„Naši se mnou prohodí sotva pár slov. A když už, tak nikdy nezapomenou dodat něco pořádně jízlivého. Před každým mě jen pomlouvají, jaká jsem hamižná a sobecká. Trvá to už pět měsíců a nijak to nesměřuje k lepšímu. Mohlo by mi to být jedno, už u nich nebydlím a vídáme se jen o víkendu. Ale asi jsem pořád ještě malá holka, protože mi to přijde hodně líto,“ svěřuje se IT specialistka Kamila. Čím se provinila? Prodala svému devatenáctiletému bratrovi auto.

Foto: Shutterstock

„Bylo už starší, malé a mně přestávalo stačit. Plat mám slušný, tak jsem si dopřála větší, nové. Nic extra drahého, takový ten zlatý střed. Část peněz jsem dala hotově, část mám na splátky. No a to staré jsem chtěla nabídnout k prodeji. Rodiče ale napadlo, že by si ho ode mě mohl koupit můj brácha Roman. Toho to tak nadchlo, že už nemluvil o ničem jiném. Nedávno si udělal řidičák a chtěl jezdit. Já nakonec kývla, ale byla to velká chyba,“ kroutí hlavou Kamila.

Když se totiž rodiče dověděli, že auto bratrovi nenechala jen za symbolickou cenu, ale za tržní, bylo zle. „Šlo o padesát tisíc korun. Právě za tolik se podobná auta běžně prodávají, i dráž. Románek ho i tak moc chtěl, a vzal si půjčku. Já ho rozhodně k ničemu nenutila! Jenže u našich jsem teď ten nejhorší vyvrhel. Prý rejžuju prachy na mladým klukovi, který sotva začal pracovat, a měla bych se stydět. Zvláště když peníze tolik nepotřebuju. Musel se kvůli mé hamižnosti zadlužit a zaplatí tak ještě mnohem víc. On se samozřejmě teď postavil na stranu rodičů a udělal ze sebe chudáčka. Pořád fňuká, že mu nezbývají peníze, a tak ho naši dotují,“ zlobí se Kamila, které si naopak nic nekoupí, jak je rok dlouhý.

„O to mi ani nejde, i když je to nespravedlivé. Je to zkrátka jejich mazánek. Jak si ale můžou myslet, že já peníze nepotřebuji? Žiju sama, platím si bydlení, jídlo, prostě všechno. To mě vážně štve,“ dodává Kamila.

Čtěte také:

Reklama