Nejhorší období pro všechny, kteří ztratili své blízké, jsou svátky. O Vánocích se totiž cítí ještě opuštěněji než obvykle. Nejdůležitější ale je se nevzdávat a poprat se i se smutným osudem. Petra (45) se rozhodla bojovat a samoty na Štědrý den se přestala bát.

„Rodiče už nemám a manžel mi umřel před lety při autonehodě. Byl mojí osudovou láskou a já už se prostě znovu nedokázala zamilovat.  Děti jsme spolu mít nestihli. Jeho smrt mě tak zdrtila, že jsem byla chvilku zavřená i na psychiatrii. Dala jsem se už docela dohromady, ale na Vánoce je to nejhorší. Všechny vzpomínky se mi vrací,“ říká tmavovlasá Petra, která má neuvěřitelně smutný pohled.

charita

„Štědrý den jsme s manželem milovali. Dávali jsme si ručně vyrobené dárky a společně pekli cukroví. Každý rok na to myslím. Po jeho smrti jsem se snažila Vánoce ignorovat a utápěla se v sebelítosti. Pak mi ale můj doktor doporučil kurz kreslení. A tam jsem potkala Lucii,“ vypráví Petra a dodává: „Její energie mě inspirovala. Má podobně tragický osud jako já. Přišla o dítě. Ale narozdíl ode mě se nikdy nepoddala smutku. Každý rok pomáhá o Vánocích lidem bez domova a díky tomu se necítí tak opuštěná,“ vypráví Petra.

„Lucie mě přemluvila, ať jdu do komunitního centra s ní a pomůžu aspoň připravit Vánoce pro ostatní, když je odmítám sama slavit. Několik dní jsem tak s ostatními připravovala vše proto, aby si mohli svátky užít i lidé bez domova. Dělali jsme radiční menu: rybí polévku, smaženého kapra se salátem a vánočku. Byla jsem z toho ze začátku nesvá, ale když začali chodit první hosté, kteří byli rádi za každé teplé jídlo a já na nich viděla, že jsou aspoň na chvilku štastní, že mají kde a s kým strávit svátky, došlo mi, že Vánoce přece jen můžou být obdobím štěstí a radosti,“ lehce se Petra usmívá.

Od té doby každý rok chodí do komunitního centra a na svátky už se zase těší. „Snažím se pomáhat každý den a pomalu se mi vrací chuť do života,“ přiznává brunetka.

Čtěte také:

TÉMATA:
RODINA