Zatímco prvnáčci se ještě nezřídka na svoje školní úlohy vrhají s nadšením, směrem k vyšším ročníkům nadšení viditelně slábne. Podobné je to s domácím učením. To zprvu nebývá potřeba, případně má podobu přečtení pár řádek ve slabikáři. Postupem let ve stále více předmětech  není zbytí a je třeba nad učebnicemi zasednout i doma. Jenže, ne každému dítěti je chuť k učení vlastní. Na rodičích pak je, aby dětem pomohli - nikoli tím, že budou hned láteřit nad neschopností svého potomstva, ale že je naučí se učit.

1. Učte dítě učit se od první třídy

Rada číslo jedna: začněte raději dřív než později. Jinými slovy, nečekejte, že když začnete k učení najednou nutit sedmáka, radostně vás uposlechne a bude vědět, jak na to. Pravidelná příprava na školu by měla patřit do denního rozvrhu i u dětí, které se de facto zatím učit nepotřebují.
"Vřele to doporučuji, byť má tato příprava někdy jen symbolický charakter a trvá malou chvilku. Dítě se tak připravuje na dobu, která dříve či později přijde ve vyšších ročnících nebo na jiném typu školy, kdy už nestačí dávat pozor ve škole, ale je nutné učit se i doma," vysvětluje dětský psycholog Václav Mertin.

2. Na hodině učení až tak nezáleží

Není nutné, aby se děti vždy učily ve stejnou dobu, i když to může mít své výhody. 
"Časová pravidelnost neboli stereotyp je výhodná, zejména na počátku školní docházky. Nicméně život je složitější, jednou je kroužek, podruhé je máma déle v práci a tak dále, takže bych na stejném čase netrval," nabízí svůj pohled psycholog.

3. Učení versus hraní

Má se dítě učit hned, jak přijde ze školy, nebo až po té, co si třeba pohraje?
"Záleží na fungování a tedy na možnostech rodiny, na okolnostech a samozřejmě i představách dítěte," říká psycholog a hned uvádí příklad: "Když je venku brzy tma, tak je potřeba jít ven hned, dokud je světlo. Když nikdo není doma, tak asi mladší žáci počkají s přípravou, až některý rodič dorazí." Rodiče asi nejlépe znají své děti, a tak poznají, zda jde spíše o pečlivé typy, které chtějí mít povinnosti hotové hned, aby si pak v klidu mohly hrát, či zda je pro ně lepší nejdříve se takříkajíc vylítat a k úkolům zasednout až později. Každopádně mějte na paměti, že děti si potřebují i odpočinout a využít volný čas po svém. Nepeskujte proto ani ty dejme tomu dvanáctileté, když si hrají s autíčky či panenkami, když by podle vás mohly dělat něco užitečnějšího.

4. Odpolední rozvrh

Mějte na paměti, že mladší děti sice znají hodiny, ale orientace v čase jim ještě vlastní není. Můžete jim pomoci třeba tím, že jim i na odpoledne sepíšete rozvrh hodin, podobný tomu školnímu - zapište do něj kroužky, skauta, venčení psa a podobně.  

5. Když učení nudí

Co dělat v případě, kdy dítě zoufale sedí nad učebnicemi a je nad slunce jasné, že ho probíraná látka k smrti nudí? Lepší než snažit se mu letopočty nebo vzorečky za každou cenu nacpat do hlavy, je probudit v dítěti zájem o probíranou látku. To je, popravdě řečeno, daleko spíše úkol učitelů než rodičů. Bohužel, ne každému kantorovi se to povede, proto i zde zbývá dost místa pro rodičovskou invenci.
Psycholog Mertin radí: "Jsou dvě docela účinná povzbuzení zájmu. Jedno je propojení s potřebami, zájmy dítěte, případně s praktickým životem, který dítě zná a žije. Druhý zdroj zájmu je úspěch, dobré výsledky. Jestliže dítěti něco jde, má tendenci to opakovat."
V praxi to může vypadat tak, že pokud se má dítě naučit dejme tomu sčítat a odčítat, spíše než na příkladech v učebnici mu to půjde pomocí drobných mincí. Učení se tak v tomto případě může stát součástí každodenního života, potomek si může třeba spočítat, zda mu drobné v dlani stačí na nanuka. Se staršími dětmi lze probírat biologii třeba na louce a v ZOO a podobně. Vynikající pomůckou jsou v tomhle ohledu různé dětské encyklopedie a naučné knihy, které nabízejí zábavný pohled na domněle nudné věci a jejich nedílnou součástí bývají tipy na to, jak si kupříkladu fyzikální a chemické poučky ověřit v praxi pomocí jednoduchých pokusů. Dítěti pomůže i to, pokud vy sami projevíte o probíranou látku zájem. Můžete to být třeba vy, kdo se pro změnu nechá vyzkoušet z planet sluneční soustavy.

6. Vyzkoušejte své dítě  

Každopádně i v případě, že se potomek učí sám a vcelku bez potíží, nabídněte mu, že ho vyzkoušíte. Jinak těžko poznáte, co dítě umí a čemu naopak nerozumí. "Navíc, když už si dítě doma v poměrném klidu větu řekne, je určitá pravděpodobnost, že ji využije ještě jednou při zkoušení," soudí Václav Mertin. A schopnost vyjádřit se nahlas jasně a srozumitelně ještě nikdy nikomu neublížila. Dítě se to však nenaučí tím, že budete jeho slovní projev parodovat, naopak jej chvalte, když se mu daří.  

7. Naučte děti číst a dělat si výpisky

To, že dítě už umí číst, neznamená, že čte způsobem, jímž se může něco naučit. Pokud máte pocit, že mu látka do hlavy prostě "neleze", nabídněte mu pomoc a čtěte učivo s ním, naučte ho v knihách si podtrhávat (v půjčených samozřejmě jen obyčejnou tužkou) a dělat si výpisky. Pomozte mu hledat, co je v textu podstatné a co by stálo za zapamatování. Výpisky mohou být hodně užitečné, protože nemálo lidí se více naučí  tím, že si něco zapíší, než když si to přečtou. Není ovšem cílem, aby si dítě psalo všechno, nýbrž jen podstatná hesla, informace s naznačením vztahů mezi nimi.

8. Odměny ano, či ne?

Vkrádá se vám na mysl myšlenka, že přimějete dítě ke každodennímu učení nabídkou nějakých odměn? Raději ji zapuďte. "Pravidelné odměny za známky nebo za domácí přípravu nedoporučuji. Na druhé straně mimořádný úspěch, mimořádný výkon či alespoň snaha si čas od času nějakou pozornost zasluhují," doporučuje psycholog Václav Mertin. 
 

               
Reklama