Foto: Shutterstock

Události i drobnosti, které se v rodině pravidelně opakují, na ní mají pozitivní vliv. Stmelují a vytvářejí pocity sounáležitosti, bezpečí, vzájemné úcty a předávají se jimi hodnoty z generace na generaci. Pokud tedy nic takového u vás doma nevedete, měly byste to urychleně napravit. Rituály mají i terapeutický vliv. V případě, že se stane něco nepříjemného, pomáhají danou situaci lépe a rychleji překonat.

Pozitivní je vliv rituálů zejména na starší osoby a děti. Obě tyto skupiny totiž hůř snášejí změny a potřebují v životě větší pocit jistoty. Ovšem i pro dospělé jiného věku jsou rituály důležité a mohou to být i zcela obyčejné a nenápadné drobnosti, jako je pusa před odchodem z domu, speciální pozdrav apod.

V rodině můžete zavést například tyto rituály:

  • společné jídlo (alespoň o víkendu, kdy je jednodušší se sejít)
  • čtení pohádky před spaním
  • políbení před odchodem z domu
  • dovolit dětem, aby jednou měsíčně připravily víkend podle svých představ
  • pravidelný filmový večer, kdy pokaždé vybere snímek jiný člen rodiny
  • víkendové ranní mazlení v posteli

„Jsou rituály, které se opakují denně, ale i jednou za týden, měsíc nebo rok. Může to být nedělní oběd, prázdniny u babičky, rodinné oslavy narozenin, Velikonoce, Vánoce apod. To vše spoluvytváří identitu rodiny a vštěpuje dětem určité hodnoty. Jejích absencí se rodina ochuzuje o společné chvíle, možnost sdílet zážitky, radosti i trápení nebo se společně zasmát či si postěžovat,“ upozorňuje psycholožka Mgr. Markéta Hrkalová z poradny Praha. 

V období dospívání je ovšem těžší děti u rituálů udržet. V takovém případě je třeba najít nějaký kompromis a požádat dítě, aby dodržovalo alespoň něco. Dříve nebo později stejně zjistí, že rituály mají svůj význam a je dost pravděpodobné, že je ve vlastní rodině v dospělosti také zavede.

Foto: Shutterstock

„Je důležité, aby každý rodinných rituálů účastnil dobrovolně. Tím, že budeme puberťáka do rituálu nutit, mu ho jen znepříjemníme. Můžeme dítěti říct, že je důležitou součástí rodiny a že si vážíme času, který s ním strávíme, ale je na něm, aby se rozhodlo. Je možné i pravděpodobné, že se rozhodne některých rituálů neúčastnit. Je to přirozené, děti se v pubertě potřebují vymezovat. Ale věřím, že jednou ve své vlastní rodině se k těmto rituálům samy a rády vrátí a budou je předávat zase svým dětem,“ říká Markéta Hrkalová.

Na rituály, které se svými dětmi dodržují, jsme se zeptaly i tří maminek.

Erika, dcera 4 roky a syn 7 let
Každý večer před spaním se mazlíme a řekneme si modlitbičku Andělíčku, můj strážníčku. A taky z procházky nosíme nějakou drobnost tomu, kdo zůstal doma. Je to kaštan, hezký kamínek nebo kytička.

Helena, syn 5 let, syn 10 let a dcera 12 let
Zavedli jsme takovou drobnost, díky které na sebe sourozenci tolik nežárlí. Jeden den v měsíci patří vždy jednomu konkrétnímu dítěti. Může si vymyslet program podle svých představ a veškerá pozornost je na jeden den jen jejich. Buď s ním čas strávím já, nebo manžel. Střídáme se a ten druhý má vždycky na starosti dvě zbývající děti. 

Foto: Shutterstock

Kateřina, dcera 12 let a syn 13 let
Trvám na společných víkendových obědech. Přes týden ne, ale o víkendu jsou výjimky jen ve výjimečných případech. Děti jsou zvyklé odmalička, takže neprotestují. Vždycky si všichni moc hezky popovídáme a domluvíme se co a jak příští týden.

Čtěte také:

Reklama