Ateliér ukrajinské módní návrhářky Natali Ruden uzavírá pomyslnou trojici těsně sousedících butiků na prestižní pražské adrese v Dlouhé třídě. A tak se přímo nabízelo, abychom po Kláře Nademlýnské a Beatě Rajské požádali o rozhovor i ji.
Že vám poslední jméno nezní příliš česky? To máte pravdu, Natali pochází Kyjeva, ale na české módní scéně si právem vydobyla své místo a stala se uznávanou návrhářkou. Módní ateliér Natali Ruden uzavírá pomyslnou trojici těsně sousedících butiků Kláry Nademlýnské a Beaty Rajské, a tak se přímo nabízelo, abych požádala o rozhovor i ji.
Nebylo snadné najít v jejím nabitém programu chvilku, ale nakonec se přece jen zadařilo a dostala jsem pozvání do jejího módního království. Přiznám se, že jsem měla trochu trému. To víte, jsem nesmělá bytost a Natali na mě vždycky dělala dojem energické extrovertky.
Ve skutečnosti ale působí nesmírně křehce, jako krásná porcelánová panenka, a já jsem si vedle ní připadala jako hromotluk. Posadily jsme se proti sobě a já jsem najednou v jejích očích zachytila plachost a rozpaky. Snad nebude moje první otázka příliš osobní:
Pocházíte z Kyjeva ze slavné návrhářské rodiny, jak jste se ocitla v Praze?
Provdala jsem se za Čecha. Poznali jsme se už v době studií. Čtyři roky jsme ještě zůstali v Kyjevě, ale manžel se chtěl vrátit domů, tak jsem odjela s ním.
Bylo to těžké rozhodnutí? Přece jenom, doma jste měla zázemí, vaše maminka byla uznávanou návrhářkou, takže jste mohla mít usnadněný start ke kariéře.
Zpočátku to bylo hodně těžké, ale (hledá slova) kdo se bojí, nesmí do lesa. Tak se to říká u vás, ne? Začínala jsem ve Zlíně, kde jsem se představila svou diplomkou a založila vlastní firmu. Šila jsem hlavně modely z kůže. Hodně mi pomohla návrhářka Helena Fejková, která mi umožnila, abych své modely vystavila v jejím butiku v Praze. Měly velký úspěch, všechny se prodaly, a tak mi volala, ať dodám další. Nějaký čas jsem pendlovala mezi Zlínem a Prahou, než jsem si rozšířila klientelu a mohla se natrvalo usadit v Praze.
To bylo v roce 1992. Už se tady cítíte jako doma, nebo se vám stýská po Kyjevě?
Stýskalo se mi, ale rozhodla jsem se sama. Risk je zisk. Člověk se hlavně nesmí uzavřít do sebe, nebo do nějaké komunity. To je špatně. Pokud tady chcete žít, pracovat a být šťastná, musíte komunikovat a stýkat se s lidmi, naučit se jazyk. Já mám vlastně jenom dvě kamarádky Rusky, jinak jsou to vesměs Češky.
Jak vycházíte se svými sousedkami - návrhářkami, jsou pro vás konkurencí?
Nemáme problém. Vycházíme spolu dobře. Moje móda je bližší spíš Beatě Rajské, Klára má úplně jiný styl, takže si navzájem nekonkurujeme.
V čem jste jiná?
V čem jsem jiná?Obrátí se na svou manažerku: „Natali má prostě svůj rukopis. Její šaty jsou strašně sexy… a ty její špičky!“
Zprvu jsem trochu nechápala, jaké špičky má na mysli, ale když jsem se rozhlédla po modelech v butiku, motiv špiček nebo ostrých hrotů, se opakuje velice často. Špička se objevuje i v jejím logu i v designu butiku. Špička má v sobě napětí, nebezpečí, energii a možná i skrytou symboliku.
Asi na tom něco bude. Mám jednoho klienta, který říká, že by svou manželku nejraději oblékal jenom do mých šatů. To potěší.
Se zalíbením mrknu do výlohy, kde je vystavena hedvábná toaleta s vlečkou, a dokážu si představit ty mužské pohledy, když v nich žena přijde do společnosti.
Navrhovala jste i svatební šaty Veronice Žilkové. Líbil se mi ten nápad s kapucí.
Veronika je herečka a chtěla něco „dramatického“, efektního. Ta kapuce je vlastně místo závoje. Byla z těch šatů nadšená a říkala, že nebýt mě, tak by se ani nevdala. (Směje se)
Přátelíte se?
Já jsem víc v kontaktu s její dcerou Agátou, dělá mi často modelku. Veronika je příliš zaneprázdněná, ale chodí pravidelně na moje přehlídky.
Pojďme tedy na přehlídku. Jak vůbec dlouho trvá, než model „vyjde“ na molo?
Měsíce. Od prvního nápadu přes kresbu, malbu až po realizaci. Ale zjistila jsem, že je dobré držet se první myšlenky, jakmile ji začnete předělávat, už to není ono.
Už se vám to někdy stalo?
Plánovala jsem kolekci Praha. Tohle město mě hodně inspiruje. Ale pak jsem uviděla zajímavý materiál, a ten mě odvedl úplně jinam, a vznikla kolekce Japan. Ale k té Praze se určitě vrátím. Je překrásná a jsem ráda, že mám butik právě tady v centru.
Kde nakupujete materiály?
Jezdím pravidelně na veletrhy do Francie. Nová kolekce látek mě úplně nadchla. Nádherné výrazné barvy. Hlavně korálová, ta bude v nové sezoně opravdu in, pak zelená a vzory květinové, ale ne ostré, ale jakoby rozpité, akvarelové.
Francie, zvláště Zámky na Loiře mě inspirovaly i k mé poslední přehlídce večerních šatů. Brokát, samet, krajky, mašle, široké sukně, korzety... vše ve znamení černé, bordó, starozlaté a stříbrné.
Navrhujete nejen módu, ale i prádlo, boty, a máte dokonce svůj vlastní sekt Natali Ruden. Musíte být pracovně velmi vytížená. Jak relaxujete?
Moje práce je zároveň mým koníčkem, nabíjí mě energií. Je mi líto lidí, kteří dělají práci, která je nebaví. Když potřebuji vypnout, odjedu pryč, z Prahy. Z Česka, prostě změním vzduch.
Dočetla jsem se, že jste v Kyjevě hrála závodně tenis. Už se mu nevěnujete?
Nemám na to čas. Zvolila jsem si jinou cestu. Když něco dělám, musím to dělat pořádně. Nedávno jsem si na lyžích zlomila ruku a dost mi to zkomplikovalo život, takže teď raději moc nesportuji. Naštěstí mám ten dar, že netloustnu, a při své profesi si na nedostatek výdeje energie stěžovat nemůžu.
To máte pravdu, jste krásně štíhlá. Vaříte?¨
Ne, nevařím. Ráda připravuji saláty a obložené mísy, baví mě hezky naaranžovat stůl. Vaří moje maminka, která bydlí ve vedlejším domě. Mám tady vlastně celou nejbližší rodinu.
A co váš syn Filip, myslíte, že půjde ve vašich stopách?
Teď je mu deset a od jednoho roku se mnou vyrůstá na mole. Určitě bych ale nechtěla, aby z něj byl módní návrhář. Ať je raději právník, lékař nebo ekonom... Je všestranně nadaný. Výtvarně, sportovně, ale i velmi komunikativní a společenský. Mluví plynně anglicky a česky. Určitě lépe než já. Vždycky se směje a říká, že mi bude dělat tiskového mluvčího. To by se mi možná hodilo. Já jsem introvert, který vypadá jako extrovert.
Podívejte se do butiku Natali Ruden a na kolekci Diamond
Přečtěte si další rozhovory, které Ženě-in poskytly známé české návrhářky
- Klára Nademlýnská: České ženy by si mohly dovolit více
- Beata Rajská: Nestylizujte se do role, která je vám cizí
- Ivana Follová: Rozdaná radost stojí za to
- Liběna Rochová: Žena by měla umět přirozeně stárnout
Nový komentář