car

Kdo řídí auto a tvrdí, že nikdy neboural, tak lže. To je, jako když se jezdec dušuje, že nikdy nespadl z koně. Buď kecá, nebo toho na koni moc nenajezdil.

Já bych také mohla říct, že jsem nikdy nebourala, a svým způsobem bych měla pravdu. Nikdy jsme nemuseli volat policajty, nikdy jsem nikoho nezranila a následky mých karambolů byly spíš kosmetického rázu: Poškrábaný lak, odřený nárazník, zmačkaná espézetka. Byly to prostě jen takové „ťuky“, na které se s odstupem času dívám spíš s humorem.

Zrovna nedávno jsem se ve štrůdlu posouvala z kopce. Slunce mi svítilo do očí, tak jsem začala hledat brýle. Zprvu jsem jen šátrala v tašce na vedlejším sedadle. Ale znáte to, dnešní objemné kabely by se daly přirovnat spíš k popelnicím. Po hmatu jsem přehrabovala její obsah, bez valného výsledku. I přišlápla jsem brzdu a nahlédla do kabelky. A jak jsem se nahnula, povolila nechtěně pedál a BUCH! Opřela jsem se nárazníkem o auto stojící přede mnou. Chlap vyskočil, já vyskočila a jali jsme se kontrolovat rozsah škod. „Hrozně se omlouvám, nemáte odřené auto?“ ptala jsem se vyděšeně, ale chlap mi místo odpovědi podal mou pošramocenou SPZ a se shovívavým úsměvem nastoupil do své netknuté Audinky.

Jiný ťuk byl ještě komičtější. Jela jsem silnicí, která se zužovala do jednoho pruhu. Já způsobně pěkně vpravo, zatímco někteří nedočkavci předjížděli celou kolonu a na konci se cpali před vás. Na to jsem alergická. Proč všichni trpělivě čekají a druzí na ně dlabou a ještě jsou drzí? A tak to bylo i v tomto případě.

Na jedničku jsem se dokodrcala do místa zúžení, když v tom se zleva přiřítil sporťák nacpaný omladinou a dožadoval se místa. Nepustila jsem je a měla jsem z toho zlomyslnou radost. {Jen si počkejte, prevíti.“ A jak jsme tak na sebe přes okénka gestikulovali, nepostřehla jsem auto před sebou a opět BUCH! No trapas jak Brno. Z auta vystoupila žena a mrkla na nárazník. Nic, ani škrábaneček, od toho jsou přece nárazníky, ne, ale omladina se mohla potrhat smíchy a já měla z ostudy kabát.

Tak takové jsou moje karamboly a doufám, že u nich zůstane. I tyhle ťuky mě ale nějakým způsobem ponaučily a zvýšily mou ostražitost. Člověk nikdy neví.

Jak jste na tom s bouráním vy, milé ženy-in? Měly jste někdy vážnou nehodu? Bojíte se od té doby řídit? Nebo jste měly jen nehody typu „ťuk“ o nárazník? Napište nám o tom.

TÉMATA:
DOMA