Zdravím všechny ženy-in,
obzvlášť ale všechny mé kolegyně, které stejně jako já nemají domácí práce jako své hobby. A že jich je:), jak tak koukám na ohlasy na dnešní téma.
Jsem na tom podobně jako většina z vás, pořádek mám ráda, ale nejsem ochotná obětovat mu většinu svého volného času.Takže to válím jako vy. Uklízí se nepravidelně, co je zrovna potřeba, a musím se pochlubit, že mám doma takovýho jednoho chlapíka, kterýho se mi podařilo hned zkraje zpracovat a o domácí práce se dělíme. Podotýkám, že to "hned zkraje" je velmi důležité.
Jakmile totiž nenastolíte pravidla v období silné sexuální přitažlivosti, později si neškrtnete:)
Oba dva však nemusíme žehlení. Domnívám se, že miláčkovi to přijde jako jó nedůstojný chlapa a já to fakt nesnáším.Takže žehlím tak jednou za dva měsíce, když už opravdu není ani co z koše tahat. To už obvykle slýchám různé narážky a jsem uplácena čokoládičkami, lichotkami a masážemi. Zhruba tak dva týdny se na akci psychicky připravuji, pak si pustím Pelíšky, Pupendo nebo něco v tom stylu, odhodlaně se do toho pustím, a když je po všem, zjistím, že to ani tak nebolelo. Obrovský pocit křivdy se mne zmocní, když druhý den vidím, že je zas plnej koš špinavýho prádla! Přece když jsem se tak překonala, tak by to mělo nějakou dobu vydržet, ne?
Ale teď k mé historce: Začátkem roku můj drahý slavil třicátiny a od své babičky obdržel láhev archivního kvalitního vína. Zrovna tou dobou v naší ložnici úspěšně narostla hromada tak 8-10 praček vypraného prádla. Drahoušek mi podlézavě nabídl na ochutnání sklenku svého vzácného moku, dokonce i prkno a prádlo mi k televizi přenesl, a že si půjde něco vyřídit a pak malou vydzvedne ve škole. Mohla jsem nerušeně žehlit. Sklenička ve mně zahučela jedna dvě, žehlení bylo velmi vyčerpávající a únavné, tudíž jsem se odvážila nalít si ještě jednu... no pak už to šlo ráz na ráz a ten zbytek přece nemělo cenu tam nechávat, to by bylo trapný, že?
Když se mí drazí zhruba po dvou hodinách vrátili, našli doma ženu a matku rozveselenou, tolerantní a benevolentně smýšlející. Manža nepojal podezření, ani když mě našel, jak ještě skládám fusekle a spoďáry a přitom mám stále dobrou náladu.
Asi po půl hodině si vzpomněl na víno a promnul natěšeně tlapky: ,,Tak a teď si dám taky skleničku tý dobrůtky".
Jen jsem se přiopile uchechtla, přikrčila se nad svýma fuseklama a snažila se být co nejneviditelnější.
Z kuchyně bylo slyšet otvírání skříňky, odšpuntování... NO VĚRO?!!!!!!!!
Mám úžasnýho, tolerantního chlapa, a tohle bylo jedinkrát, kdy se mnou asi půl dne opravdu nemluvil. Pak mi sdělil, že by mu až tak nevadilo, že jsem to schlamstla sama, jako ta kamufláž s prázdnou flaškou.
Od té doby míváme doma do zásoby láhev vína pro případ, že bych se ukecala k žehlení.
Ovšem, zrovna nedávno zmizela, ale koš s nevyžehleným prádlem ne. Chi-chi
Všechny aktivní hospodyňky zdraví
šotík

Milý šotíku,
svůj nick jste zvolila opravdu dobře.

Reklama