aura.jpg
Foto: Shutterstock

Energie je všudypřítomná a věčná. Nikdy nezaniká, pouze mění svou podobu. I lidské tělo a cokoli, nač se podíváte, je energie. Existují ovšem i formy lidskému oku neviditelné, přesněji řečeno neviditelné přímo a hned. Sem patří i tzv. aura, unikátní vyzařování všech živých organismů, stejně jako neživých předmětů. Auru lze vidět, ale i cítit, vnímat. Toho je – do určité míry - schopen každý z nás; je to však otázka cviku a trpělivosti.

Jistě už se vám někdy stalo, že jste vnímali druhého člověka, aniž byste ho fyzicky viděli. Například, pokud stál dotyčný za vámi, nepozorovaně přišel apod. V ten okamžik jste „načetli“ jeho auru, specifickou a na první pohled neviditelnou energii.

Aura je definována jako energetický obal těla a skládá z několika různě vzdálených vrstev. Ta první souvisí s vitalitou a zdravím, druhá s emocemi a intelektem, a jsou tělu nejblíž. Právě ty se lze naučit relativně jednouchým způsobem rozeznávat. Třetí vrstva vypovídá o duchovním rozvoji a je velmi specifická, poslední souvisí s napojením na nebeskou sféru.  My se zaměříme na první dvě, které lze vidět v mnoha barevných odstínech, a se kterými se také nejčastěji pracuje.

Barevnost aury souvisí s mnoha faktory

Aura každého člověka je zcela unikátní a neustále se měnící záležitost. Souvisí s mnoha skutečnostmi, ať už v krátkodobém, nebo i dlouhodobějším horizontu. Odráží momentální emoční stav, myšlenky, pocity, únavu, fyzické zdraví, stejně jako třeba obsah žaludku a míru stresu. Poznáte, jak se o sebe člověk stará i jak se staví k životu obecně, zda na sobě pracuje, jak přemýšlí a podobně. Aura je zkrátka pomyslná vizitka, forma představení vaší osobnosti, se kterou lze – jako se vším – do určité míry pracovat.

Jak se naučit vidět auru

Schopnost vidět (alespoň zčásti) energetické pole druhého člověka si může osvojit každý. Není to tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát, jen je třeba trocha soustředění, důslednost a velká dávka trpělivosti. Největší potenciál vidět auru budete mít zpočátku u bíle vymalované zdi, která ale nebude osvětlena přímo. Ideální je lehké pološero. Posaďte se pohodlně blízko zmiňované stěny a natáhněte k ní ruku. Klidně si paži opřete o koleno nebo opěrku židle, abyste eliminovali jakékoli napětí v těle. Dlaň by měla směřovat ke stěně, prsty šikmo vzhůru a přirozeně od sebe. Zaměřte svou pozornost na oblast mezi palcem a ukazováčkem, nedívejte se přímo na prsty, ale skrze ně, do dálky. Nemrkejte a nechte přirozeně rozostřit pohled.

Výraz „aura“ pochází z řeckého avron, což se dá volně přeložit jako vánek, a je výrazem pro energetické pole všech živých i neživých předmětů.  

Po několika možná neúspěšných pokusech uvidíte, jak se prostor okolo vaší ruky prosvětluje. V těsné blízkosti prstů zahlédnete světelný obal, obvykle bílé nebo světle modré barvy. Až budete mít trochu natrénováno, můžete zkoušet rukou pohnout, táhnout ji pozvolna jakýmkoli směrem; zahlédnout byste měli i energetickou stopu, která těsně kopíruje její tvar a má za rukou lehké „zpoždění“.

Nejvíce vyzařuje hlava

Až si osvojíte tento trénink, zaměřte se na druhé. Hrajte si, poproste někoho z vašich blízkých, aby se postavil ke zmiňované stěně a zaměřte se na jeho hlavu, úplně stejným způsobem, jako u cvičení s rukou. Hlava je obvykle velmi silný zdroj, vyzařuje do prostoru mnoho energie, kterou časem budete umět dobře zachytit. Postupně si schopnost osvojíte, pravděpodobně zjistíte, jak se aury jednotlivých osob mění. Můžete zkoušet s nimi během pokusu promlouvat na různá témata; ve chvíli, kdy narazíte na příjemné téma, aura bude vypadat jinak, než v okamžiku témat náročných či nepříjemných.

Mohl by vás zaujmout také článek: Typologie osobnosti podle oblíbené barvy: Chcete být vidět, nebo se raději držíte stranou?

Co prozrazují jednotlivé barvy

Neexistuje jasné měřítko „dobrých“ a „špatných“ barev. Obecně lze ale říct, že světlejší, zářivější odstíny jsou ty, které se považují za žádoucí, a naopak tmavé a těžké odrážejí něco negativního, těžkého, náročného.


aura1.jpgFoto: Shutterstock

  • Červená barva – odráží sílu, vitalitu, životní energii, lásku a sexualitu. Je-li barva jasná, zářivá, pak jde o člověka s dostatkem vnitřního poznání, schopného ovládat se a přijímat. Přejde-li však barva do tmavé, může vypovídat o agresivitě, nepřijetí vlastní sexuality a jejím nezdravém vnímání (např. prostituci, násilí apod.).
  • Oranžová barva – vyjadřuje vnitřní harmonii, míru aktivity a pasivity. Je-li vše v rovnováze (člověk je dostatečně aktivní, ale umí odpočívat), pak je barva jasná a na pohled příjemná. V opačném případě bude odstín „zašpiněný“, pocitově poškozený.
  • Žlutá barva – světlý odstín barvy vypovídá o lidech s dostatkem vnitřní motivace a disciplíny, s rozhledem a dobrou schopností se učit. Přejde-li barva do tmavých odstínů, obvykle značí osoby rozumově stagnující, bez zájmu o další posun.
  • Zelená barva – jasný odstín hovoří o člověku se zdravou schopností prosadit se. Ukazuje na manažerské schopnosti, podobně jako potřebu ochraňovat druhé, ctít hodnoty a morálku. Tmavý, nepříjemný odstín naopak prozrazuje násilný charakter, hrubost a nátlakové jednání.
  • Modrá barva – jde o barvu komunikace; je-li odstín jasný, jedná se o člověka s dobrou vyjadřovací schopností (ať už verbálně nebo písemně a kreativně), podobně jako s citem pro rovnováhu mezi mluvením a mlčením. Jde také o barvu intuice a umění ji v životě používat. Přechází-li barva do těžkých odstínů, vypovídá o člověku, který tyto kvality nemá, mlčí v případě, kdy je potřeba se ozvat apod.
  • Fialová barva – jde o barvu napojení na vyšší sféry, barvu duchovna a univerzální pravdy. Je-li jasná a zářivá, jedná se o člověka moudrého, s nadčasovou zkušeností a „věděním“ bez logického základu. Je-li v tomto smyslu blokovaný, bude fialová tmavá a na oko nepříjemná, případně bude chybět úplně.

Reklama