Je Vám "-cet" i více a stále vám dělá problémy splynout s vodou? Necítíte se ve vodě v pohodě, máte strach plavat delší dobu nebo se bojíte hloubky? S Tomášem Vojtěchovským jsem tentokrát hovořila na téma Plavání dospělých aneb Jak se naučit plavat, když už nejste dítě?
Znám "dospěláky", kteří se ve vodě necítí dobře, jsou ve vodě nejistí. V čem podle Vás tkví ten problém?
...přesto se po letech rozhodli naučit plavat. K překonání strachu z vody/hloubky/otevřené vody je asi zapotřebí pořádná dávka odhodlání...
"To nepochybně, odhodlání a rozhodnutí se svým strachem něco udělat je dosti významné. Důležité je si co nejpřesněji uvědomit, z čeho mám strach, co mě omezuje a odkud moje obavy pocházejí. Jakmile vím, kde mě tlačí bota, tak se na své omezení mohu soustředit a začít s tím pracovat."
Jaký postup doporučujete, abychom se zbavili strachu z vody a aby se i dospěláci naučili plavat?
"Především je třeba si uvědomit, že voda není nebezpečná. Každého člověka, ať už je štíhlý nebo tlustý, malý nebo velký, voda nadnáší. Pokud jsme ve vodě uvolnění, nemůžeme se utopit. Nejdůležitější tedy je naučit se být ve vodě uvolněný. Pomalu se s vodou seznamujeme a učíme se, jak voda funguje a jak se tělo ve vodě přirozeně chová. Nejlepší jsou různé hry ve vodě, která je dostatečně teplá a mělká.
Začínejte velmi pomalu, krok za krokem se s vodou seznamujte a postupujte od jednoduchého k více odvážnému. Pobyt ve vodě by vždy měl být příjemným zážitkem. Ideální je chodit do bazénu ještě s někým, s kým si dodáte odvahu, a navzájem se povzbudíte. Za každý pokrok se pochvalte a vychutnejte si pocit, že jste se posunuli zase o kousek dále.
Všem, kteří s plaváním začínají, doporučuji pořídit si plavecké brýle. S brýlemi se budete cítit mnohem bezpečněji a pohodlněji. Uvidíte, kam se potápíte, a zjistíte, že ve vodě nejsou žádné příšery, ani nebezpečné ryby, které vás chtějí kousnout. Také vás nebudou pálit oči a nehrozí zarudlost nebo oteklost očí."
Většina kurzů plavání je zaměřena na děti a mládež, v čem se liší od kurzů pro dospělé?
"Máte pravdu, že většina kurzů je pro děti, a přístup k dětem a dospělým je rozdílný. Děti jsou více spontánní a rychleji se s neznámým prostředím sžívají. Dospělí jednají podle naučených vzorců a pokud mají strach z vody, tak si ho dobře uvědomují a mají ho už zažitý, je to součást jejich osobnosti. Zvykli si a k tomu, aby se strachu zbavili, je třeba velké odhodlání a pevné vůle.
Dalším omezením je stud dospělých z toho, že budou vypadat trapně, když přiznají strach z vody. „Mám já, stará bába, tohle zapotřebí?“ řeknou si některé ženy, když by je další lidé mohli vidět v situaci, kdy jsou vystrašené a nešikovné. Stručně řečeno, dospělí moc myslí a málo si hrají, když se učí něco nového."
Existují vůbec nějaké kurzy pro dospělé? Jak si kurz vybrat?
"Kurzy pro dospělé existují, ale moc jich není. Důležitý je učitel plavání, ke kterému by žák měl mít důvěru. Proto doporučuji se vyptat na co nejvíce podrobností o kurzu. Tedy jak výuka probíhá, pro koho je kurz určen (úplní neplavci, zlepšení techniky plavání, kondiční plavání, …), kolik bude plavců ve skupině, atd.
Špatný přístup může plavání ještě více znechutit a odradit od pobytu ve vodě na velmi dlouho. Pokud se vám ale podaří natrefit na učitele, který bude vědět, co potřebujete právě vy, a ukáže vám cestu k osvobození se od strachu z vody, tak získáte krásný dar ve formě aktivity, která vám bude přinášet radost, uvolnění a pevné zdraví."
Za dodání odvahy nejen ženám-in a za rozhovor děkuje
Abyste našli kurz v místě, které Vám vyhovuje, zbývá pouze zadat do vyhledávače výrazy jako "sportovní kurzy", " plavání dospělých", "plavecký klub",...
Nový komentář
Komentáře
Chci se naučit plavat, už jsem to i zkoušela s otcem, ale nejde mi to, domnívám se, že kurz bude pro mě nejlepší, kde budu před přímým vedením. Kde budu ve skupině, co jsou na tom stejně s plaváním jako já. V dětství jsme se školou jezdívali na plavání, ale nám nás tak učitelé plavání akorát topili. Řídím se mottem nikdy není pozdě se naučit plavat. A to už mi je 22 let.
[/b]
Mam tchíni ,které je přes padesat let,plavat neumí,ale k moří jezdí.Přece si nenecha ujít,tu krásnou přílezitost.Sice neplave,ale do moře jde.Záleží i na pevné vůli člověka.
Nemusí plavat,hlavně že se tolik nebojí vody,záleží i na okoly.Člověk musí toho druheho povzbudit,záleží i na duvěře.
Pamatují si na mojí plavčici,ze školy,des a hrůza.
Doslova nás hodíla do vody a plav.Já plavat umela učila mě to má maminka,ale jiným dětem to nešlo,tak je tou tyčí odháněla od okraje.Oravdu to bylo peklo,pro toho neplavce.Nakonec jí vyhodily.A měli to udelat dávno.Dnes mají školene lidi.
Já vám ze srdce přejí dostatek sebedůvěry.
Vivian:No u nás syn měl na instruktory velké štěstí…taky byl vybraný již ve druhé třídě do sportovky a plaval závodně několik let.
. Dokonce se mi ve snu zdálo že plavu
. Chtěla jsem to překonat, nešlo to. Až letos v únoru. Řekla jsem si, už hovno na mě záleží, děti jsou dospělé, no tak se utopím a bude klid…neutopila jsem se
.
Dcera se mi postěžovala až po té, co mi nechtěla chodit na plavání a simulovala všechny možné nemoci, než jsme to z ní vypáčili co se na té plovárně děje. Považovala to chudinka za normální výuku. Prý se tak chovali ke všem dětem. Trvalo nám nějakou dobu, než se přestala bát vody. Naštěstí, mimo mě, se naše rodina skládá ze samých dobrých plavců.
Ale mě do vody stejně nikdo nedostal…jezdila jsem se léta dívat a fandit na plavecké závody mého syna a nikdo si nedovede představit, jak mi to bylo líto, že se té pitomé vody bojím
Léthé: však já když jsem to vyprávěla doma, tak máma napsala do školy, že už na plavání chodit nebudu
a nechodila jsem
měli smůlu. Učitelky sice měly hloupý kecy, ale co z toho...
Vivian: to co popisuješ, je jako kdyby to psala moje dcera
.
ele.
Zajímalo by mě, jak to funguje dnes, na povinném plavání pro školáky.. Ptejte se svých dětí, zajímejte se o to a jestli je to podobné, jdete a nakopejte ty hovada do
Lowel:radím, jdete na ten kurs s ní....uvidíš,zvládne to
.
Upřímně se přiznávám, že mě docela překvapilo, kolik dospělých lidí neumí plavat
. Plavala jsem ze začátku s nafukovacím kruhem, ale máma mi ho při každým dalším koupání trochu vypustila... a já jsem ani nevěděla jak a jednoho krásnýho dne jsem plavala s úplně vypuštěným kruhem
Ten kruh si dodnes pamatuju, byl světle modrý a byli na něm dráčci
Dokonalý kurs toho, "Jak se naučit bát se vody"
Nechápu dodnes přesně, co bylo smyslem kursu, ale naučit dítě nebát se vody a plavat to snad nebylo...
) a spousty dalších nesmyslů... Jako by jim fakt nestačilo, že umím plavat
Mě naučili plavat mí rodiče, když mi byly asi čtyři nebo pět let. Jezdili jsme v létě k babičce, nedaleko od domu byl rybník
Takže plavat jsem uměla od školky.
Ovšem ve druhé třídě přišlo "povinné plavání", což byl kurs ne nepodobný těm, jaké tu některé z vás už popsaly
Protože jsem už plavat uměla, byla jsem v posledním družstvu, ovšem instruktorům ani zdaleka nestačilo, že osmileté dítě umí plavat a nebojí se vody. Snažili se mě donutit vrhat se do vody po hlavě na x různých způsobů (k čemu je to dobré?), hledat na dně bazénu nějaký puk, nebo co (z chlorované vody jsou mooc příjemné záněty spojivek
Myslím, že některé povinné školní kurzy plavání byly spíš ke škodě. Kamarádčina sestra každý čtvrtek ráno zvracela a měla teplotu. Nedělala to schválně. Taky je házeli do vody. Ale to záleží i na učitelích, kteří by tohle neměli dovolit. Já sama neplavu. Přitom při mé obezitě mám jistotu, že by mě voda nadnášela. Občas, když je voda hlubší, mám problémy se udržet na dně. Vodu miluju. Vydržím v létě v bazénu celý den, buď sedím a kecám nebo se plácám, různě melu, mávám rukama a nohama, ale nepustím se tyče. Jak nedosáhnu na dno, zpanikařím. Tak jezdím do teplé vody, je to dobré na moje klouby a tiše závidím malým dětem, které se plácají v bazénu, protože mít jako dítě tu možnost, asi bych plavala. Hlavně mi nepište, abych to zkusila. Jednou jsem se už přihlásila do kurzů pro dospělé neplavce /asi před 30 lety/, ale kurz se pro nezájem nekonal.
Taky koukám, kolik je lidí, co z různých důvodů neplavou. Mě učil plavat otec, když mi bylo 6 let, a vydržel týden, pak to vzdal, že jsem dřevo. Naučila jsem se sama až kolem 15 let, samozřejmě kvůli tomu, aby se mi kamarádky a hlavně kamarádi nesmáli :-))) Moje děti měly plavání ve škole, ale asi měly kliku na dobré plavčíky, protože žádné horory se nekonaly, a oba kluci se naučili plavat rozhodně líp, než bych je to naučila já. Plavu totiž stylem "prsa paní starostové" - hlavu vysoko nad vodou, aby mi neutonuly brýle. Mám 5 dioptrií a nenašla bych bez nich břeh. Ale na laser se bojím, co kdyby se to nepovedlo a oslepla bych. Radši si zbytek života nechám ty brýle, jsem na ně zvyklá a při jiných druzích sportu mi nevadí.
Juli:píšu ti to do vzkazu
tyjo, to sem nevedela, kolik je lidi se strachem z vody. Ja taky sice zazila nejaky trauma v plavecaku, ale asi to nebylo takovy, kdyz sem se i presto naucila plavat a vodu mam rada
Mili: taky se bojím vody - a hrozně
....
z plaveckých kurzů mám taky trauma, strčili mě do vody a já topila...na to tedy nezapomenu..odtud určitě pramení můj strach se na vodu položit...
manžel se mě několikrát pokoušel učit plavat, ale marně...no učte plavat někoho, kdo ve vodě jen stojí
Mili:jde
...nevymlouvej se
.Já měla již taky dvoje brýle...
Mili:proč teď ne? Já byla na operace letos...a koukám že jsem starší než ty. Ano, bála jsem se, ale kdybych měla jít znovu(což mi prý nehrozí), již bych se určitě nebála ani trošku...není čeho. Fakt ne.
Obě oči najdenou a za dvacet minut vidíš.
My jsme (před víc jak 40 lety) měli plavecký kurs - jezdili jsme asi 30 km do Vrchlabí. Žádné horory si nepamatuju, jen jsme museli plavat s obličejem ve vodě. Tak jsem plavala dokud jsem vydržela s dechem. Dcera chodila plavat už se školkou. Obdivovala jsem učitelky, za jejich odvahu
Křečkomyš: Achjo
…a já si vždy myslela, jak se mají ty děti, které se mohou zúčastnit plaveckých kursů již v dětství….my tu možnost neměli…ale tohle? Já se pokoušela jako dítě učit plavat sama.Třikrát jsme se topila, naštěstí mě vždy někdo vytáhl….to potřetí bylo dost ošklivé a mě už pak do vody nedostali ani heverem. Strach z vody, pomalu i z vodovodu
.
Ve třetí třídě jsme měli povinné plavání. Na první hodinu nikdy nezapomenu. Tři plavčíci nás nejprve rozdělili "pohledem." Hubené, malé a bázlivé poslali rovnou do brozdaliště. Ostatní prověřovali tím stylem, že nás do bazénu prostě hodili. Kdo během prvních dvaceti vteřin předvedl pokus alespoň o jedno tempo, byl přidělen do skupiny od osmičky do patnáctky. Dodnes nevím, jak se to mohlo stát, strachy jsem předvedla něco na způsob splývání a oni mě šoupli do třináctky. Marně jsem vysvětlovala, že omylem. Pak nastal teror v podobě tři bazény tam a tři bazény zpátky. Topícím se občas přispěchali na pomoc tyčí. Nakonec jsme vyfasovali nadnášecí destičky, kterých se dalo v případě nouze zachytit. Byly s obrázkem. Nejsilnější jedinci uchvátili žraloky a delfíny, na mě zbyla žába, které se jako zvířete od jakživa štítím. Brrr....
A nakonec nám ani nedali "mokré vysvědčení." Sousedovic kluk ho dostal a mě to strašně mrzelo. Tomu říkám traumata z dětství.
Juli: A víš čím to je?
..je to tím, že lidi co neumí plavat, se za to hrozně stydí
a nemluví o tom
. Spíš bych prozradila, že vlastním a používám vibrátor, než že neumím plavat
. Ani já to nikomu nevykládala, vědělo to jen opravdu málo lidí…vlastně jen rodina…myslím to, že neumím plavat
Juli:po laserové operaci nic nebolí. Jen když umrtvení přestane účinkovat, tak to nějakou tu hodinku pálí, ale není to bolest, je to pálení a když máš oči zavřené...a první den bys je měla mít zavřené, tak pokud nejsi žádná přecitlivělá fňukna, dá se to vydržet. Já na tu operaci šla i s tím, že nějaká ta jednička na čtení mi nejspíš zbude….ale hlavně že budu poznávat lidi na ulici a budu se moc potápět…dnes mám na obou očích nulu.
Juli: aha, uz ctu ty starsi...nerada plaves ;))) Tak to by se ti asi nevyplatily :)) skoda - takove lidi jako jste potkaly na kursech by meli strilet, jeste ze ted uz to tak v 90% nebyva :((