Foto: Shutterstock
Iniciativa HateFree Culture bojuje za společnost bez nenávisti. Propaguje ideály tolerance a inovace vzájemného soužití různých vrstev lidí. Přináší pohledy lidí z různých marginalizovaných skupin, jejichž hlas často ve veřejném prostoru chybí. Jednou z problematik, které se věnují, je také téma násilné sterilizace. V současné chvíli stojí u vzniku Centra pro oběti násilné sterilizace. Tato organizace vznikla na Ostravsku a vede jí Elena Gorolová, která si sama sterilizací prošla v rámci porodu císařským řezem a nyní je bojovnicí za práva žen, jež byly bez kompetentních informací či často bez souhlasu sterilizovány. To ona významnou měrou pomohla k tomu, že byl prosazen zákon o jejich odškodnění. Teď stojí v pozici mluvčí organizace.
„V roce 1990 ve Vítkovicích mi po dvou císařských řezech provedli sterilizaci. Hned od té doby jsem cítila, že bych s tím chtěla něco dělat,” říká v rozhovoru pro Hate free Elena Gorolová. „V dnešní době, pokud má dojít ke sterilizaci například ze zdravotních důvodů, tak dostane dotyčná veškeré informace s sebou domů k prostudování. Tuto možnost jsme my neměly. Podepisovaly jsme souhlas se sterilizací přímo na porodním sále.”
V Centru pro oběti násilné sterilizace mohou ženy (ale i muži) získat konzultaci ohledně odškodnění a rovněž se jim dostane pomoci při získávání jejich dokumentace. Právě tento krok bývá největším úskalím na cestě k odškodnění. Hovoříme tu totiž o protiprávním úkonu, který mohl být provedený i před čtyřiceti lety a získat takto starou dokumentaci a následně dokázat, že se jednalo o sterilizaci protiprávní je velmi složité. Podle slov mnoha obětí totiž docházelo k podepisování dokumentů se souhlasem na porodních sálech při právě probíhajícím porodu. Takové jednání je samozřejmě protiprávní, neboť dotyčná se nenachází ve stavu, kdy by měla možnost si prostudovat dokumenty, doptat se na nejasnosti a následně mohla s chladnou hlavou rozhodnout. Ovšem dokazování tohoto faktu je z hlediska práva velmi obtížné.
Sterilizace se netýkala jen žen
„Osobně jsem prosazoval, aby v zákoně nebylo uvedeno slovo ŽEN, ale OSOB. Jelikož násilná sterilizace potkala i muže při nejrůznějších operacích. Sám jsem měl informace, že nezákonná sterilizace postihla i muže a já očekávám, že několik mužů se může ozvat i z tehdejších ÚSP, tedy ústavů sociální péče, kde byla taková praxe, že ke sterilizaci docházelo,” říká psycholog a metodik sociální práce Ladislav Zamboj.
Společenský kontext sterilizací. Upozornila na ně Charta 77
Valná většina případů nezákonné sterilizace proběhla za minulého režimu v 70. a 80. letech. Právní zázemí pro tyto praktiky poskytoval zákon o péči a zdraví lidu z roku 1966. Veškeré právní předpisy byly formulovány velmi obecně a neutrálně, neříkaly nic o etnickém původu, nicméně v praxi byly cíleně zaměřeny především na ženy z romské minority. Porody Romek byly diskutovány jako součást tzv. „řešení cikánské otázky“ (obdobně se zmínkami o Romech vyhýbal i zákon z konce 50. let zakazující kočovný způsob života).
Podle zprávy Evropského centra pro práva Romů z roku 2016, která popsala svědectví žen, vytvářeli sociální pracovníci, lékaři i zdravotní sestry na ženy nátlak nebo s nimi manipulovali, falšovali jejich podpisy ve zdravotní dokumentaci, poskytovali jim nedostatečné či lživé informace. Často zákroky prováděli při porodu císařským řezem, kdy ženy ani nemohly dát informovaný souhlas.
Jako první na toto jednání porušující lidská práva upozornila Charta 77 ve své zprávě Postavení Cikánů-Romů v Československu. Po roce 1980 se významně o zrušení této protiprávní praktiky zasazoval Ruben Pellar a Zbyněk Andrš, jenž byli ve spojení se dvěma sociálními organizacemi z Nizozemí, ovšem nepodařilo se. A to i přes obsáhlou zprávu s více než 300 prokázanými případy. Tlustou čáru za nedobrovolnou sterilizací ovšem neudělala ani oslavovaná sametová revoluce, stále docházelo k dalším a dalším sterilizacím.
V současné době se v souvislosti s odškodněním pro oběti o sterilizaci stále více hovoří. V rozhovorech promluvilo mnoho obětí a svěřily se, že nedobrovolná sterilizace jim mnohdy zničila rodinný a partnerský život, sebevědomí i sebeúctu. Je skvělé, že díky odvážným lidem a organizacím bojujícím za lidská práva se poškozeným může dostat nejen pomoci, ale i drobné formy odškodnění za jejich celoživotní utrpení.
Zdroje: HateFree Culture, A2LARM, Česká policie vyšetřuje nedobrovolné sterilizace romských žen, Nedobrovolnou sterilizací si kromě Romek nejspíš prošly i postižené ženy, Youtube, Instagram HateFree Culture
Nový komentář
Komentáře
Ať si můžu o Romech myslet co chci, tohle je svinstvo. Hnus největšího kalibru. Sama mám 3 děti, nevím zda je to konečné číslo, a neumím si ani v těch nejhorších snech představit, aby za mne rozhodoval nějaký lékař, kolik mám mít dětí.
Možná by to chtělo nějakou statistickou tabulku. Sice se hned v úvodu článku píše, že násilná sterilizace se netýkala jen romských žen, ale dál se mluví jedině o nich.