Každý si přeje mít vlastní pohodlné bydlení a výjimkou nejsou ani děti. Ty si přejí ukořistit alespoň čtyři kusy stěn se střechou v jakémkoliv stavu a hlavně mimo dosah rodičů. Mně a sestře se to povedlo. Jednoho krásného dne nám na zahradu přitáhli maringotku, která měla původně sloužit jako včelí úl. Nikdo se ale k jeho vytvoření neměl, a tak nám bezplatně připadla k opatrování.

A my nové bydlení braly naprosto vážně. Já namalovala plánek, jak si uvnitř vše zařídíme, a sestra chytla koště s hadrem, abychom se ujaly prvotních příprav. Uvnitř nás nečekal žádný zlatý poklad. Takzvaná „předsíňka“ obsahovala jednu tmavě žlutou skříň, co vrzala a nešla dobře zavírat. Prostřední část - „obývák“ měl po zemi všelijaké staré noviny, prkna a hadry a zadní část - „ložnice“ měla dvě palandy z prkýnek vedle sebe a hnusně páchnoucí matrace naházené na vrchní posteli jedné palandy. Začaly jsme tenkrát odzadu, tedy od postelí, a snažily se zlikvidovat matrace. Bály jsme se oprávněně, že tam uvnitř něco žije, a jen jsem tam zašťourala násadou koštěte, sestra vyjekla hrůzou, protože jí skočila na ruku myš. Příprava nového bydlení se odložila na půl roku.

soutěž - rozkošnice: běžná ženka

Po půl roce sbírání odvahy se nám podařilo konečně zbavit matrací a prkýnka na posteli se leskla čistotou (myši už se odstěhovaly). Hravě jsme zvládly i běžný úklid zbylých místeček. Nastal problém s obýváčkem, protože nám do něho tak trochu táhlo dírou uprostřed jedné boční stěny, kterou tam udělali při stěhování maringotky. Jenže my chytrý holky jsme si poradily! Vecpaly jsme do díry půlku polystyrenové nástěnky a nevzhledný zbytek přikryly starým ubrusem. Na okýnka jsme připevnily záclonky, přinesly starý stůl, dvojsedačku z autobusu a skříňku z půdy a zabydlely se i s vázou a květinami na stole.

Ani trochu se nám nezamlouvala skříň v přední místnosti, ale nakonec nám dobře posloužila na sbírání papírů do sběru. Nejvíc se nám líbilo, že můžeme poslouchat kapky deště bubnující o plechovou střechu a nemusíme domů kvůli dešti. Tak plynul čas a s posledním vylepšením nás domek omrzel. Napadlo nás, že pořádné bydlení má přece záchod a nechodí se nikam ven na trávu nebo do jiného domu. Nastalo hlasování, kam umístíme papírovou zástěnu z velké krabice, za kterou budeme chodit na malou stranu (velkou jsme hodlaly vydržet na později). Vhodné místo se našlo pouze v předsíňce naproti žluté skříně na sběr, a tak se nám nápad líbil, že jsme si ho hned vyzkoušely. Horší věc nás nemohla napadnout, než vymyslet místo splachovadla úklid koštětem a hadrem. Jasně, že nás to bavilo jenom jednou, a potom už nikdy. No a tak se nám už do maringotky moc nechtělo chodit, protože to uvnitř vonělo jako v pořádně velkém kočičinci.     

Margaretka

Kategorie: Naše nové bydlení

VSTUPTE do soutěže

Reklama