Propichování vlastního těla a zdobení šperky je staré jako lidstvo samo. Trendem poslední doby je piercing (také velmi stará metoda krášlení), který se rozprostřel snad do všech (i těch nejtajnějších) zákoutí lidského těla. Ale o něm až někdy příště.

Dnes se zaměříme na „piercing", kterým nás matky obdařily ještě v porodnici. Však to znáte: „Holčička musí mít náušnice."

Já sama jsem to u svých dcer dlouho odkládala, ale pak jsem přece jenom podlehla nátlaku tchyně, která jim pořídila zlaté náušnice, a tuto nepříjemnou proceduru s nimi absolvovala. Co vám budu povídat, trpěla jsem při tom jak zvíře, ale holčičky to nesly statečně a v něžných sametových boltcích se jim houpali rozkošní čtyřiadvacetikarátoví ptáčci.


Tím to ale zdaleka neskončilo. Následovalo zarudnutí, zhnisání a nekončící hojení. Nakonec jsme to vzdaly a náušnice putovaly do krabičky. Propichování bylo tenkrát jedinou možností, jak dostat náušnici do lalůčku.

Dnes už bych volila mnohem hygieničtější a pohodlnější metodu – nastřelování pomocí nastřelovací pistole, která ucho rychle a bezbolestně propíchne a zároveň nasadí náušnici a uzavře ji.

Nastřelovací náušnice jsou vyrobené ze speciálního kovu. Ty zlaté potažené 24karátovým zlatem, bílé paládiem. Navíc splňují všechny hygienické požadavky - balení náušnic je sterilní a ten, kdo náušnice nastřeluje, musí používat speciální rukavice, aby nedošlo k žádnému kontaktu pokožky jeho ruky s „nastřelovanou" osobou, takže infekce je vyloučena. Navíc by měly mít náušnice atest ze státní zkušebny.

Tak co, jaké je vaše rozhodnutí? Nástřel, nebo propíchnutí? Pokud jste věrní propichování, svěřte se odborníkům a ne kamarádkám, které nad zapalovačem nahřejí jehlu – i když doufám, že je to už dávnou minulostí.

Nosíte náušnice?
Pokud ano – máte propíchnuté uši?
A od koho – od lékaře nebo od známých?
Nebo jste se svěřila nastřelovačům?

TÉMATA:
ZDRAVÍ