Foto: Shutterstock
Rtěnka, nutná výbava většiny žen. Některé z nás jich mají v kabelce dokonce několik. O tom, kolik se jich válí doma v šuplíku, snad ani není třeba mluvit. Vždycky už si říkáte, že nebudete kupovat další, ale pak vás ta touha stejně přepadne? Nejste rozhodně samy. Nutkání vyzkoušet nějakou novou s nadějí, že zrovna tohle bude konečně ta neslíbatelná, která vydrží celý den, se v určitých intervalech opakuje.
Kde se ale vlastně rtěnky vzaly? Podle některých dochovaných nálezu se předpokládá, že prvními, kdo nosili rtěnky, byli staří Sumerové. Údajně byly tehdejší rtěnky vyrobeny smícháním drcených drahokamů s oleji a vosky. Těžko říct, jak to reálně fungovalo, ale nějak takhle vypadali první předchůdci rtěnek.
Dále se rtěnky objevily ve starověkém Egyptě. Byly indikátorem společenského postavení. Drcené diamanty vystřídali drcení brouci. Látka zvaná jako košenila nebo karmín je červené barvivo vyrobené ze sušených těl červce nopálového. Po staletí se používá k barevní látek, léků, ale i kosmetiky. V některých rtěnkách ho najdeme i dnes.
Foto: Shutterstock
Rtěnky používaly také ženy ve starověkém Řecku. V této době rudé rty představovaly jakési označení, kterým se ze zákona musely identifikovat prostitutky. Rtěnky obsahovaly barvivo, víno a poněkud zvláštní přísady jako ovčí pot, lidské sliny a krokodýlí trus.
V 16. století v Anglii zpopularizovala rtěnky královna Alžběta, která byla známá svou porcelánovou pletí a výraznými rudými rty. Na rozdíl od starověkého Řecka, kde se červenou rtěnkou oddělovaly prostitutky od žen vyšší třídy, tentokrát byly rudé rty naopak pro privilegované. Rtěnky se vyráběly ze včelího vosku a červených rostlinných barviv.
Šíří se ale mýtus, že anglické ženy dostaly v roce 1700 zákaz nosit rudé rtěnky, protože je využívaly ke svádění mužů a byly obviňovány z čarodějnictví. Ve skutečnosti žádný taková zákon neexistoval, avšak přetrvání tohoto mýtu ukazuje rozsah nedůvěry vůči make-upu v té době. Někteří lidé dříve věřili, že rtěnka nebyla jen nástrojem krásy, ale také nástrojem ďábla.
Podle historičky rtěnek Jessicy Pallingston bylo ve středověké Anglii na ženy, které nosily make-up, nahlíženo jako na inkarnaci Satana, protože si měnily tvář, která jim byla dána Bohem. V roce 1500 bylo katolickým ženám doporučováno, aby použití rtěnky zmiňovaly u zpovědi.
Foto: Profimedia
Hon na čarodějnice ale nakonec naštěstí skončil. K tomu, než se rtěnky začaly vyrábět komerčně, ušel však zkrášlovací produkt, který je dnes běžnou součástí ženské kabelky, dlouhou a trnitou cestu plnou předsudků. První komerčně vyráběná rtěnka pochází z roku 1884 z Francie. Byla vytvořena z kombinace jeleního loje, ricinového oleje a včelího vosku. Rtěnky se v té době prodávaly v papírových tubách nebo zabalené v papíru.
Kovové tuby na rtěnky přišly na řadu v roce 1911, což ženám usnadnilo spoustu práce. Používání kosmetiky bylo u žen v západní kultuře velmi oblíbené. Jasně červená rtěnka se ve 20. století stala symbolem vzpoury, boje za ženská práva a emancipaci. Její popularita dále vzrůstala s příchodem němých filmů.
V roce 1923, James Brace Mason Jr. patentoval první otočnou trubičku, která rtěnku vysouvala a zasouvala, jak to známe dnes. V období kolem druhé světové války byly pak kovové trubičky nahrazeny plastovými.
Během padesátých let už byla rtěnka tak populární, že ji měla témě každá žena. A svou popularitu si drží do dnes. Rtěnky jsou s námi tisíce let a dokud bude existovat móda, budou tady i rtěnky!
Foto: Profimedia
Zdroje: Besame Cosmetics, Real Simple, Daily Jstor, Bust, Wikipedia/Karmín, InStory, Lipstick History
Nový komentář
Komentáře
Rtěnka je prostě nepostradatelná záležitost. Je ženská, je sexy, prostě nutnost
Děkuji za zajímavý článek a ještě zajímavější obrazy.