Po několika letech chození jsme se s mým přítelem Markem rozhodli zkusit společné bydlení. Nakonec jsme vybrali malý byteček v jedné klidné pražské čtvrti. Majitel domu vypadal na pohodáře, takže jsme hned složili zálohu a dali se do stěhování. Sotva jsme začali bydlet, problémy na sebe nenechaly čekat. Jednoho dne k nám přišli na návštěvu známí se čtyřletou Janičkou. Když jsme se dostatečně pochlubili naším hnízdečkem, rozhodli jsme se, že půjdeme na procházku.
Na schodech ale stála ONA. Na první pohled docela obyčejná, starší paní. Ztěžka se opírala o zábradlí a vypadala, že každou chvíli omdlí. Pak pronesla pisklavým hlasem: „Prosím vás , co jste to tam kouleli? Mně padá omítka ze stropu na počítač. Já píšu román!“
Spolu s naší návštěvou jsme zůstali zírat, Marek jí sdělil, že jsme měli hosty s malým dítětem, takže to je možná příčina. Paní ale z úst, nalíčených krvavou rtěnkou a připomínajících kráter vychrlila: „Já totiž potřebuju klid, jsem vážně nemocná (následoval desetiminutový výčet rozličných chorob), a to za váma přijdou i zejtra?“ To už Marek začal brunátnět, ale nicméně jsme ještě měli tendenci téhle dámě něco vysvětlovat. Ale bylo to nošení dříví do lesa.
O několik týdnů později jsme se dali do řeči s jinou naší sousedkou. Ptali jsme se jí na paní Rudou rtěnku a ona nám řekla, že se jí už povedlo odsud vyštvat několik podnájemníků. Před námi tu prý bydlely dvě slečny. Ty to vzdaly poté, co Rudá rtěnka volala městskou policii pokaždé, když za nimi přišli kamarádi. Rudá rtěnka ale mezitím volala majiteli domu, že v bytě nad ní snad bydlí sloni.
Podotýkám, že s Markem oba chodíme do práce, takže většinu týdne jsem doma jen ráno nebo večer. Majitel chtěl mít pokoj, a tak nám raději zakoupil tlustý koberec, aby se tlumil zvuk naší chůze. Paní prý má na byt nájemní smlouvu a on ji pochopitelně nemůže vystěhovat.
Za pár měsíců , kdy Rudá rtěnka neustále otravovala nás i majitele rozličnými stížnostmi, byly Vánoce, zakoupili jsme stromeček a dali ho na balkonek společný pro nás a bohužel pro Rudou rtěnku. Když jsem šla jednou ráno do práce, našla jsem ho u popelnic. Hned mi bylo jasné, kdo to asi udělal.
Zazvonila jsem na její dveře, a zeptala se jí, proč tohle dělá? „To je absurdní takové obvinění a zrovna od vás, za kterou sem furt někdo lez
Pochopila jsem, že na tohle nemám. Když Marek přišel domů, poprosila jsem ho o jeden jediný dárek k Vánocům, bydlení někde jinde. Takže teď už pár měsíců bydlíme o několik ulic dál, pod námi rodinka s dvěma malými dětmi a kokršpanělkou. Jejich rámusení nám zní jako rajská hudba…
Karin
Nový komentář
Komentáře
Na mě to moje milá paní sousedka taky zkoušela.
Máme úklid chodby (5 pater) jednou za 6 týdnů, střídá se nás 6 partají a tak to jde. Když jsem v neděli chodbu uklízela (vždycky ji uklízím v neděli) tak paní vylezla (bydlí hned v přízemí) a celou dobu mě pozorovala jak zametám schody. Pak začala 
, že mám chodit za barák klepat rohožky (jsou to hnusné špinavé kusy koberce, nechápu kdo je tam pořád dává 
) a stírat že mám v pátek aby byla na neděli chodba čistá. A že když se přistěhovala ona, šla se hned zeptat nejstarších nájemníků jak uklízejí oni. Slušně jsem ji vyslechla, celou dobu jsem se na ní usmívala a pak jsem jí řekla, že je moc pěkné, že mi řekla, jak uklízí ona, ale já si to budu dělat po svém, který den budu chtít a rozhodně si nebudu organizovat čas podle toho, kdy chce ona mít setřenou chodbu.
A je klid!! 
My máme v domě taky jednoho úžasného souseda.
Přistěhovali jsme se sem s přítelem asi před třemi roky a pamatuju si, že hned první den jsem měla tu čest ho poznat. Není ještě tak moc starý, ale otravovat život umí skvěle. Bydlí v přízemí takže má všechno pěkně na dlani...ví přesně kdo kdy odchází a přichází. Nedej bože když se vracíte po desáté hodině domů. To je schopný se na vás pohoršeně podívat a seřvat vás, jestli nevíte v kolik se chodí domů. 
My máme v domě taky jednoho úžasného souseda.
Přistěhovali jsme se sem s přítelem asi před třemi roky a pamatuju si, že hned první den jsem měla tu čest ho poznat. Není ještě tak moc starý, ale otravovat život umí skvěle. Bydlí v přízemí takže má všechno pěkně na dlani...ví přesně kdo kdy odchází a přichází. Nedej bože když se vracíte po desáté hodině domů. To je schopný se na vás pohoršeně podívat a seřvat vás, jestli nevíte v kolik se chodí domů. 
Máme taky "prima" sousedy na chatě. Přes léto tam bydlí, stejně jako my. Když měli chatu jen pronajatou, byla pohoda, ale pak to koupili a začal teror. Když se nám narodila starší dcerka, tak si třeba na pár dní pozvali kámoše a vydrželi 4 dny vyřvávat do dvou do rána. Dcera sice spala, ale já nezamhouřila oko a malá mi v šest ráno vstávala. Po čtyřech dnech jsem se sbalila a jela domů. Ještě před tím jsem jim to řekla a prý: "To se nemůžeme ani zasmát?" No trapný, to nevymyslí malé dítě, takovou výmluvu.
Tak to trvalo několik let. Mezitím se narodila druhá dcera a ta měla mimořádně lehké spaní. Sebemenší hluk ji probudil. Oni na to brzo přišli a přitvrdili. Jakmile zmerčili, že jsem dceru uspala v kočáře, vzali strunovou sekačku a jali se sekat trávu co nejblíže k nám. Nebo zrovna nutně museli porážet strom, eventuelně něco řezat rozbrušovačkou, ačkoliv před tím se vesele bavili a žádnou práci dělat nepotřebovali. Takže obě mé dcery neznaly, co to je, spinkat pod rozkvetlým stromem ve stínku, ale odmala chrupaly jen v postýlce.
Dnes už je jim 6 a 10 a tak se situace obrací. Soused už je skoro šedesátiletý pán a rád si dá po obědě dvacet. A holky lítaj venku a povykujou. A sousedovi to vadí a taky to, že jim třeba vrže houpačka.
Jednu dobu nás obveselovali hlasitou hudbou po celý den. Protesty nebrali na vědomí. Jednou mě napadlo, že si ještě hlasitěji zazpívám s jejich rádiem. A ono to pomohlo. Náhle jim došlo, že mi zadara umožňují zábavu a od té doby je klid.
Někdy to s lidma fakt není jednoduchý. Ale člověk se nesmí dát, protože na každého jednou dojde.
macamala: 29: no tak to mi je tě teda líto. to jsou takový ty důchodci, kteří nemají nic jinýho na práci než pořvávat z okna na děti, ať nesedaj nohama na lavičku, neodhazujou odpadky a nechodí po trávě..
No zaplať Pánbu, že odmalička bydlím v domečku
se zahradou a naši sousedi jsou téměř neškodní,akorat jejich 
nám pije krev,ten je fakt na 
... Plánuju v budoucnu začít s miláčkem bydlet v bytě než si postavíme svůj domeček, ale jak to tak čtu, tak to bude asi doooost velký záhul vydržet schválnosti od starých a nepříjemných sousedů.
stěhovala jsem se v životě už několikrát, vyzkoušela jsem si bydlení v paneláku i na ubytovně a nikde a opravdu nikde se to neobešlo bez alespoň jednoho nepříjemnýho souseda. Nejhorší kombinace je rodina s malými,rozmazlenými dětmi a uštěkaným psem a starý lidi, který bohužel nikdo nechce, bydlela jsem několik let ve starším domě, kde pod námi bydlela 90-letá paní se svobodným synem (mírně retardovaný), paní nebyla milou stařenkou, v noci zřejmě nemohla spát, tak neuvěřitelným ječákem celé noci sprostými nadávkami častovala všechny nájemníky v domě, ve dne volala policii a požárníky, které zasypávala historkama o tom, že je jí usilováno o život...
Karol: treba je dceruska nemocna, nejaka ta hyper...
Baronka z Kratihájů :
Taky používám decibely, jen těm tmavším sousedům s oblibou servíruju Orlík a Daniela Landu
A víš co ?! Asi jsem je nakazila a Landu už taky mají
Jéžíš, zlatý FBI... teda naše bývalá sousedka z protilehlého RD... Taky věděla, co, kdy, kde a s kým, ale když nám ukradli dvouměsíční
, byla ticho... jen nám to pak ohlásila... 
Taky jsme měli v baráku takovou prudičku, jako je Rudá rtěnka. Bydlela jsem ještě u našich a ona bydlela o dvě patra pod námi. A mezi ní a námi ještě jedna partaj ( pán a paní K.). Pan K. a můj taťka sem tam něco kutili a tak leželi té paní v žaludku, zřejmě proto, že její muž byl totálně nešikovný a kdyby zatloikal hřebík, tak si nemíň vyrazí zuby. Ale podotýkám, že oba kutilové své záliby provozovali povětšinou na chatách, jen málokdy doma. Jednou jsme něco potřebovali vyvrtat a tak jsme se s taťkou do toho asi ve 3 odpoledne dali. Byla to otázka tak půlhodinky. Naše "milá" prudička nelitovala peněz a ihned volala o ty dvě patra výš mému tátovi a povídá: "To vrtáte vy, nebo pan K.? Tátu to namíchlo a říká: " Vrtám já a kdyby vrtal pan K., tak je vám do toho taky ho...." Baba zalapala po dechu a byl na čas klídek.
, věšela máma na balkon vypraný a vyždímaný plínky. Paní si začala stěžovat, že jí z toho bílýho prádla kape na okno bílá voda.
Jo, ještě jednu perličku. Když jsem byla
Pak si zase stěžovali, že jim brácha háže na paraper kostky mýdla. No, vymaštěný až na morek. Tak jim máma řekla, že jo, že vždycky koupí 50 mejdel a kluk se vždycky každým 49. trefí a zas byl na čas klid.
To moje sousedka měla nad sebou nějaký čásek "mrtvoly", jak jim ošklivě říkala. Dva úplně přestárlé lidičky, kteří po garsonce celý den mlátili berlema, když se jim něco nelíbilo tak s nima mlátili do radiátorů...a věčně jí něco chodili vyčítat.
Takže každého postiženého velmi lituju,ani já neumím tu hrubou záplatu přišít...
macamala: tak jí vynadej taky nebo si na to pozvi nějakýho kamaráda, když to na ni platí
Avilka:
Na tú Krvavú hubu a im podobným plati: Na hrubé vrece, hrubá záplata.
Žiadne maznanie v rukavičkách.
Stavím sa, že takého individua si dovolia len na tých slušných ľudí, u ktorých vycítia, že s nimi môžu manipulovať.
Taky jsem měla takovou sousedku
. Ještě jsme se ani nenastěhovali, a už její starej, poté co jsem otevřela dveře, během pěti minut proběhl celej byt a sdělil mi, že jsme je vytopili
. Pořád chodila, že je - kravál, dupot, televize, rádio, kape prádlo, vytopení atd, až mi došla trpělivost a po půl hodinách jsem jí celý tři dni chodila upozorňovat na její "prohřešky"
, pak tam vlítl manžel, že jestli ještě jednou přijde, že na ní zavolá poldy a byl klid
Tak to mi něco připomíná. V domě, kde bydlím, bydlí jedna starší paní. Ve tři přijde domů, zapne bednu, v zimě čumí do kukátka, v létě na balkóně a k tomu to komentuje. Jiné zájmy nemá. Ale bohužel komentuje jenom mě, protože jsem asi svobodná. Ty ostatní, to jsou podle ní osobnosti. Sice jsou mladší než já, ale zatímco já studovala, ony se stíhaly rozvádět a rodit děti. Jejich dětičky třískají dveřmi, ale ona komentuje jen mě. Stačí, když náhodou jdu po chodbě a někdo z jejich VIP-osob třískne, tak to odnesu já. Začne mi nadávat, že jsem fracek. Chvílemi mi přijde, že jí to třískání leze na nervy, ale bojí se jim to říct, protože ony mají manžely, kteří by jí mohli vynadat, tak se vybíjí na mně. Jen po mně se jde podívat, jestli je vytřeno. Po těch, co nevytřou, nikdy nejde. Fucking baba.
a já si myslela, že nejhorší je ten starej vůl pod náma a ono
Taky jsem zažila dva hulvátské výstupy souseda úplně za nic.Doma jsem brečela a chtěla jsem se odstěhovat a můj dvacetiletý syn mi řekl, že si soused dovoluje, protože jsem na něj příliš slušná
a hodně sprostě ho venku seřval a byl připravený mu jí i natáhnout k tomu ale nedošlo.Od té doby se mě soused bojí potkat.
Susina: č.9
