porn

Erotické filmy, porno. Většinou si takové filmy pouštíme, abychom zpestřili svůj sexuální život, abychom znásobili vzrušení. Potkala jsem však člověka, kterého právě porno o veškerý sexuální život připravilo. Stál totiž u samotného zrodu takových filmů. Za kamerou. Přečtěte si příběh sedmadvacetiletého Milana Hendricha.

V roce 2005 jsem úspěšně zakončil filmovou školu, měl jsem za sebou už něco praxe. Přesto se mi nedařilo sehnat takovou práci, o které jsem snil. Práci za kamerou. Byla to trochu i moje chyba, protože jsem laciné a nezajímavé nabídky vždycky odřekl. Dva roky jsem se potloukal po brigádách. Pak se přítelkyni Janě i mně zachtělo společného bydlení. A tak jsme uzavřeli dohodu, že vezmu první nabídku, která mi slíbí alespoň o pět tisíc vyšší plat, než jsem měl dosud. Ta nabídka přišla brzy.

Narazil jsem na starého známého ze školy a nabídl mi poměrně slušnou sumu za to, když mu pomůžu s jeho novým projektem. Znělo to dobře. Až na jeden detail, bylo to porno. Bylo mi jasné, že přítelkyně z toho nebude úplně nadšená. Naštěstí měla pochopení a snad ani jednou jsem neslyšel (ani z legrace) narážku na to, že bych s těmi ženskými z natáčení měl něco mít. Řekli jsme si, že dočasně to vezmu. Plat zněl opravdu dobře a ten společný byt jsme opravdu chtěli.

Podepsal jsem smlouvu a za pár dnů přišel na natáčení. Přišel jsem jako suverén. Odešel rozklepaný jako ratlík, cestou domů jsem si koupil flašku a během večera ji vypil. Na další natáčecí den jsem ani nechtěl. Šel jsem. A stejně jako první den jsem se hrozně styděl, připadal jsem si trapně, jako když někoho šmíruju při souloži. Celý den jsem se červenal. Třásly se mi ruce. Upřímně, v pornu na umu kameramana až tak nezáleží, takže mi to bylo docela fuk. Erotické scény jsme sice točili už na škole, ale tohle těm scénám bylo hodně vzdálené. Nebylo úplně příjemné pohybovat se s kamerou na dosah ruky od cizí vagíny, do které celou dobu buší tetovaný chlápek.

Ten večer jsem se chtěl opít zas. Můj šéf mě vytáhl na drink s tím, že mi dá pár rad, abych si tuhle práci tolik nebral k srdci. Hučel do mě tak dlouho, až jsem odcházel s pocitem, že mám vlastně práci snů. Se stejným pocitem jsem natáčel dalších šest měsíců. V prvních třech týdnech jsem musel i nenápadně maskovat erekci. Tohle nadšení jsem se doma snažil zakrýt. Vím, jak podezíravé dokážou ženy být a já tu svojí vážně nechtěl znejistět. Opravdu jsem jí s nikým nezahýbal. Ale jakmile začne jednou pochybovat, těžko se toho zbavíte.

Po tom půl roce za mnou přišla moje Jana. A jen tak mimochodem prohodila: „Víš, že jsme spolu už čtyři měsíce nespali?“ Vůbec jsem si při mnoha hodinách natáčení cizího sexu nevšiml, že zapomínám na ten svůj. Jana měla pravdu.

Bouchli jsme šampus a ona se začala pomalu svlékat. Ač by mě to jindy přivedlo do extáze, tehdy mě nudila. Po čtyřech měsících bez sexu mě nevzrušovala moje krásná přítelkyně. Přišla mi tak obyčejná. Stejná jako všechny ostatní. Pohled na její nahé tělo byl nudný. Poprvé za život jsem zažil pocity chlápků, co mají problémy s erekcí. Jana byla zklamaná, ale říkala, že to chápe. Nadhodila, že bych se měl vrátit raději k těm mizerným brigádám.

Totéž jsem řekl druhý den svému šéfovi. Zažertoval: „Jestli tě nerajcuje, tak si k tomu pusť nějaký pořádný porno.“ Řekl jsem něco o blbci a o tom, že chci vážně skončit. „Když tě nevzrušuje tvoje holka, tak zkus jinou,“ radil mi. Jenže to já už zkoušel. S úplně stejným výsledkem. Já na ten sex prostě neměl chuť ani náladu. Znechutil se mi. Znechutily se mi ženy, nahotinky, znechutila se mi i moje kamera.

S tou prací jsem sekl na místě. A ač mě to jako ješitného muže mrzí, musím přiznat, že na ženskou jsem se nemohl podívat ještě dobrý půlrok. Nakonec jsem ženským i kameře na chuť znovu přišel. Kameru si užívám dosyta, ženské už ne. S Janou jsme si prošli těžší krizí, ale nakonec nabyla přesvědčení, že mě „potrestá“ tím, že mi nasadí chomout.