Moje milá Ženo-in,
nejdříve musím všechny pozdravit, jak v redakci, tak čtenářky. Nedá mi to, abych se nepodělila o svůj, pro mě hrůzostrašný, zážitek se zubem.
 
Za totality jsme se s polskými přáteli střídali s návštěvami, vždy jednou oni k nám na víkend, podruhé my zase k nim do Polska.Takto jsme se navštěvovali několik let, a když u nich skončila totalita, nějakou dobu před naší, jeli jsme do Polska na oslavu.
 
Všechno probíhalo v pohodě, než mě začal bolet zub - stolička. Léky už žádné nepomáhaly, a tak jsme se s polským kamarádem vydali k soukromé zubařce do bytu (teprve soukromě začínala doma). Přijala mě ochotně, posadila do křesla a po vyřčení, že zub musí ven, mě bez umrtvení začala stoličkou lomcovat. Přes bolest jsem cítila, jak něco ruplo, opět lomcování a rupání, nakonec mě do té hrůzy doslova vrazila něco jak vatu a řekla - hotovo. Voda nikde, zato krve jak u řezníka.
 
Kamarád mě doslova vynesl ze zubařského křesla, bolestí jsem nevnímala, zaplatil tehdy za mě v našich korunách 600,-, naložil mě do auta a až po několika lécích na bolest a taky hodinách jsem ucítila úlevu.
 
Do dneška na ten zážitek nezapomenu, a i když už jsem se u nás taky naseděla na zubařském křesle dost a dost, je to pro mě jako procházka růžovou zahradou.
 
             Krásný den přeje
                                              japa    
Tak to jste měla skoro středověký zážitek, ještě že ta polská doktorka neměla kovářské kleště. Díky za příspěvek.