Kdy s vedením dětí k úklidu začít?
Okamžitě, jak jen to bude trochu možné. Každý ztracený rok bude později chybět. „Je důležité umožnit dětem podílet se na činnostech co nejdříve, jakmile projeví zájem. Batolata jsou ti nejlepší „studenti“. Udělají vše, co jim ukážete, s radostí a láskou. Samozřejmě, že to neudělají hned perfektně, ale dejme jim čas a příležitost to zkoušet. Trénink dělá mistra. Nejde totiž o výsledek, ale o samotný proces, díky kterému se toho tolik naučí,“ vysvětluje Michaela Willheimová, průvodkyně rodičů a dětí montessori metodou. Její autorka Maria Montessori totiž už na přelomu 18. a 19. století upozorňovala, že úkolem rodičů je být dětem průvodcem a ne jejich služebníkem.
Prošvihli jste toto období? Nezoufejte, na vedení dětí k úklidu není pozdě nikdy. Jen s každým rokem navíc je to těžší. S věkem se mění také způsob, jak děti k pořádku motivovat. Od dělání zábavy až po finance. Nečekejte ale, že vám někdo dá přesný návod, jak na to. Každé dítě je originál a zcela individuální jsou také metody, které je vhodné k přesvědčování použít.
Foto: Shutterstock
Jak děti k úklidu motivovat?
Nechte je učit se nápodobou
Nejmenší děti jsou jako houby - nasávají do sebe vše, co se kolem nich děje. Stejně tak rády dělají to, co jejich rodiče. Dychtí být jako maminka nebo tatínek. Proto je nechte vyzkoušet si jakoukoli dospěláckou činnost (pokud není vyloženě nebezpečná), když do toho budou mít chuť. Ať už jde o mytí nádobí, vaření, vytírání, vysávání a podobně. Samozřejmě jejich snahu nezapomeňte ocenit, byť by vás víc zdržovaly a ve finále práci přidělávaly. V opačném případě je můžete odradit od pomáhání v budoucnu, až to od nich budete chtít.
- Zároveň ale platí, že pokud sami nejste pořádkumilovní, máte ve věcech nepořádek a uklízíte s nechutí až ve chvíli, kdy už není co kam položit, nemůžete od dětí očekávat, že budou nastaveny jinak.
Vysvětlete jim smysl
Máloco ve svém životě děláme jen tak bez cíle, natož uklízení. Nečekejte, že děti budou uklízet jen proto, že jste jim to přikázali. A pokud ano, rozhodně si tuto činnost nevezmou za vlastní, budou ji dělat jen z donucení, když to po nich budete zrovna vyžadovat. Aby děti uklízely ze svého vlastního přesvědčení, musí vědět, proto to dělají, znát smysl.
„Argument, že se vám zdá uklizený pokojíček hezčí, nemusí u vašeho dítěte uspět. Jsou děti (a já byla jedním z nich), kterým je v určitém nepořádku dobře. Je to jejich svět, kousek jejich vlastního prostoru. Zkuste jim třeba vysvětlit, že když budou hračky na svém místě, lépe a rychleji je pak samy najdou při příští hře,“ nabízí jednu z možností Jana Šiborová, vystudovaná socioložka a učitelka, která pomáhá na svém webu Školka online přiblížit dospělým dětský svět.
Na děti může fungovat i motivace pomocí hry. „Děti v uklízení nevidí smysl. Nemá to pro ně žádný přínos. Vnímají to jako naprosto zbytečné. Jak říká dětský psycholog profesor Radek Ptáček, vnitřní motivace k úkolům, které dětem nepřináší vnitřní radost, se vyvíjí až ve věku okolo 10 až 12 let. Chtít po menších dětech, aby si samy od sebe uklidily, je podle něj v podstatě utopie,“ vysvětluje Jana Andrésková, která proto vymyslela rodinnou uklízecí hru Uklízendo fungující na principu vnější motivace a rozumně stanovených odměn. „Hra pomáhá dětem překonat původní nechuť a pohodlnost. Také jim ukazuje, že uklízení vlastně není nic strašného, a tak mění přístup k povinnostem,“ popisuje.
Vše musí mít své místo
Mělo by platit pravidlo, že každá věc má svoje místo, přičemž dítě dobře ví, které místo to je. Zpočátku můžete hračky uklízet s ním, aby systém pochopilo. Ten by měl být co nejjednodušší – například autíčka do jedné krabice, lego do druhé, hry do třetí… Však to znáte sami – nejhůře se uklízí v případě, kdy nevíte, kam s tím vším.
„Děti potřebují pořádek a systém. Ujistěte se, že mají svůj prostor s jasně vymezenými místy pro věci. Pomozte jim lépe se orientovat a ukažte jim, že je dobré vrátit vždy věc na své místo. Podívejte se kolem sebe a ujistěte se, že máte pro jednotlivé věci stabilní místo. Každá věc, kterou dítěti dáváme k dispozici, se kterou může manipulovat, má své „úložiště“ (police, tác, košík, krabička, kapsář apod.). Dítě potom lépe pozná, kam může půjčenou věc vrátit,“ shrnuje Michaela Willheimová s tím, že „připravené prostředí“ je v Montessori pedagogice klíčovým pojmem.
Ukažte jim, jak na to
„Pořádek a řád každý z nás vnímá úplně jinak. Vy si možná představujete hračky úhledně vyskládané na poličce, ale dítě to tak vidět nemusí. Důležité je ho nejdřív naučit, jak takový pořádek a řád vlastně vypadá,“ upozorňuje Aneta Štěpánková, autorka knihy Sedmero uklizeného pokojíčku.
Zvláště malým dětem pak musíte zpočátku s úklidem pomoci. Rozhodně za ně ale nedělejte vše. Vy uklidíte pět hraček, dítě dalších pět.
- Pomáhá také úklid rozkouskovat, ne děti rovnou poslat uklidit celý pokojíček, což jim může připadat jako nadlidský úkol. Například je nechat, ať nejdřív ze všeho uklidí lego.
Nastavte rituály
Pravidelně opakující se činnosti uklidňují i nás dospělé, natož pak děti. A jeden takový rituál můžete udělat i z uklízení. „Čím dřív začneme děti zapojovat do úklidu, tím víc to pro ně bude přirozené a budou to brát jako součást jejich denního rituálu. Děti mají rády, když každý den plyne v nějakém zhruba podobném rytmu. A toho docílíme tím, že zachováme rituály. Plní si pak své činnosti automaticky. Ví, kdy je čas úklidu, stejně jako ví, že je čas oběda nebo že se jdou koupat,“ popisuje nezbytnost rituálů odbornice na úklid Kateřina Brožová, kterou na jejím instagramovém účtu Úklid pro úklid sledují statisíce fanoušků.
V čem nechybovat?
Foto: Shutterstock
Neberte úklid jako nutné zlo
Snažte se, aby u vás úklid probíhal v pohodové atmosféře, udělejte z něj zábavu, jak jen to jde. Pusťte si hudbu, soutěžte, povídejte si. Děti se naučí, že úklid není jen ta nezbytná otrava, do které se nechce ani vám.
Nerozdávejte jen příkazy a nekřičte
Když budou děti uklízet jen ze strachu, aby nebyly potrestány (fyzicky, psychicky, vyhozením hraček a podobně), pak bude tento způsob fungovat maximálně do puberty. Tahle motivace sice vypadá zpočátku účinně, ale tou pravou rozhodně není.
Nehledejte na všem chyby
Když už dítě uklidí, nehledejte na jeho díle mouchy a nepředělávejte to po něm. Jen byste malého pomocníka demotivovali a příště by pomoci vám neměl už vůbec chuť. Pochvalte ho za každou snahu. Abyste předešli případným neshodám, ukažte mu předem, jak má výsledek vypadat a jak se k němu může dopracovat.
Nestupňujte své požadavky
Jestliže dítěti slíbíte, že po vysávání může jít ven, splňte svůj slib. Pokud budete následně přidávat další a další práci, bude demotivované a frustrované, začne úklid nenávidět.
Nepřehánějte to s množstvím hraček
Čím více hraček dítě má, tím víc práce mu jejich uklízení dá. Je to logické? Pak se části hraček po dohodě s dítětem zbavte. Můžete je někomu věnovat nebo prodat. Pokud děti jakékoli vytřídění hraček odmítají, protože si se všemi hrají, tak část z nich někam uložte a průběžně je obměňujte.
Přemíra hraček navíc nedělá dobře ani dětské hře. Možná to znáte. Všechny jen bezcílně vytahají, aniž by si s nimi byly schopné pořádně pohrát.
Nezapomeňte být důslední
Jakmile ze svého požadavku slevíte a dané věci za dítě uklidíte sami, zvykne si na to. A příště se úklidu vyhne zase. Je ale třeba dobře rozlišit, zda dítě nechce uklízet proto, že si s tím neví rady, nebo že to na vás jen zkouší.
Nesnaže se děti před úklidem chránit
Chcete dětem dopřát klid na hraní nebo učení, nekazit jim dětství úklidem? Pak jim tím zaděláváte na problémy v dospělosti. Až se osamostatní, nebudou vědět, jak na to. Začnou jim chybět běžné návyky a hrozí, že jejich domácnost pohltí nepořádek.
Podobně smýšlející maminku, která chtěla dceři ušetřit čas na učení, měla i Kateřina Brožová, jak přiznává na svém blogu: „Když jsem se osamostatnila a začala bydlet bez rodičů, zjistila jsem, že sama neumím zapnout ani pračku a nemám žádné uklízecí návyky nebo rituály. Najednou tady nebyl nikdo, kdo by mi udržoval hezky poskládané oblečení ve skříni, vypral, vyžehlil nebo umyl nádobí. Nebyla jsem zvyklá uklízet a můj nepořádek se jen hromadil. Úklid jsem odkládala na někdy, až bude čas. Řeknu vám, celkem jsem se v tom plácala, a to nemluvím o mém sebevědomí, kterému to rozhodně nepřidalo. Proto, pusťme své děti k úklidu. Usnadníme tím život nejen sami sobě, ale hlavně našim dětem.“
Zdroj informací: Michaela Willheimová - Žijeme montessori, Aneta Štěpánková, Jana Šiborová - Školka online, Jana Andrésková - Kukando, Kateřina Brožová - Úklid pro úklid
Nový komentář
Komentáře
My v pokoji hrajeme hru na roboty. Já vezmu ovladač od čehokoli, jsem na posteli, mačkám náhodné knoflíky a uděluji příkazy. Máme malého robota, středního a velkého. A úklid prokládám zábavou. Třeba malý robot sebere míč a dá ho do boxu, prostřední robot dá panenku do postýlky, velký robot odnese papír ze stolu do koše, pozor! Teď se malý robot třikrát zatočí, prostřední poskočí na jedné noze, velký se podrbe za uchem. A teď malý robot uklidí puzzle do krabice...
A takhle dokola a dá se z úklidu udělat taková zábava, na kterou se děcka i těší.
Článek z neznámého důvodu omezuje pojem úklid na rovnání hraček. Jenže primární účel úklidu je ten, abychom měli doma čisto. Uklízí se špína, nečistoty, omatlané povrchy, myje se použité nádobí a pere špinavé oblečení. Urovnání hraček je jen třešnička na dortu. A opravdu nevěřím, že dítě mladší deseti let je tak blbé, aby nepochopilo tento princip.
Pamatujete si na maminku čtyřčat, herečku Lornu Vančurovou? Ta měla 5 dětí. A jednou, v televizi prohlásila: Bo...l v bytě, šťastné dítě!
Syn tak do 10 let hračky naskládané podle svého, večer zkontroloval, jinak by neusnul. Už jsem se bála, jestli není divný. V pubertě jako když mávne kouzelným proutkem, nebo ho někdo vyměnil, ale že by házel oblečení na zem nebo měl v pokoji špinavé ponožky, to ne. Ema uklízí hezky, líbí ser mi, jak komanduje tatínka nebo mého muže, že dělají něco blbě, ale už se blíží do toho období, kdy se to může zlomit.