Ahoj redakce..

tak svatba, jo??? no na tu naši rozhodně nezapomeneme....:-)) 


Konala se jen za přítomnosti nás, svědků a pár přátel.... 
Zmatky začaly hned, jakmile se k nám začali přátelé sjíždět. V jednu 
chvíli jsem zjistila, že mi jaksi někam zmizel ženich se svědkem. Půl 
hodiny nebyli k nalezení, tak jsem šla zbytku osazenstva oznámit, že se s  největší pravděpodobností nevdávám, protože nemám ani ženicha, ani jeho  svědka.... Přítomní zneklidněli, já jsem byla nějak podivně klidná a čekala, jak to dopadne. Asi za půl hodiny jsme totiž měli odjíždět na  radnici, ženich zmizel, svědek zmizel, přijel už Lincoln, který nás měl na  radnici dovézt, a ti bídáci nikde!!!!

Naštěstí přijeli během chvilky -  jeli jen do bankomatu vyzvednout peníze, a nenapadlo je nám to  sdělit... Ach jo. Tak jsme vyrazili směr radnice. 

Tam jsme se matrikářce postarali o mírný šok, když se ptala na zaměstnání  svědka. Můj nastávající sdělil "Milionář"... Paní zazírala, tak manžel  blahosklonně sdělil: "No tak napište podnikatel.." Paní třesoucí se rukou  zapsala povolání a já stranou vynadala nastávajícímu, co tady plaší  chudinky úřednice.. 

Následně jsme zformovali špalír, zazněla námi přinesená hudba a já se  najednou zasekla a před dveřmi do obřadní síně jsem sdělila: "Já tam  nejdu..." To už se o matrikářku začínal pokoušet infarkt a nastávající mě  popadl a do té obřadní síně dovlekl...

Samotný obřad si pamatuju jen matně,  pochopitelně, nejlepší zážitek byl, když jsme se se svědky fotili a moje  svědkyně Anička se mírně opřela o stolek, který se v tom momentě začal  kácet ....:-)))

Rozesmátí jsme vyšli ven a bouchli šampaňské, které se 
mezitím chladilo v ledničce v Lincolnu.... Pak jsme nastoupili do auta a  vydali se domů se převlíct a odkráčet na slavnostní oběd. Nevím, co mě to  popadlo, ale umínila jsem si, že prolezeme střešním okénkem v Lincolnu a  budeme mávat kolemjdoucím... Podotýkám, že bylo 29. února, zima jak v morně, a já jen v lehkých šatečkách...

Řidič Lincolnu byl zřejmě pro  každou legraci, takže jel ulicemi Prahy 6, troubil, já mávala kyticí,  manžel se chechtal... Krásné bylo, když v jednu chvíli nějaký pán na  manžela volal: "Ježíšmarjá, co blázníš,  uteč!!!!" "Už je pozdě!!!" volala  jsem na dotyčného za huronského smíchu osazenstva auta a  kolemjdoucích...... 
Prostě byla to paráda.... jen pochopitelně naše extempore v autě nezůstalo  bez následků, oba jsme to odstonali, takže líbánky vypadaly tak, že jsme  leželi v posteli, cpali se aspirinama a drželi se za ruce......:-))) 
 
No a spousta z vás ví, že jsme letos oslavili už deváté výročí a máme 
sedmiletého Rišáka... Doufám, že aspoň dalších devět let nám to ještě vydrží... 
 
hezký den 
Susina

------------------------------

Milá Susino, ty nikdy nezklameš. To mávání z Lincolna muselo být úchvatené. Necítila jsi se tak trochu jako "první dáma?" :o))) A věřím, že ty aspirinové líbánky jste si později bohatě vynahradili. :o)))
Za Tvůj příbeh k tobě putuje dáreček, snad tě potěší.

Hezkou neděli všem přeje dnešní editorka. Jdu uplácat knedlíky a uvařit zelí, maso v troubě už je skoro upečené. Takže opět po obědě se na vás všechny těším.....