Praktickým doplňkem je tzv. „štokrle", jak tomu říkala babička. Jednu tuto židličku jsem jí vzala a původní žlutou barvu přetřela hnědým balakrylem.
(Jak jsem si všimla na fotečce, chce to nový nátěr, 12 let dá zabrat i Balakrylu.)
Mám ji v obýváku, a protože je lehká, je s ní snadná manipulace.
Používám ji jako stoleček na jídlo pro děti, výška je ideální v poměru ke křeslu.
Nebo, když je oslava a málo místa na stole nebo je konferenční stůl daleko, tak opět se židlička použije.
A syn na ní dokonce dělal úkoly.
A když se přidá poduška, tak mám další židli.
Babička už 10 let není, ale židlička mi ji připomíná.
Honuska
Milá Honusko,
a je také s úložným prostorem? Tak čtenářky mají tip. Možná něco podobného seženou v bazaru s nábytkem.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
moje babička jí má taky, teď jsem si uvědomila jaká je to vzácnost.
Já mám doma po babičce tři takové. Jednu používám celkem hodně. Je daná ve sklepě a já na ní sedávám, když topím a čekám až se kamna rozhoří a taky v ní mám prostředky na čištění bot.
tak na to si pamatuji,moje prababička jí taky mívala
jéje, tohle má maminka v kuchyni, jen v jiných barvách - nohy bíle, vršek modrý a na tom polštářek. Ani jsem nevěděla, že je to vzácnost! Samozřejmě to má úložný prostor, vršek se může odklopit. Sice to nemá opěrku zad, na sezení to moc pohodlné není, ale v nouzi jako sedačka poslouží a je to opravdu praktické.