Mám problém. Velký. Jsem těhotná. Je mi teprve 17 let a chodím do druhého ročníku střední školy. Já vím, jsem blbá, měla jsem brát nějakou antikoncepci, ale myslela jsem, že když je to napoprvé, tak se nemůže nic stát. Navíc mě Luboš ujišťoval, že si dá pozor.

Ale dopadlo to úplně jinak a já jsem teď ve druhém měsíci a doma mám peklo.

Naši jsou na mrtvici, nemluví se mnou ani klika u dveří. Chtějí, abych si to nechala vzít, že prej jsem ještě moc mladá na to, abych měla dítě. Lubošovi je 20 a taky ještě chodí do školy. Ale slíbil, že toho nechá a půjde pracovat a postará se o nás.

Já si to dítě chci nechat! Cítím se na to, vím, že se o něj dokážu postarat. Akorát máme problém s bydlením, museli bychom bydlet u našich, protože rodiče Luboše mají malý byt. A v tom je právě ten problém. Naši jsou proti. Myslí si, že to nezvládneme, že nás Luboš nedokáže zabezpečit. Ale já mu věřím, on je dost vyspělej, není takový trdlo, jako jsou někteří jiní kluci. Ale i jeho rodiče zrazují. Chtějí, aby dostudoval vysokou školu.

Jsem opravdu zoufalá. Copak to naši nedokážou pochopit? Že se nechci vzdát svého dítěte? Myslím, že jim vadí i to, že by se k nám Luboš měl nastěhovat a ještě by přibylo dítě. Mám ještě mladší ségru, takže by musela uvolnit náš společný pokoj a jít do ložnice a rodiče by holt spali v obýváku. Já v tom takový problém nevidím, ale oni jo. Bylo by to přece jenom na čas, než bysme si sehnali nějaké vlastní bydlení, tak by to vydržet mohli.

Taky se mě máma ptala, kde si myslím, že vezmu peníze na výbavičku, na kočárek a tak. No, to se přiznám, že moc nevím, kde na to vezmu, určitě to stojí dost peněz, ale určitě by se to nějak zařídit dalo.

Moc mě mrzí, že mě naši nechtějí podpořit. Jsou na mě strašně naštvaní, že jsem si tohle zavařila, že nedodělám školu. Jenže i tu školu bych mohla dodělat, můžu ji přerušit a po roce se vrátit. Jenže to by moje máma musela bejt ochotná zůstat pak doma s mým dítětem a to ona neudělá.

Co mám dělat? Já vím, že jsem na rodičích pořád závislá a nemůžu si moc diktovat. Ale copak to jde, to dítě jen tak někam spláchnout? S Lubošem se milujeme a já vím, že z něj bude dobrý táta. Přece nejsem jediná holka, kterou tohle potkalo. Proč to jinde jde a u nás ne? Opravdu se v tom plácám. Ale přece mám právo si rozhodnout o svém dítěti sama, ne?

Reklama