Kdo řídí auto a tvrdí, že nikdy neboural, tak lže. To je, jako když se jezdec dušuje, že nikdy nespadl z koně. Buď kecá, nebo toho na koni moc nenajezdil.
Já bych také mohla říct, že jsem nikdy nebourala, a svým způsobem bych měla pravdu. Nikdy jsme nemuseli volat policajty, nikdy jsem nikoho nezranila a následky mých karambolů byly spíš kosmetického rázu: Poškrábaný lak, odřený nárazník, zmačkaná espézetka. Byly to prostě jen takové „ťuky“, na které se s odstupem času dívám spíš s humorem.
Zrovna nedávno jsem se ve štrůdlu posouvala z kopce. Slunce mi svítilo do očí, tak jsem začala hledat brýle. Zprvu jsem jen šátrala v tašce na vedlejším sedadle. Ale znáte to, dnešní objemné kabely by se daly přirovnat spíš k popelnicím. Po hmatu jsem přehrabovala její obsah, bez valného výsledku. I přišlápla jsem brzdu a nahlédla do kabelky. A jak jsem se nahnula, povolila nechtěně pedál a BUCH! Opřela jsem se nárazníkem o auto stojící přede mnou. Chlap vyskočil, já vyskočila a jali jsme se kontrolovat rozsah škod. „Hrozně se omlouvám, nemáte odřené auto?“ ptala jsem se vyděšeně, ale chlap mi místo odpovědi podal mou pošramocenou SPZ a se shovívavým úsměvem nastoupil do své netknuté Audinky.
Jiný ťuk byl ještě komičtější. Jela jsem silnicí, která se zužovala do jednoho pruhu. Já způsobně pěkně vpravo, zatímco někteří nedočkavci předjížděli celou kolonu a na konci se cpali před vás. Na to jsem alergická. Proč všichni trpělivě čekají a druzí na ně dlabou a ještě jsou drzí? A tak to bylo i v tomto případě.
Na jedničku jsem se dokodrcala do místa zúžení, když v tom se zleva přiřítil sporťák nacpaný omladinou a dožadoval se místa. Nepustila jsem je a měla jsem z toho zlomyslnou radost. {Jen si počkejte, prevíti.“ A jak jsme tak na sebe přes okénka gestikulovali, nepostřehla jsem auto před sebou a opět BUCH! No trapas jak Brno. Z auta vystoupila žena a mrkla na nárazník. Nic, ani škrábaneček, od toho jsou přece nárazníky, ne, ale omladina se mohla potrhat smíchy a já měla z ostudy kabát.
Tak takové jsou moje karamboly a doufám, že u nich zůstane. I tyhle ťuky mě ale nějakým způsobem ponaučily a zvýšily mou ostražitost. Člověk nikdy neví.
Jak jste na tom s bouráním vy, milé ženy-in? Měly jste někdy vážnou nehodu? Bojíte se od té doby řídit? Nebo jste měly jen nehody typu „ťuk“ o nárazník? Napište nám o tom.
Nový komentář
Komentáře
Zdravím, prosím hledám možnosti, jak se správně postarat o lak auta v tomto počasí, kdy je lak vystavován velké zátěži? Existuje nějaká správná a opravdu spolehlivá ochrana laku auta?
Koupila jsem s manželem nové auto a teď máme strach ho někde nechat. Dá se lak auta nějak účinně chránit? Nějaká dobrá autokosmetika například?
Já měla asi před 2 týdny menší nehodu, ale naštěstí to bylo jen takové menší škrábnutí. Strašně moc mi pomohli v servisu: https://www.united-6.cz/opravy-skrabancu-plastovych-dilu/ kde se i dočtete, jak na postup, když se Vám něco takového nepříjemného přihodí.
Taky jsem nedávno měl menší bouračku, ale ikdyž to vypadalo hrozivě, vzniklo z toho na mém autě pouze pár škrábanců. I těch bych se však rád zbavil. Na https://kralmotoru.cz/media/video-oprava-skrabancu-na-laku-automobilu je video jak se takové škrábance dají opravit, ale mě se to pořád nedáří, někdo nějaký tip?
Tak to já už bohužel za ta léta, co řídím bourala několikrát. Nikdy se naštěstí ale nejednalo o nic vázného. Jak píšete, vždy to byly spíš jen takové ťukance. Teď naposledy jsem "bourala" zhruba 4 měsíce zpátky. Ještě štěstí, že mám dobré povinné ručení, které škodu pokrylo.
Na začátku ježdění jsem si o vlastní sloupek u stání odřela auto, blbej odhad! Při couvání....manžel mi to zaparkoval cca 10 cm a já byla zvyklá na větší odstup, tak jsem ze zvyku otočila volantem- automatika- a už to bylo
. Jinak se řízení věnuju 100% A děti ví, že nesmí moc vyvádět, protože se jim nemůžu věnovat, když řídím! A spolujezdce klidně vysadím, když vyvádí.
peetrax — #5 Taky mě to zaujalo
13042000 — #6 Když jsem psala, že mě iritují řidiči, kteří se za volantem věnují všelijakým kravinám jen ne řízení (např. čtení, telefonování, rabování v přihrádkách, dětem...) a nestíhají se orientovat v provozu a na křižovatkách, byla jsem špatná já, že si dovolím na ně zatroubit, aby se vzpamatovali
Velká spousta nehod by se nestala, kdyby byli lidi pozornější 
átéčko — #9 Onehdá mi lehce odřel blatník sousedovic syn při parkování a přišel se omluvit. No, naštvaná jsem byla, ale co, řekla jsem, že jsem ráda, že se přišel omluvit a oděrka není tak velká. O týden později to udělala jeho matinka, čučela do oken, jestli jsme ji neviděli a mazala domů
átéčko — #9 ano, může se stát, ale u obou případů paní Dany jsem prostě měla pocit, že se nevěnovala 100% řízení.
13042000 — #6 Stát se může. Já se věnuji stoprocentně a někdo do mě vždycky narazí. Ale je to jen věc, nemá to duši. Horší by bylo někomu přejet byť jen nohu.
Jo, vlastně, při mém první samaostatném parkování jsem třískla sousedovi do auta. Sešly se nejhorší okolnosti. Já- řidič začátečník, neseřízené auto a na chodníku tchýně, cosi volající. Snažila jsem se jí neposlouchat a v klidu zaparkovat.
Jenže auto chcíplo a já jsem znovu startovala. A protože tam byla rychlost a auto vyrazilo vpřed, skočila jsem na pedál brzdy. Nebyla to brzda, ale plyn a já vyjela prudce proti autu a zaparkovala na chodníku. Soused měl a na autě malou škodu, ale než jsem zjistila, čí je to auto, a než jsem s ním mluvila, bylo mi hrozně. Ale on mě jen přivítal mezi řidiče!
13042000 — #6 Z článku mám bohužel stejný dojem. A pak se bude ještě paní Svobodová ohánět tím, že kdo tvrdí, že nikdy neboural, lže.
Tohle mě fakt dokáže nadzvednout ze židle!
Dante Alighieri — #1 doufám, že jsi těm chudákům, cos je odřela, na sebe nechala kontakt.
Dano, nechci kritizovat, ale co se třeba plně věnovat řízení, když jsi za volantem. V obou případech to bylo pochybení z tvé strany. Nesledovala jsi provoz, ale v jednom případě hrabala v kabelce, v druhém případě dělala posunky na omladinu. Promiň, ale příště se věnuj řízení na 100% a uvidíš, že se ti to už nestane.
Hned ta první věta se mi nelíbí. Co to zas je? Proč by nemohli existovat řidiči, co jezdí dlouho, a přitom ani jednou nebourali?
Dante Alighieri — #1 Z garáží v obchodních centrech mám špatný pocit, doslova je nenávidím. Ne kvůli parkování, ale asi jsem zblbla z US filmů
. Ne tak vážně ne. Ale důvod je jasný - mně to tam smrdí.
Nikdy jsem nebourala
Ani v provozu, ani na závodech, ani při parkování
Já mám za sebou taky pár dorbných ťukanců. Nějak nedokážu odhadnout, když parkuju v parkovacích domech jak daleko mám čumák auta od zdi - už máme pěkně odřený nárazník kolem SPZ. Tak jsem to vyřešila tím, že jsem do těchto míst začala nacouvávat a na kufr už mám lepší odhad.
Ale jednou se mi podařilo u auta o nárazník ohnout dvířka tak, že nešlo stáhnout okénko u sdpolujezdce. Naštěstí to bylo na škodě 120, takže druhému autu se nic nestalo a naše oprava sála asi 70kč. A asi tři měsíce, kdy se mi kvůli tomu můj mazel a můj táta chechtali.
Mám vlastní auto od června 2009. Ťukance už nepočítám. Hned dvakrát jsem došla k újmě v garážích Paláce Flora, je to tam strašně úzké. Než zaparkuju, zpotím se hrůzou. Už tam nikdy nepojedu! Jednou jsem se tam otřela o sloup pravým bokem, podruhé levým a ještě jsem si odrovnala zrcátko - naštěstí jsem ho potom složila do původní podoby. Hned druhý den jsem vycouvávala na ulici a bouchla zadkem do zrezlého zaparkovaného favoritu - vůbec jsem ho neviděla. Na mém autě ani škrábanec, ale jemu jsem to promáčkla.
A jednou jsem se při parkování otřela hned o dvě cizí auta. Nejdřív bokem o jednoho, pak jsem se lekla a rychle jsem vycouvávala, ale za mnou byl druhý... Vlastně jsem se všude otírala výhradně při parkování.