost z májové cesty velí - když za vínem, tak nejlépe na kole a v kombinaci s vlakem nebo lodí. Původně jsem plánoval, že si kola půjčíme na místě, ale táta, sportovec a na stará kolena skoro vášnivý cyklista, usoudil, že lepší bude vzít si s sebou kola vlastní. On vyráží vlakem a s kolem každou chvíli a tak ví, že to není vůbec žádný problém. Já zas tak vášnivý cyklista nejsem a kolo už nevlastním (od té doby, co mi ho z kočárkárny ukradli). Ale zato jsem objevil skvělou službu pro sváteční cyklisty, kterou velice rád využívám a využil jsem ji i tentokrát. A to je půjčovna kol. Těch je po republice spousta, ale svoji dvorní půjčovnu Hamrsport (www.hamrsport.cz) si nemůžu vynachválit. Kolo vám tu půjčí za 120 Kč na den (takže na tu téměř týdenní cestu mě to vyšlo na 720 Kč). Můžete si kolo půjčit i na 3 hodiny, na podvečerní vyjížďku, a to za 50 Kč. Kola jsou vždy v bezvadném stavu, ještě nikdy mě nepotkal defekt (ťuk - ťuk), a když se zablátí, půjčovna ho vypucuje.

Kolo jako Harley

Kromě toho tam mají úžasná kola. Kola pro sváteční cyklisty a pohodáře, co nemají potřebné mozoly na hýždích a chuť se celou cestu hrbit nad řídítky v aerodynamickém zakuklení, v ideálním případě blížícím se sjezdařskému vajíčku. Prosím cyklisty - sportovce, aby jejich úsměv byl, pokud možno, shovívavý - i my jsme cyklisté a rádi jezdíme na kole, i když trochu jinak. Mají tam kola pro ty, kteří raději plavou krajinu na způsob „harleyářů", posazeni do měkkého sedla, s rukama roztaženýma na širokých řidítkách, s hlavou i páteří vzpřímenou. Pozvolna se sunou malebnou přírodou a s úsměvem se rozhlíží a kochají... Říkají tomu retrokolo a je nápadně podobné tomu, co si na něm paní Vašáryová v Postřižinách vezla hrdě domů ustřižené copy. Její noblesy nikdy nedosáhnete, ale cítit se můžete podobně. A navíc vám po takové cestě nikdo nenařeže šlahounkem.

kolo

Tak to je to moje retrokolo - tady se rozhlíží po údolí Kamptal.

Pražská cyklisticko-vinná pohoda

A vůbec nejlepší na Hamrsportu je, že mají dvě provozovny. Jednu v Braníku a druhou v Záběhlicích. A my cyklisté pohodáři a milovníci vína to děláme tak: V Braníku si půjčíme kolo (retrokolo), ladně se převezeme přes Krčský les do Záběhlic (je to asi 10 km, pro sportovce - vy to vemte třikrát tam a zpátky). V Záběhlicích kolo vrátíme, obejdeme asi třetinu Hamerského rybníku (cca 300 m) a jsme v Lechovickém vinném sklípku. Kouzelný ostrůvek jižní Moravy uprostřed Prahy. Do svahu hluboko vyhloubený sklep s posezením uvnitř i na břehu rybníka, v zeleni. Každý čtvrtek (kromě prázdnin) tam hraje cimbál. Fakt nejsem placený agent Hamrsportu ani Lechovického sklípku. Prostě se mi to líbí, mám to rád a jsem rád, že tu jsou.

Jak se bydlí v Malém mlýně

V Kremsu už je tma, a tak míříme přímo do našeho kremského domova. Najisto. Dobrodružnou epizodu s hledáním ubytování, obydlováním a pak zase opouštěním Jugendherberku jsem si tentokrát odpustil. Přece jen, ta cesta je dárek, dárek k třičtvrtěstoletí, a tak by měla mít nějakou úroveň, jistoty a pohodlí. Nechal jsem se opět zlákat romantickým loubím u paní Melanie, co jí v žilách proudí šťastná krev (dnes už vím, že ředěná Vajgarem od Jindřichova Hradce). Jenomže paní Melanie měla opět obsazeno. Ale doporučila mi penzion svého syna Ferdinanda. Že by se v tom jméně skrývala nostalgická vzpomínka na monarchii? Zavolal jsem tedy synovi a u něho se na mě usmálo štěstí.

Malý mlýn - Kleine Mühle (www.kleinemuehle.com). Útulný domeček v naprosto klidném místě na okraji Steinu, městečka s Kremsem propojeným, na břehu potoka (býval to vodní mlýn). Mlýn nám tak trochu vyrazil dech. Dvoulůžkový pokoj (za cca 50 euro/den), který jsem objednal, to je prostorná hala s kuchyňským koutem a jedním přistýlkovým lůžkem, za příčkou pak ložnice s parádním dvoulůžkem se záclonkami, co si je v historických filmech králové zatahují, když uléhají s - no, královny to většinu nejsou. My ale dáváme před romantickou nocí za záclonkami přednost soukromí - táta, coby král a oslavenec za záclonkami a já v hale na přistýlce.

hala

Dvolulůžkový pokoj je prostorná hala s kuchyňským koutem…

pokoj

… jedním přistýlkovým lůžkem...

postel

… za příčkou pak ložnice s parádním dvoulůžkem se záclonkami…

stolek

… i poobědvat můžeme v pokoji opravdu pohodlně.

Pokojem ale překvapení mlýna nekončí. Příjemné posezení na klidné zahrádce v penzionu na úpatí viničných svahů se dalo očekávat. I domácká jídelna, kde na vás každé ráno čeká celkem bohatá nabídka sýrů, uzenin, jogurtů a müsli, džemů, marmelád, šťáv a ovoce, také patří víceméně k ubytovacímu standardu.

terasa

Příjemné posezení na klidné zahrádce se na úpatí viničních svahů dalo očekávat…

Další překvapení nás ale čeká, když se sháníme, zda je možné si koupit na večer láhev vína. Ptát se zda vlastního je víceméně zbytečné, protože v tomhle kraji má snad každý vlastní víno. „Oh, selbstverständlich!“, usmívá se příjemný pan domácí Ferdinand a vede nás po schodech dolů, ještě o patro níž, než je přízemí. Tam bývají obvykle sklepy. Byl tam. Vlevo máte Rulandské bílé, vpravo Ryzlink a u protější stěny Müller - Thurgau. Flaška (die Flasche) za 4 Eura. Až budete odjíždět, tak mi nahlásíte počet vypitých lahví. Nahlášené odrůdy jsem v tom překvapení zapomněl, takže tyhle jsem si teď musel vymyslet, aby ta scénka neztratila na autentičnosti. Nakonec tedy nevíme, co jsme to čtyři večery pili. Pamatuji si jen, že ani jedno nebyl Veltlín - to mě překvapilo. Ten mlýn byl takový neveltlínový ostrůvek v tom rakouském veltlínovém moři. A pak si pamatujeme už jen to, že nejvíc nám chutnalo to od levé stěny s bílým obalem přes hrdlo lahve.

sklípek

… vlevo máte Rulandské bílé, vpravo Ryzlink a u protější stěny Müller-Thurgau…

Opět na terase nad Dunajem...

Na večeři vyrážíme do jednoho ze dvou otevřených heurige (heurige kalendář funguje opravdu spolehlivě). Vyhrává ten, který jsem navštívil už při své májové cestě. Posezení na terase, s výhledem na osvícený kostel skoro pod terasou a v dáli, na vrcholu vysokého kopce, také osvícený, majestátně se tyčící klášter Göttweig. Fakt romantika, vína svěží, a navíc s věží! Když táta zjišťuje, že až do zdejšího heurige připlul čerstvě uzený, ještě teplý pstruh, tak neváhá. Vždycky říká, že ryba má plavat. Prý dokonce třikrát - ve vodě, v oleji a ve víně. Zřejmě to chápe i opačně - každý vínem napuštěný žaludek je akvárium, které si zaslouží svou rybku. Také ochutnávám, je opravdu skvělá. Večer je vlahý, i když zamračený, měsíc je za mraky spíš cítit než vidět, prozářená obloha je objednaná až na zítřejší den, na lodní výlet do Wachau. Tam se vrátíme příště.

terasa

Opět na terase nad Dunajem.

Jan Mazánek, Z knihy Cesta za vinným snem

Kam dál?

Soutěž o zájezd za 10.000 korun!

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ