6501874bbb0d7blobid0.png
Foto: Profimedia

Vrátila jste se po odchodu z Primy k nějakému pravidelnějšímu moderování?
Zatím ne. Přiznám se, že jsem se rozhodla si dopřát delší čas a srovnat si, kam chci směřovat. Dostala jsem sice nabídky setrvat na obrazovkách, kterých si velmi vážím, ale vzhledem k dětem nebo jiným závazkům jsem se je nakonec odmítla. Uvidíme, třeba časem přijde nabídka, která mě přesvědčí vrátit se.

Jak s odstupem času své rozhodnutí hodnotíte? Pořád si za ním stoprocentně stojíte? (Gabriela Lašková byla ve zprávách nahrazena z mateřské se vracející Evou Hecko Perkausovou, možnost moderovat pořad Showtime, kde měla nahradit Gabrielu Soukalovou, odmítla. Ta se o plánovaných škatulatech dozvěděla až z médií, pozn. redakce)
Ano, stojím. Tehdy to sice bylo rozhodnutí plné emocí, ale rozhodla bych se dnes stejně. Nebyla to příjemná pozice a vím, že bych se v tamním prostředí necítila dobře.

Chybí vám zpravodajství? A sledujete to na Primě? 
To víte, že sleduju. Ne už tak často, ale zprávy jako takové napříč stanicemi sleduji pořád, mám ráda přehled. Zpravodajství jsem dělala roky a ráda a ano, občas se mi ještě zasteskne.

Nebyl pro vás odchod i určitým duševním a emočním odpočinkem? Že jste si třeba vyčistila hlavu od všech těch nehod a negativních událostí, které jste ve zprávách oznamovala? 
Svým způsobem ano. Občas jsem si práci nosila domů, byla témata, která pro mě nebylo lehké opustit. Témata spojená s násilím na dětech pro mě byla vždy velmi náročná. Mám dva malé kluky, kteří jsou pro nás vším. Vždy jsem si to brala osobně, ať jsem se snažila emoce vypnout sebevíc. Možná protože jsou kluci ještě malí, tak to pro mě bylo mnohem citlivější. V mnoha věcech se časem obrníte, vnímáte pouze text a fakta, emoce jdou stranou. 

6501874660180blobid0.png
Foto: Profimedia

Zmínila jste své dva syny. Čím se řídíte ve výchově? Je to spíše intuice, nebo třeba načítáte rady z chytrých knížek? 
Hlavně intuicí a láskou. Ale určitě mám pár oblíbených psychologů, jako je třeba Gabor Maté, které ráda sleduji a snažím se vyvarovat chyb, které člověk nevědomě dělá. Dám i na zkušenosti ostřílených maminek, člověk není neomylný a hodně věcí si třeba neuvědomuje. Nicméně intuice je na prvním místě.

Co pro vás bylo zatím v mateřství nejtěžší? 
Trochu se bojím, že to nejtěžší teprve přijde. Malé děti, malé starosti. Minulý týden jsem vedla mladšího syna poprvé do školky, a potom jsem celé dopoledne utírala slzy. Poprvé jsem přišla domu sama a myslela jsem jen na to, jak se tam asi má. Ale to chce samozřejmě čas. Nejtěžší na mateřství je podle mě strach o dítě. A to jsou kluci ještě malí a chodí do školky, ale od doby, co mi jejich srdíčka bušila pod mým, jsem se o ně nepřestala bát.

Zapadly vám děti do života snadno, nebo jste si musela hodně zvykat na určité omezení svobody? 
Já jsem si nijak zvlášť zvykat nemusela. Je pravda, že se dvěma je to mnohem náročnější v mnoha směrech. Zvlášt když nemáte babičky na hlídání, ale co bydlíme v domě se zahradou, užíváme si, že jsme všichni spolu. A to je naše největší svoboda. Já jsem vždycky chtěla být máma, takže si to užívám.

Máte někdy jako matka krizi? Jak to případně řešíte? 
Rozhodně a absolutně ano. Teď jsem měla kluky dva měsíce doma, školka měla prázdniny a já pracovala hlavně z domova. Upřímně říkám, že naši kluci občas umí vydat za deset, hlavně mladší. Občas už jsem z nich byla vyčerpaná a těšila se, až půjdou oba do školky. A teď když tu nemám ani jednoho, je mi najednou strašně smutno. Ale každá máma si jednoduše musí najít chvíli pro sebe, vypnout. Mně většinou stačí, když můžu v klidu pracovat na zahradě, malovat nebo fotit, jet sama na nákup nebo ke kadeřnici. 

Dokážete si v mateřství, které zahrnuje i dětské záchvaty vzteku apod., zachovat chladnou hlavu?
Snažím se, co to jde. Dýchání a polštář mi pomáhají, ovšem někdy taky bouchnu. Strašně nerada, ale jsou chvíle, kdy je toho prostě moc. Snažím se vždy vysvětlovat, poslouchat a být trpělivá, ale zase a znova, někdy jsou emoce (a hormony!) proti mně.

Vyhrají si spolu chlapci, nebo spíš musíte řešit hádky a strkanice? 
Vyhrají, ale dost často to právě končí hádkou nebo pláčem. Starší Ben je už "velký" kluk, je zvyklý na kolektiv a umí se na všem domluvit, ale mladší Vincent je torpédo. Ale věřím, že mu právě kolektiv dětí ve školce pomůže a budou pak s bráchou ještě lepší parťáci.

Nechybí vám někdy panenky místo traktoru?
Upřímně mě to nikdy nenapadlo, třebaže mám hodně neteří, kterým ráda panenky a šatičky kupuju. Ale vždycky jsem chtěla kluky a bagry, auta a kombajny si upřímně užívám. Je pravda, že jsem si vždycky představovala dva kluky a pak malou holčičku, ale měla bych radost i ze tří kluků.

Takže uvažujete o třetím miminku?
V brzké době ne, ale jednou bych si ještě jedno miminko přála, tak třeba se mi to ještě vyplní.

Zdroj: autorský rozhovor s Gabrielou Laškovou

Čtěte také:

Reklama