„Bylo mi pětatřicet, když jsme se po deseti letech manželství se svým mužem a dvěma dětmi přestěhovali na vesnici do rodinného domu. Tam to všechno začalo. Už v minulosti si občas rád přihnul k alkoholu. Vzbuzoval v něm agresi, ale sliboval mi, že až budeme mít děti, nechá toho. Tady to však bylo ještě horší.
K alkoholu se brzy přidala i obliba v herních automatech. Svou výplatu nechal zmizet během jediného večera a ostrých hádek kvůli penězům přibývalo. Vždycky chodil domů s výmluvou, že ho někdo okradl, že ztratil peněženku, že jim odmítli výplaty proplatit, a chtěl peníze ode mě. Když jsem argumentovala, že žádné peníze nemáme, protože je propil, zbil mě a bylo mu jedno, jestli ho děti vidí, nebo ne.
Brzy to byl stereotyp – přijít z hospody, zbít manželku a ráno se plazit po kolenou, slibovat, přísahat, prosit o odpuštění a občas se naoko pokusit o sebevraždu, abych ho začala litovat. Během následujících tří let jsem od něj několikrát s dětmi odcházela a bohužel se i vracela. Vždy se pak pár týdnů držel, ale stejně tomu nakonec znovu propadl. Jednoho dne jsem ale našla odvahu, sbalila sebe a děti a odešli jsme nadobro. Už je to třináct let pryč. Prošla jsem ještě jedním nevydařeným manželstvím, ale teď už konečně vedu spokojený život.“
Mohlo by se zdát, že s násilím na ženách, které ve svém příběhu popsala paní Zdena, se u nás už setkáte jen výjimečně. Máme přece zákon, edukaci, centra a neziskové organizace, které se tomu všemu snaží zabránit. Situace se na první pohled jeví jako uspokojivá. Ale jak je to doopravdy?
Vznikl sice zákon o domácím násilí, byli proškoleni odpovědní pracovníci a pracovnice, Policie ČR, byla zřízena intervenční centra, existují neziskové organizace, které se touto problematikou zabývají, ale na druhou stranu se v praktické sociální práci stále ukazují potíže.
Nejzávažnější se zdá být tendence odsunout tuto tématiku z centra zájmu s tím, že již zákon o domácím násilí máme. Ano, to máme, bohužel je velmi opomíjen fakt, že násilníci jsou sice vykázáni z bytu, případně odsouzeni, ale další návazný systém práce s nimi neexistuje.
Násilí na ženách – co to znamená?
O domácím násilí se hovoří především v souvislosti s mladšími ženami, matkami od dětí. Pro ně je také nejvíce zařízení poskytující následnou péči. Bohužel jsou tak celkem mimo zájem ženy, které do takovéto skupiny nezapadají, například seniorky, ženy z romského etnika či jiných minoritních skupin.
I v rámci domácího násilí a násilí na ženách se často upadá do stereotypů. Násilí na ženách neznamená jen domácí násilí, ale také obchodování se ženami, prostituce, stalking (úmyslné pronásledování a sledování). Jako palčivý problém se také ukazuje, že násilí na ženách je vnímáno především z pohledu fyzického násilí, neméně časté jsou však i jiné formy – psychické a ekonomické násilí, vydírání, vyhrožování.
|
Co si myslí Češi?
„V období od 11. června do 17. června 2008 jsme prováděli průzkum, do nějž se zapojilo celkem 440 aktivních internetových uživatelů ve věku 15–64 let. Zúčastnilo se 210 žen a 230 mužů. Internet jsme zvolili záměrně, neboť pro mnohé je těžké o tomto problému mluvit otevřeně na živo,“ řekla členka správní rady SCWF Jana Zichová.
81 % se ve svém okolí setkalo s nějakou formou násilného chování vůči ženám.
63 % se setkalo s psychickým a 45 % s fyzickým násilím.
Názory dotázaných mužů a žen, proč oběti násilí zůstávají s pachatelem, se různí. Podle žen je to především strach z pachatele, výhrůžky, víra, že se partner změní, a ekonomická závislost na pachateli. Muži vidí hlavní příčnu ve strachu z pachatele a výhrůžkách, snaze poskytnout dětem rodinné zázemí a emocionální závislost na pachateli.
Bohužel pouze každá desátá oběť vyhledala odbornou pomoc, pouze 5 % ohlásilo událost na policii. Hlavní překážkou razantnějšího řešení situací je především strach z konfliktu, do kterého by musela oběť vstoupit. Celá 1/4 obětí se v této situaci cítí bezradně, vůbec neví, jak mají problém řešit.
Drtivá většina respondentů, která se do výzkumu zapojila, se domnívá, že v jejich současném vztahu k násilí nemůže dojít. Pouze 8 % dotázaných připustilo, že by u nich mohlo dojít k násilnému chování.
Na následujícím grafu jsou znatelné rozdíly mezi mužským a ženským způsobem řešení krizových situací. Otázka zněla: Pokud byste se vy osobně stal/a obětí domácího násilí, jak myslíte, že byste tuto situaci řešil/a?
Odpovědi:
Co dělat?
Ženy, které jsou nějakým násilním chováním ohrožovány a nevědí, jak situaci řešit, se můžou obrátit na některé z intervenčních center v jednotlivých krajích, jejichž kontakty najdou na stránkách organizací sdružených v koalici organizací Koordona.
Setkala jste se osobně nebo ve svém okolí s násilím? Jak jste se k situaci postavila? Myslíte, že se to může stát i vám? Co je podle vás hlavní příčinou domácího násilí?
Nový komentář
Komentáře
Kdyby napřáhl v hádce, tak napřáhnu taky a nebude se stačit divit, ale jak je ve hře alkohol, od takového pryč. Vím o čem píšu, je to dva měsíce ,co jsem jednoho takového opustila. Přišel domů opilý a pokusil se mě praštit - pěstí dostal on a za tři hodiny jsem byla sbalená pryč z bytu. Je pravda, že matky dětí to mají komplikované - jenže, tohle násilí nevzniká naráz, většinou graduje.
Pro mě je domácí násilí nepochopitelné a ještě více nepochopitelné je chování obětí.
Vivian: sako od hoven
nějak nedokážu pochopit ženskou, která u takového zmetka zůstane...fakt nedokážu
...nedokážu pochopit případ, kdy ženská posílala druhovi do basy balík, když tam seděl za to, že rozpáral její dceři břicho
...nedokážu pochopit máminou kamarádku, která v noci utíkala s dcerami z domu, protože jí chlap přišel narvaný jak dělo a bušil do všeho, co mu stálo v cestě, i když ona živila rodinu, protože on, co vyděla, to hned prochlastal
, vlastně tady nechápu, proč si ho brala, protože podle mámy to byl blb už od pohledu
...těžko říct, fakt nevím
Rikina: pravdu díš. A matky malých dětí zní líp.
Vivian: v tomto případě nestačilo, neboť je to pravděpodobně zkratkovité vyjádření výrazu "matky malých dětí" nebo tak něco. Sice to zní i vypadá blbě, ale logické by to bylo. Žena, která se musí starat o nezletilé ratolesti, je v horší situaci, než taková, která vzdoruje domácímu násilí jen sama za sebe. A napsat jenom "matky" nestačí - taky jsem matka, ale už ne "od dětí", nýbrž matka dvou již dospělých mužů. Čili do té skupiny bych nespadala.
A co týrání mužů?
Teda ale "matky od dětí" je strašnej výraz, to je jak sako od hoven... Nestačilo by napsat "matky"? Je přece logické, že když je někdo matka, tak má děti...
risina: Máme přece zákon, edukaci
Téma domácího týrání žen (a nejen žen) je velice, velice složité a vážné téma a hledání optimálního řešení je moc obtížné. Ve věci je mnoho faktorů, které vše ovlivňují, a které buď napomáhají či naopak znesnadňují toto řešení... už jen základní fakt, že každý jsme individualita s vlastním pohledem, přístupem, vyhovujícím řešením... - což je velice patrné už jen z odpovědí zde
Já píšu na toto smutné téma práci, pokud by mě chtěl někdo kontaktovat, svěřit mi svůj příběh - ať už s úmyslem pomoci někomu svými radami či pro ulevení své bolavé duši, budu moc ráda a určitě všem odpovím. Ahoj Iveta
vendyna: O romkách jsem četla, že jsou schopné vzít děti a odejít středem - jsou velmi hrdé
"O domácím násilí se hovoří především v souvislosti s mladšími ženami, matkami od dětí. Pro ně je také nejvíce zařízení poskytující následnou péči. Bohužel jsou tak celkem mimo zájem ženy, které do takovéto skupiny nezapadají, například seniorky, ženy z romského etnika či jiných minoritních skupin. " hmmmm, nerozumim, proč tam údajně nezapadají důchodkyně nebo Romky apod. ????
Jednou to manžel zkusil, ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsem držela v ruce nůž. Se slovy - to neuděláš po mně natáh ruku. Pak jsme se naložili do auta a vezla jsem ho do nemocnice zašít tu nepokojnou ruku. Když se ho doktor ptal, co se stalo, tak mu odpověděl, že ho manželka chtěla zabít. Dostalo se mu odpovědi, že takhle by to asi nešlo, řezat nebo bodat se musí
jinam. To bylo před 40 lety, a tak byly nastaveny mantinely.
"sliboval mi, že až budeme mít děti, nechá toho" - a proč si s takovým ty děti jako pořizovat?
Nechat se mlátit? Ani náhodou. To by zkusil jednou a nestačil by schody počítat.
Já nevím ci řešíte? Vždyť je tu návod a dokonce se rozdávají ricinový semínka
//zena-in.cz/rubrika.asp?idc=38859&id=5
Jednou by to zkusil a viděl by ten cajmrsk, kterej by dostal. Rozhodně nejsem z těch, které by se nechaly mlátit. Mám manžela hodného, 15.7. máme 3. výročí svatby a moc ho miluju, ale tohle? Jak říkám, dostal by, že by se z toho nevzpamatoval.
Eva_Fl: "Matky od dětí" není jediná divná formulace, použitá v článku. TOHLE se učí na fakultách žurnalistiky???
existuje jen jedna jediná příčina a tou je mozková nedostatečnost toho co k tomu násilí přistupuje, už nemá argument tak začne mlátit kolem sebe, vždy je to člověk co má problém se sebou samým a vyleje si to na prvním podnětu, který v tu chvíli má, a takový člověk buď projde obdornou pomocí, najde svůj problém a vyřeší ho, nebo prostě je to kretén kterému nic v životě jedojde a bude pořád stejný a pak je jediným řešením dostat se pryč od takového člověka...můj názor
druzí si k nám dovolí jen to, co jim samy dovolíme. Pokud se žena nechá bít a situaci neřeší, je to její záležitost.
"...bohužel je velmi opomíjen fakt, že násilníci jsou sice vykázáni z bytu, případně odsouzeni, ale další návazný systém práce s nimi neexistuje."
To je velká chyba, protože to pak opakují v dalším vztahu. Kdyby se jen z částí z nich podařilo terapeuticky pracovat, aby se naučili lepší vzorce chování, byla by to velká výhra.